Česko-romská vlajka jako symbolický parazitismus

Romové v České republice by chtěli vlastní vlajku. Nu což, jistě chvályhodný čin. Vlastní vlajky má kdejaký klub, tak proč ne Romové. Sednout si, využít vlastní invenci a dát do placu návrhy na ryze originální vlajku, odlišující skupinu lidí se stejným zájmem od ostatních, je fajn. Jenže vzít jeden ze státních symbolů, starý 93 let, a změnit mu barvy, mrsknout na něj nějaký piktogram a vydávat to za svoje, to je příznačným rysem parazitismu a naprosté neúcty.

Autorem jednoho ze státních symbolů České republiky, vlajky, byl pravděpodobně archivář pan Jaroslav Kursa. Tento původní státní symbol, zprzněný v průběhu doby různými snahami o zviditelnění příslušnosti kamsi, přetrval nakonec ve své původní podobě až do dnešních dnů. V různých částech světa je jakékoli hanobení státních symbolů dokonce trestné, stejně jako jsou jejich ničení a různé úpravy výrazem opovržení vůči těm, kteří se identifikují se státním symbolem jako součástí svých tradic a hrdosti. Za vlajky či zástavy se mnohdy i pokládaly životy. Trestné je hanobení těchto symbolů i na Slovensku a je příznačné, že mezi těmi, kteří na půdě České republiky usedli do samozvané aktivistické ´odborné´ komise, jsou Slováci, kteří by si na půdě vlastního státu nemohli něco podobného dovolit. Ostatně i autorem návrhů je slovenský ´umělec´ Tomáš Rafa.

"projev cikánských prznitelů"

Nečekejte, že by autor nebo členové komise přišli s nějakým skutečně vlastním návrhem, nějakou invencí, nebo nápadem, který by ve výsledku odlišoval skupinu osob, pro kterou se má nová vlajka stát symbolem. Jednoduše, přímo a bez omáčky šli, vzali si do ruky jeden ze státních symbolů České republiky, státní vlajku, a změnili jí ve svých návrzích barevné provedení, případně do ní umístili jakýsi svůj znak. Hotovo, tečka, vymalováno, návrhy jsou na světě. A aby toho nebylo málo, pro jejich soutěžní prezentaci poskytla prostor dokonce Galerie Národní technické knihovny.

Každý, kdo úmyslně zneužije, poškodí nebo zneváží státní symbol se dopouští přestupku a může být potrestán pokutou do výše 3 tisíc korun. Kdo z nedbalosti poruší některé z ustanovení zákona o používání státních symbolů, neoprávněně použije státní symbol, dopouští se přestupku a může být potrestán pokutou až do 30 tisíc korun. Potud poměrně jasné, jakkoli s definicí znevážení či neoprávněného užití by si jistě lámali hlavy i tzv. ´znalci´ na extrémismus. Jenže přimíchejte k této akci romské aktivisty, samozvané ochránce lidských práv, státem systematicky podporovaný multikulturalismus a další pachatele dobra za cizí, a máte z přestupku, který je v zemi autora návrhů dokonce trestným činem, bohulibou taškařici, mající za údajný cíl podporu integrace Romů do většinové společnosti a boj proti extrémismu a xenofobii. A to se přece mnohým vyplatí.

Pro mě osobně jsou návrhy naprosto neakceptovatelným činem, který je založen na parazitismu, krádeži a prachsprostém prvoplánovém zneužití státního symbolu. Je to prasárna nejvyššího kalibru. Obecně se krádež, přivlastnění si a úprava k obrazu svému považují nejen za nemorální, ale v mnoha oblastech lidského života za trestné. Je trapnou chybou tvůrce i samozvaných členů komise, když si neuvědomují, že právě krádež, přivlastnění si a úprava k obrazu svému jsou nejvýznačnějším symptomem zcela oprávněného náhledu většinové společnosti, vycházejícího z dosavadních zkušeností a statistik, na Romy u nás. Je tak paradoxně příznačné, že nová česko-romská vlajka vzniká krádeží, a je fatální chybou myslet si, že tato akce pomůže uvolnit napětí ve společnosti.

Skoro bych řekl, že ty lidi platí někdo za to, aby pravidelně a neúnavně přilívali benzín do ohně. Když hoří, stále je co hasit. Ačkoli… do háje… teď koukám na zdroj peněz těch aktivistů… no nekecej… my si je z daní platíme sami… No to je masochismus. Platím si z daní lidi, kteří przní státní symbol mojí vlasti, a platím si politiky, kteří tomu tleskají. Divná doba.