Klaňte se a uctívejte tuto selku jako modlu, jste jen otroci!

V Bruselu mohou slavit. Angela Merkelová bude další čtyři roky rozhodovat o osudu Evropy. Německá kancléřka získala silný mandát od voličů. Na většinu to sice není, ale její CDU/CSU se může pyšnit nejlepším výsledkem za posledních 20 let. Jak bude Merkelová vládnout, zda ve velké koalici nebo menšinově s podporou sociální demokracie je čistě německé vnitropolitické téma. To nemá cenu nikterak zvláště rozebírat. Asi bych to uzavřel konstatováním, že jedinou dobrou zprávou německých voleb je oslabení tamějších zelených. Co však rozebírat musíme, je vliv těchto voleb na evropskou integraci.

Není velkým tajemstvím, že bez pomoci berlínské vlády, by euro už dávno neexistovalo. Ano, Německo nese hlavní díl nákladů na záchranu společné evropské měny. Nesmíme se však nechat opít rohlíkem, že to Berlín dělá z lásky k Řecku či Španělsku. Německo to dělá z několika zcela jasně čitelných důvodů.

Řecko by už dávno zkrachovalo a bylo vyhozeno z eurozóny, pokud by německé banky neměly v Athénách tolik peněz. V případě Řecka jde primárně o záchranu německých a vlastně i francouzských bank. Realita je tedy taková, že roli hlavního věřitele přebírá Spolková republika. A aby to nepůsobilo tak jednobarevně, podílí se na záchraně německých bank celá eurozóna. Vtipné na tom je, že jednotlivé státy eurozóny se musí více zadlužit, aby mohly tuto pomoc poskytnout. Dluhy tak kryjí dluhy.

Dalším dobrým důvodem, proč pomoci Řecku, je nařízená privatizace. Bez prodeje státního majetku nepříjdou z Bruselu (Berlína) žádné peníze. Úsměvné na tom je, že Řecko z poslaných peněz nevidí prakticky ani euro, protože tyto prostředky jdou na splátky starých dluhů. Německo je opět ve výhodě. Státy eurozóny pomohou německým bankám a německé firmy si u těchto bank pujčí peníze, aby se mohly účastnit řecké privatizace. A snad nemusím dodávat, jak výhodně se dá nyní v Řecku nakupovat.

Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. V tuto chvíli bych to opravil na “pro někoho dobré”. I přes vysoké náklady je nastalá situace pro Německo výhodná. Evropa je závislá na německých penězích a skáče tak, jak Berlín píská. To vidíme na případu eura, které kopíruje německou marku. A ani na vteřinu nikdo nepřipustí, že by tomu mělo být jinak. Občas se vynoří nesouhlasné poznámky z Francie či Itálie, že příliš silné euro dusí jejich ekonomiky. Ale to je asi tak všechno, co čelní představitelé těchto států mohou dělat. Na to se dá řici jediné, co kdo chtěl, to také má. Ať žije těsnější Evropa!

Z pohledu České republiky se zdá, že se nás situace v eurozóně příliš netýká. My Řecku nepomáháme a eurem neplatíme. Omyl. Česká vláda schválila garance ČNB za půjčku MMF na boj s krizí. Jde o částku 63,2 miliardy korun. Peníze mají jít primárně na pomoc eurozóně. Ze zemí mimo eurozónu půjčku vyloučily například Velká Británie nebo Bulharsko. Česká republika má naštěstí rozpočtové přebytky, tudíž si něco takového můžeme dovolit. Nebo že by i u nás platilo, že dluhy kryjí dluhy? Věřím, že něco takového by rázný strážce státní pokladny a nejlepší ministr financí na světě Miroslav Kalousek nikdy nedopustil.

Zatím se to může zdát jako legrace. Úsměv nás však přejde v okamžiku, kdy i my budeme členy evropské měnové unie. Toto společenství chystá převratné změny, které udělají z národních vlád pouhé úředníky. A hlavním tahounem těchto změn bude opět Spolková republika. Berlín se nikdy nesmířil s tím, že jednotlivé státy Evropské unie mají vlastní daňovou a rozpočtovou politiku. Německu vždy ležely v žaludku nízké daně a odvody. Řada investorů proto volila tyto státy a na Německo se nedostalo. Stačí vzpomenout, jak německé ministerstvo financí vydíralo Irsko, že pomoc dostane jen v případě, že zvedne korporátní daně. Dnes je v plánu kontrola rozpočtů v Bruselu a harmonizace v daňové oblasti. Stane-li se to, dojde k masivnímu posílení Německa (protože harmonizace bude probíhat podle německého vzoru) a národní státy přestanou existovat.

Výrazné vítězství německé kancléřky bude našimi eurofanatiky vykreslováno jako vykročení ke světlým zítřkům. Pro řadu českých politiků (Schwarzenberg, Kalousek, Sobotka, Zaorálek či Rouček) je Angela Merkelová modlou, které se klaní a kterou uctívají. TOP 09 i ČSSD chtějí být za každých okolností v centru evropského dění. Karel Schwarzenberg si zřejmě myslí, že když si zdřímne na evropském summitu, prospěje tím České republice více, než kdyby si pospal doma na Hluboké. Bohužel však nejde jen o to, sedět na tom či onom summitu. Český zástupce by měl brát v potaz zájmy naší republiky. A trvám na tom, že v zájmu České republiky není euro ani jakékoliv varianty fiskálních, rozpočtových či jiných unií.

Je smutné, že tématem těchto voleb budou opět dávky pro všechny a na zásadní témata, přesahující jedno volební období, se tradičně nedostane. Nebo si snad někdo myslí, že otázka vzdání se vlastní měny není důležitá? Až se tedy budeme opět rozčilovat nad tím, co nám Brusel zakazuje a příkazuje, vzpomeňme si, koho a proč jsme volili.

Zdroj: ePortal.cz