Evropská nezaměstnansot absolventů. Jsou země, kde hledají práci i 50 měsíců

loading...

V mnoha evropských zemích počet mladých lidí mladších třiceti nebo pětadvaceti let roste a pro celou Unii je to velký problém. Celkem v Evropské unii nemá práci přibližně čtvrtina lidí, jejichž věk nepřekročil pětadvacítku. V nedávné minulosti stačilo podrobit nové generace většímu vzdělání, efektivnější přípravě na nový sektor. Dnes jsou bez zaměstnání nejen méně vzdělaní, manuální pracovníci, ale i více vzdělaní, vysokoškoláci – viz například Španělsko, Itálie, Francie, Řecko.

Španělsko má už dlouho nejvyšší míru nezaměstnanosti v celé Evropské unii, která dosahuje více jak 20 procent, což v praxi znamená, že bez práce je více než 5 milionu lidí.

Španělky a Španělé ve věku mezi 16 a 24 lety trpí nezaměstnaností dvojnásobně častěji, než jejich starší krajané. Práci jich ztratily téměř dva milióny. Příčinou je, že mladé pracovní síly pracují obzvlášť často v zaměstnáních vyžadujících průměrnou nebo nízkou kvalifikaci v oborech, které ve Španělsku krize silně postihla: ve stavebnictví, ve výrobě a v maloobchodě. Ve Španělsku se nezaměstnanost mezi mladými lidmi blíží padesáti procentům. Španělé to řeší stále častěji odchodem ze země. Míří do Velké Británie, Německa, Jižní Ameriky a také do zemí střední a východní Evropy.

Přestože 9-ti procentní nezaměstnanost v Německu dosahuje pouze poloviční míry nezaměstnanosti většiny zemí Evropy, vyskytují se při integraci profesního dorostu na pracovním trhu závažné problémy i tam. Již od roku 1994 je nezaměstnanost mezi mladými lidmi pravidelně vyšší než mezi dospělými.

Významnou roli zde hraje duální systém profesního vzdělávání. Teorie v rukách státu, praxi zajišťují, a to i finančně, podniky. Tak vypadá ve zkratce duální systém učňovské přípravy v Německu a Rakousku např. možnost, aby podniky uzavíraly smlouvy přímo se žáky jako se svými budoucími zaměstnanci, by mohla být prospěšná pro obě strany.

Rozhodující pro plynulý vstup do profesního života je tedy v Německu přístup k duálnímu systému. Školní systém by měl mladé lidi cíleněji připravovat na to, aby byli schopni zvládnout regulérní cestu k profesnímu vzdělávání. Dále je nutné, nabízet v rámci přechodného systému více kvalifikačních příležitostí, které by mladí mohli využít pro start v duálním vzdělávacím systému.

loading...

Zatímco je v Německu školní a profesní vzdělávání v převážných částech propojeno, v Itálii představovaly obě tyto oblasti dlouhou dobu oddělené světy. Přechod ze školy na stálé pracovní místo je tam již po desetiletí jedním z nejtěžších a nejvleklejších na světě: tato fáze trvá v Itálii cca 50 měsíců, téměř dvojnásobnou dobu, než je evropský průměr.

Obdobně jako v jiných středomořských zemích, kupříkladu Francii, Řecku, Portugalsku a Španělsku, je v Itálii zodpovědnost za dlouhý přechod k profesní samostatnosti připisována neflexibilnímu systému školství a vzdělávání. Tento systém sází příliš mnoho a příliš dlouho výhradně na teoretické znalosti, zatímco praktické profesní zkušenosti, na rozdíl od duálního systému v Německu, nehrají žádnou roli.

Ve všech zemích EU patří mládež s přistěhovaleckou minulostí a mladí lidé s nekvalitním školním vzděláním k obzvláště znevýhodněným skupinám na pracovním trhu. Ale ani skvělé vzdělání nezaručuje mladým při startu profesní kariéry zářné perspektivy. Příklad Francie: mládež zde má značně vyšší formální úroveň vzdělání než generace jejich rodičů, pracuje ale – stejně jako italští absolventi univerzit – díky nedostatku jiných příležitostí často hluboce pod dosaženou kvalifikací, v nejistých zaměstnáních a za málo peněz.

Francie se potýká s hluboce zakořeněným strukturálním problémem integrace svého profesního dorostu na trhu práce: v uplynulých 30 letech neklesla ve Francii nezaměstnanost mezi mladšími 25 let pod 15 procent, běžně dokonce přesahovala 20 procent. Celkově se ukazuje, že ve Francii každá generace nalézá méně možností stabilního pracovního uplatnění než generace předchozí.

V roce 2008 postihla krize i Polsko, i když ne tak extrémně, jako země na jihu Evropy. V současné době zde činí nezaměstnanost mezi mládeží téměř 28 procent.

Vysoké procento mladých Polek a Poláků se za profesním štěstím vydává do zahraničí: v roce 2011 pracovalo především ve Velké Británii, v Německu a v USA na dva milióny Poláků. Polovina z nich ve věku 20 až 29 let. Polsko se tak musí vyrovnávat ne pouze s fenoménem „Brain Drain“ (únikem mozků), ale i „Brain Waste“ (plýtváním mozků), kterýžto jev odborníci hodnotí jako plýtvání vědomostmi. Mnozí z mladých vystěhovalců jsou vysoce vzdělaní, v zahraničí však pracují hluboce pod svou kvalifikací. Pouze jeden z deseti migrantů s univerzitním vzděláním nalezne pracovní pozici, která odpovídá jeho kvalifikaci.

loading...

V Polsku převažuje v současné době díky předcházejícímu studijnímu boomu nabídka absolventů univerzit nad poptávkou. Mnohem bolestněji zde ale trh postrádá kvalifikované řemeslníky, ti zemi také bohužel opouštějí.

Co dál?

Konkrétní způsoby realizace jsou v jednotlivých zemích odlišné, sporné a vyžadují zohlednění specifických potřeb každého státu. Většina studií také dokládá, že politiku zaměstnanosti není možno omezit pouze na zlepšení na straně nabídky. Každá země musí vyvíjet vlastní specifika aktivní politiky zaměstnanosti, přičemž může být využíváno četných a rozmanitých zkušeností z vývoje v ostatních zemích EU.

Dlouhá léta jsou mladí lidé v Evropě těmi nejméně úspěšnými na trhu práce. Absolventi středních a vysokých škol, kteří se ucházejí o své první zaměstnání jsou v konkurenci s ostatními uchazeči značně znevýhodnění. Nemají praktické zkušenosti a základní pracovní návyky, ale také postrádají určité pracovní kontakty usnadňující lepší orientaci na trhu práce. Země EU rovněž kladou velký důraz na otázky učebního poměru a na přípravu na povolání. Např. Rakousko a Německo v rámci reforem modernizace učňovského školství došlo k vypracování nových osnov a zlepšení přístupu k výcviku učňů.

Ze studií o stavu a vývoji nezaměstnanosti mladých v různých zemích EU vyplývá, že nezaměstnanost mládeže je celoevropský problém, který ale vyžaduje specifická řešení v rámci jednotlivých zemí.

Jako celoevropský konsenzus se jeví nutnost reforem vzdělávacích systémů a systematičtějšího propojení výuky a přípravy pro povolání s potřebami pracovních trhů. Vedle úrovně získaného vzdělání vystupuje jako důležitý faktor pro získání pracovního uplatnění šířka získaného oboru vzdělání, adaptabilita a schopnost dalšího vzdělávání.

loading...

Uplatnění na trhu práce je tedy nejlepším vyhodnocením kvality vzdělávání (ne počet studentů, ne počet graduovaných, ne žádné přeměřování kvantity). Vzdělávání se musí posunout k tomu, co je třeba umět, ne jen vědět. Takové vzdělávání má být úzce spjato s lokální a regionální ekonomikou.

Zdroj: ePortal.cz

loading...