K Srpnu 68; Slovo komunista bylo u nás sprosté slovo. Táta byl slušný člověk

loading...

Původně jsem chtěl kroutit rozumem nad rozpuštěním sněmovny, ale poté co jsem narazil na blog jednoho socana, no socana, on to musí být spíš bolševik, zkusím napsat něco o svém dětství a 21. srpnu, když už máme dnes to smutné výročí.

Měl jsem špatný třídní původ. Kádrový hrb. Otec byl z rodiny vysokého státního úředníka (zemský vrchní rada), matka z velkého, později znárodněného majetku. Když mi bylo 5, tátu na dva roky zašili. Pak směl dělat jen dělnická povolání. Pamatuji ho jako umyvače výloh, minera při odstřelování v cementárce, skladníka.

Místo do pionýra jsem chodil do náboženství, než ho zrušili. Nechápal jsem nic. Všichni byli ošátkováni jako pionýři, jen já prd. Jak já jim záviděl. Přes vyznamenání na základce jsem dostal umístěnku na zemědělský učňák a teprve po tátově randálu u „soudruhů“ mne přijali na t.zv. podřadnou průmyslovku, kde nás takových byly plné dva ročníky. Sranda je, že z těch dvou ročníků později skoro všichni emigrovali. Komu tohle dnes ještě něco říká.

A tak ve mně pod tátovým vedením rostl vzdor. Skrytý. To nás naučili. Otevřeně mluvit jenom doma. Slovo komunista bylo u nás sprosté slovo. Táta byl slušný člověk. Ovšem když poslouchal zprávy, tehdy ještě v radiu, naučil jsem se tolik nových slov, že kdybych je sem dal, všichni by dostali šok.

A pak začalo jaro 1968. To mi bylo 21 a kousek. Koukal jsem na to co se dělo jako blázen. Mými hrdiny byli Svoboda, Dubček, Smrkovský, Šik. Z novinových výstřižků jsme s kamarádem v práci měli smotanou roli o průměru 30 cm. A taky jsem jak mi později vyčetli „rozbil jednotné mládežnické hnutí“ ČSM se tomu říkalo. A pak přišla noc z 21. na 22. srpna. Táta mne vzbudil a povídal. Je to hochu fprdeli. Obsazují nás Rusové. A obsazovali.

Vzpomínám si, že jsem cestou do práce, když jsem jel na Manetu za kolonou ruských náklaďáků, brečel. Ten zážitek mám hluboko zažrán. Pražské jaro bylo v hajzlu. A pak se to začalo vracet do starých kolejí. Říkalo se tomu normalisace, zase lámali lidi, jenom už je nepopravovali a zase se žilo dvojím životem. Pravda se zase říkala jen doma.

loading...

Každý normální člověk vnímal, že jsme okupováni. Až rok 89 je vyhnal. Všichni si oddechli. Jenom komunisti tiše vzpomínají. A pak jeden blbec ze sociální demokracie. Doufejme, že jen jeden a doufejme, že se tato hovada nedostanou zase k moci. Trochu se bojím. Tak tolik k 21.srpnu.

Zdroj: paulczynski.cz | Redakčně kráceno | Titulek redakčně upraven

loading...