Doba se mění! Pozor na to, jak myslíte, co děláte, s kým se stýkáte

Víte, jak vypadá tmář, neboli zpátečník, zaostalec, nebo reakcionář? Víte, kdo je to pravicový extrémista, rasista, nebo xenofob? Už jste potkali asociálního sociopata, nesnášenlivého jedince, nebo nedejbože radikála, který svými protispolečenskými názory a činy boří společné dílo všech, proti veřejnému blahu? Možná je to váš soused, možná prodavačka v obchodě, nebo rodiče dítěte, se kterým si to vaše hraje na písku. Možná jste to vy…

Zapomeňte na přežitek, že pravici a levici od sebe dělí primárně pohled na ekonomii, státní zřízení, nebo míru individuální svobody či osobní odpovědnosti. Není tomu tak. Stačí si otevřít jakýkoli denní tisk nebo pustit tzv. televizní zpravodajství. Pravicoví občané a pravicoví extrémisté zvlášť, tedy ti nejpravicovější z pravicových, se vyznačují především tím, že oproti veškerým dosavadním předpokladům chtějí posílit roli státu a jeho moc na úkor individuálních svobod a osobní odpovědnosti. V oblasti ekonomie pak zpravidla vůbec neřeší otázku daní a institucionalizovaného přerozdělování peněz, protože je to buď vůbec nezajímá, nebo tomu v horším případě vůbec nerozumí.

Zvlášť pozor si dejte na rasisty. Potkáte je na každém rohu, aniž byste to vůbec tušili. Jsou nebezpeční. Jsou tak nebezpeční, že proti nim v poslední době vysílá stát na vaši ochranu dokonce speciální policejní jednotky v přesile. Jaká jsou poznávací znamení rasistů? No, je složité je na první pohled poznat, protože zpravidla vypadají jako vy. Chodí normálně do práce, mají rodinu, děti, jsou normálně oblečení jako vy, jí to, co vy, baví se jako vy, jezdí na dovolenou jako vy a bydlí v bytech či domech, o které se starají. Poznáte je pravděpodobně jen podle toho, co říkají. Jakmile pronesou něco jako „žiju tady s Romy celý život a je to děs“, pak rychle pryč od nich. Nechcete mít přece problémy.

Asociálního sociopata poznáte mimo jiné podle toho, že odmítá multikulturalismus a masivní sociální stát evropského střihu. Aby toho nebylo málo, odmítá státem pod silou nařízenou solidaritu, o které dokonce tvrdí , že žádnou solidaritou není, a že se jedná o součást prachsprostého vydírání, které stát balí mimo jiné do hávu pojmů „sociální spravedlnost“, nebo „sociální smír“. Tvrdí, že solidarita je výsostným projevem svobodné vůle každého jednotlivce, přičemž, představte si, dokonce mnohdy i požaduje, aby si příjemci pomoci vážili faktu, že je jim pomáháno. Bacha na ně. Je velmi pravděpodobné, že jsou zároveň velmi nesnášenliví a dost možná i radikální.

Hodně velký pozor si dávejte také na tmáře, jinými slovy též zpátečníky, zaostalce či reakcionáře. Moc se s nimi nestýkejte, protože proti nim sílí represe ze strany vašeho státu i Evropské unie skrze specializovaná, zajisté demokraticky vzniklá, sledovací a propagandistická oddělení a instituce. Přece nechcete být zase na nějakém seznamu. Tmáři by, jen si to představte, chtěli zbořit a nahradit celý systém, který jsme tu tak poctivě v potu a krvi prací budovali už celých šedesát let – s jistou mírnou obměnou v roce 1989, kdy proběhl jakýsi facelift. Tmáře poznáte snadno. Mají takové ty blbé kecy o státní svrchovanosti, národní hrdosti, legislativní samostatnosti, nebo skutečné volné soutěži v obchodu, nedeformované státními regulacemi.

Občas potkáte jedince, ve kterých se promítají různě silné příměsi od výše popisovaných jednoznačných osobnostních vad charakteru najednou. Pokud se tak stane, utíkejte pryč. V diskusi s nimi byste mohli najednou zjistit, že je vše jinak, než vám do teď říkali v televizi a psali v novinách. A vy přece nechcete být vytrženi z mediální reality dneška, protože by se vám mohl zbořit svět, který kolem vás tak systematicky staví. Takže pozor na ně. Na všechny podobné, protože pravda, společně se ztrátou iluzí, většinou bolí stejně kurevsky, jako u některých myšlení.

Zdroj: frantisekmatejka.cz