Je ještě více než tři roky do prezidentských voleb, a přesto se už začínají objevovat lidi, kteří ohlašují svoji kandidaturu na Pražský hrad. A tak bych sem chtěl napsat, koho v žádném případě volit nebudu.
Když ministr Brabec vypočítává, co musíme udělat, jak musíme přejít na elektřinu, ale zároveň zrušit elektrárny, jak musíme zateplit domy, což znamená už žádný dům nepostavit, co nás tedy čeká?
Každý chceme být občas středem pozornosti. Pokud to nepřekračuje zákony a nikomu to neškodí, tak je to v pořádku. Potom jsou ale případy, kdy se na sebe snaží člověk pozornost upoutávat permanentně a často dost bizarním způsobem.
Když se nic nedá dokázat, může mainstream a s ním spojené šumařstvo aspoň „naznačovat“, nálepkovat, špinit. Kumštýři velkých jmen, co dokázali a ještě dnes svedou oslovit milovníky všech hudembích žánrů, závistiví neumětelové ruku v ruce s nájemnými píšícími žoldáky chtějí…
V listopadových dnech roku 1989 mnozí studenti prokázali značnou dávku odvahy a kuráže. Ať ž se říká cokoliv. Jenomže – co bylo dál?
Totalita a socialismus se k nám vracejí ze Západu, ke kterému jsem před třiceti lety vzhlíželi. Milion chvilek volá po demokracii, kterou ale potírá, po nezávislé justici, o které ale chce rozhodovat. Pro jistotu, aby nezapadl, zde zveřejňuji můj rozhovor…
Před několika dny se na věčnost odebrala moje babička. Podlehla zdravotním komplikacím, které byly způsobené psychickým týráním od její dcery. A v naší rodině to bohužel není jediný případ takového týrání, což mě inspirovalo k této úvaze.
