Naděje vkládané do Svobodných a Petra Macha se rozplynuly

V předvečer již pověstného vysočanského 19. kongresu ODS, právě při rozmluvě s Její excelencí velvyslankyní Jihoafrické republiky H. E. Nomsa Dubou na semináři Centra pro ekonomiku a politiku (CEP), byl prezident Václav Klaus vyrušen nepříjemným telefonátem z kanceláře ODS. Kancelář potvrdila prostřednictvím SMS panu presidentovi, že přítomnost stánku jeho think-tanku CEP na kongresu není žádoucí, protože myšlenky z jeho knih již do ODS nepatří.

Pan prezident zprávu přečetl a pak uvedl seminář poněkud netradičně: „CEP měl každý rok na Kongresech ODS stánek, kde nabízel a rozdával své knihy. Před několika hodinami jsem dostal dopis (drží jej v rukou) od hlavního manažera ODS, že naše přítomnost tam není letos žádoucí. Nyní mi bylo vše potvrzeno. Pokládám to za naprostou novinku na naší politické scéně, za věc naprosto famózní.“

Co následovalo další den na Kongresu, je obecně známo. Václav Klaus po této poslední urážce od pana Topolánka nalezl v sobě sílu říci na Kongresu ODS: „Tak už dost!“ a vzdal se svého čestného předsednictví. Dodnes je záhadou, co vedlo premiéra Topolánka k tomu, že situaci tak zbytečně bezprecendentním způsobem vyhrotil. Zbavil se sice neoblíbeného předchůdce, ale ztratil ochranná křídla taťky Klause nad sebou a především nad celou ODS. Jeho počínání nechápal nikdo z těch, s nimiž jsme druhý den po dopisu na Kongresu hovořili a to ani z řad jeho přívrženců. Ale to je již jen věcí jeho svědomí. A pokud nyní chce pan Topolánek „s Klausem na barikády“, nemůže se divit, že nikdo nevěří, že ho opět nezradí.

Václav Klaus ale tehdy neodešel z politiky, jenom z Topolánkem zničené ODS. Jeho odchod pro mnohé autentické pravičáky znamenal naopak naději, že zase v naší zemi nastane opravdová pravicová politika, že se zase budou moci prát za své ideály, že se přestanou bát nejen levicové opozice, ale i vlastních lidí. Tito pravičáci zklamaní z klientelistického chování ODS pod vedením Mirka Topolánka chápali Klausovu distanc od ODS tak, že chtěl vzkázat kongresu, že má i jiné následovníky než furiantského pyšného Mirka Topolánka. A když bývalý člen ODS, ředitel CEPu Petr Mach, okamžitě vyhlásil založení nové pravicové strany, která se bude bít za pravicové ideály, současným vedením ODS pošlapané, nebylo pro něj problém sehnat okamžitě 1000 podpisů na její založení. I já to svým podpisem podpořila. Tak vznikla Strana svobodných občanů, zkráceně Svobodní, která slibovala odklon od falešné politické korektnosti a svobodu všem členům a nejen jim.

Bohužel během poměrně krátké doby se ukázalo, že naděje do pana Macha vkládané se rozplynuly, že i v této straně se začalo byrokraticky úřadovat, vylučovat za odlišné názory a že snad každý člen tam bojuje o funkci místo toho, aby se všichni členové rozeběhli mezi občany a vysvětlovali jim, kde je příčina jejich trápení a co by se s touto věcí dalo dělat.

Ve skutečnosti se však nekonal jediný veřejný opravdový mítink s výjimkou těch, které pořádala volně přidružená Semínova Akce D.O.S.T. S tímto hnutím na počátku Mach spolupracoval, ale velmi brzy z důvodu, že pan Semín a ostatní členové D.O.S.T jsou věřící lidé, se ateista Mach zcela rozešel. U strany, kde svoboda člověka patří mezi deklarované priority, je toto stalinistické kastování opravdu něčím neuvěřitelným. Ale to je již na jiný článek.

Zdroj: EUportal.cz