Kádrováci nevymřeli, na jejich místo přišli havloidi a jsou daleko více výkonější

Petr-Paulczynski.jpTak nám taťkovi bývalému nejvyššímu v Americe dali nějakou medaili. Nejde teď o to daj-li medaili či nedaj-li medaili. Jde o to, jaké reakce se daly očekávat v tuzemském klimatu rozděleném na ty, co ho mají rádi a na ty co ho rádi nemají. A na reakce mediální. No co se diskusních fór a fejsbůku týče, tam se to teda mimořádně vyvedlo. Aby pravda a láska zvítězila, neštítí se zhusta její nositelé i lži a nenávisti. Člověk kouká kde a mezi kým to žije, jaký ksindl vylévá svou nevzdělanost v komentářích. Po jednom pojmenujeme i veřejné záchodky, přestože právě on tu nechal komanče dodnes, druhého poblijeme i kdyby se na hlavu stavěl. Jó, kdyby tak onu Truman – Reaganovu medaili získal bývalý prezident Havel, to by bylo holadryjo. Naševaše by jásala od rána do noci, titulní stránky všech novin s palcovými titulky o serverech nemluvě. Hotové orgie.

O Klausově medaili Lidovky informovaly na poslední stránce v rubrice Střípky. A ti co něco napsali, psali hovadiny. tak nějak si popletli boj proti komunistickým idejím a postojům s bojem proti KSČ (KSČM). Úplně zapomněli, že to byl Václav Klaus kdo u nás prosadil přechod od komunismu k tržnímu hospodářství, místo nekonečných debat o „hledání třetí cesty“. Což je z hlediska boje proti komunismu určitě důležitější než podpis nějaké Charty. A co se Grebeníčka na Hradě týče což byl častý argument, tak asi takhle. Klaus nikdy nepřijal Grebeníčka na Hradě. Grebeníček byl pozván do Lán spolu se všemi předsedy parlamentních stran. A byl pozván až potom, co byli poslanci KSČM zvoleni hlasy komunistů a sociálních demokratů poprvé od Listopadu do vysokých ústavních funkcí místopředsedy Poslanecké sněmovny a předsedů výborů sněmovny.

A ještě přidám hlas mého přítele politického komentátora Tomáše Haase. Nevím, proč je nutno ventilovat nenávist žalováním a pomluvami, když je někdo z nás ve světě oceněn. Já to beru jako ocenění náš všech. Byl jsem na Torontské univerzitě přítomen udělování čestných doktorátů jak prezidentu Havlovi, tak Václavu Klausovi. Z obojího jsem měl radost a na oba jsem se cítil hrdý. Nechápu lidi, kterým může vadit to, že Václav Klaus byl oceněn americkou nadací obětí komunismu. A ještě méně rozumím těm, kdo píší americké nadaci ubrečené protesty a denunciace. Říkají jim, že se kdosi v České republice pohoršuje nad tím, že si dovolují sami určit, koho chtějí ocenit a nezavolají k tomu účelu české kádrováky. Říkají jim, že o tom, kdo se zasloužil o porážku zločinného systému nemohou rozhodovat, že na to nejsou dost kvalifikovaní a že má kdosi rozhodovat za ně, asi tak, jako komunisté po válce rozhodovali o tom, kdo byl odbojářem a kdo ne. A naznačují, že komunismus u nás ještě poražen nebyl, že jeho metody udavačských dopisů a kádrových posudků stále, byť v jiné formě, stále přežívají. Pochybuji, že tím zvýší naši prestiž.

Zdroj: paulczynski.cz | Kráceno | Titulek redakční