Historie džihádu, tak jak terorizuje svět dnes začala v roce 1983

loading...

MuslimPojem džihád se v historii mnohokrát měnil a přibíral různé významy a funkce. Během raného období byl džihád především osobním rozvojem, časem se měnil a přibíral další funkci – funkci šiřitelskou. V náboženskoprávní rovině má nyní v islámu pojem džihád několik významů, které jsou navíc různě vykládány islámskými právními školami. Základem džihádu je snaha o spravedlivou věc. V této věci se shodnou všechny islámské právní školy. Sporným bodem je, jakým způsobem má být tato snaha prováděna.

Existuje mnoho výkladů, mezi nejrozšířenější patří výklad, že džihád je především šíření víry všemi možnými prostředky. Do extrému vede výklad džihádu hlavně tzv. Hanbalovská právní škola, která džihád (a to i džihád mečem) řadí na roveň pilířům víry tzn. přidává k nim džihád jakožto šestý pilíř víry a tak v podstatě vyzývá věřící k ozbrojenému boji proti všem nevěřícím.

Název Islámský džihád používá několik radikálních, navzájem spřízněných organizací militantních islamistů, jež působí v Palestině, Egyptě, Jemenu nebo Turecku. Vznikly pod vlivem íránské islámské revoluce z konce sedmdesátých let. Název Islámský džihád přijaly v roce 1983 po útoku na americké velvyslanectví v Bejrútu, jež podnikla skupina napojená na íránské revoluční gardy pod krycím názvem Organizace islámského džihádu. Jde o méně početné skupiny, které se zaměřují na přímé akce – především na atentáty.

V současné době je nejznámější palestinský Islámský džihád, jenž spáchal řadu sebevražedných atentátů na území Izraele, které také ostřeluje raketami Kásám. Jako první však na sebe upozornil egyptský Islámský džihád, který ustavili v sedmdesátých letech radikální členové Muslimského bratrstva. Byl zapleten do atentátu na egyptského prezidenta Anvara Sadata z 5. října 1981, kterého považovali radikálové za zrádce, neboť v roce 1979 podepsal mírové dohody z Camp Davidu.

Islámská společnost se během dvacátého století potýkala s intelektuálním rébusem, jak dosáhnout souladu tezí islámu s antitezí vědecko-technického pokroku, a ještě později, s politickou výzvou západního liberalismu tak, aby mohla být vytvořena do určité míry stabilní syntéza, která by umožnila jít s dobou, ale současně také zachovat se sama sebe.

Jednou z nejaktivnějších organizací politického islámu do současné doby je egyptský „al-Džihad“. Kniha „Zapomenutý závazek“ (ar. „al-fariba al-haiba“ ), napsaná Muhammadem Abd al-Faradžem, je základním politickým dokumentem této organizace.

loading...

„Ustanovení vlády Alláha na této zemi je závazkem muslimů. Proto vytvoření islámského státu je i jejich závazkem. A jestli stát může vzniknout pouze v boji, pak boj je naším závazkem.“ „Muslimové se jednohlasně rozhodli vytvořit islámský chalífát. Vyhlášení chalífátu závisí na existenci jeho jádra, tedy islámského státu. Každý muslim musí toužit po obnovení islámského chalífátu.“

Mezi faktory, které podnítily nárůst islámských politických organizací je i íránský vzor vytvoření islámského státu. Ale hlavním příčinou je jistě zjevná krize alternativ vůči západním jevům jako je nacionalismus, socialismus (v podobě násirismu), krize arabských levicových proudů, která dosáhla svého vrcholu později, v souvislosti s kolapsem SSSR.

Hlavním výsledkem tohoto období v rozvoji politického islámu je jeho internacionalismus. Existovala pro to řada podmínek: tlak na organizace v zemích jejich vzniku, když ti, kteří unikli před represemi byli přinucen k emigraci. Válka v Afghánistánu a další mezinárodní konflikty s islámským prvkem, které umožnily konsolidaci mezinárodních brigád v boji za víru.

Blízkovýchodní společnost je svou sociální strukturou složitější než západní. Pro ni je charakteristická nízká sociální mobilita, která vede na různých úrovních a v každé konkrétní sociální vrstvě ke koncentraci často velmi archaických forem společenského vědomí, stereotypů a modelů společenského chování. Neislámské společnosti si ještě donedávna neuvědomovaly vnitřní problémy islámského světa.

Evropské úřady však raději zavírají oči nad tímto globálním problémem – po každém útoku teroristů se tvrdí, že jde o ojedinělý případ.

Např.v Bosně a Hercegovině se wahhábité často trénují ve školních sportovních halách. Bylo dokázáno, že ozbrojenci vycvičení na území Bosny a Hercegoviny se podíleli na explozích vlaků v Madridu v r. 2004. Na tělech ozbrojenců zavražděných v Sýrii nacházejí často bosenské pasy. Poslední podobná zpráva pochází ze 27. září tohoto roku.

loading...

Tábory na přípravu wahhábitů už dávno a úspěšně působí v mnoha evropských zemích, jako ostatně i po celém světě. Úřady evropských zemí na to buď přivírají oči, nebo záměrně zamlčují fakta.

Také ve Francii a v Belgii se i nadále rekrutuje mládež a lidé středního věku pro operace ve jménu džihádu. Lidé jdou bojovat za peníze, jsou jisté mocnosti, které podobné operace platí. Odváděním branců se zabývají lidé sunnitského vyznání a extremistického založení, o to se jednoznačně stará Saúdská Arábie

Ve své knize Zabloudilí (Les Égarés) francouzský novinář Jean-Michel Vernochet uvádí že zjistil, v poslední době bylo ve Francii vyškoleno asi 400 ozbrojenců wahhábitů, kteří šli bojovat za syrskou opozici. Dříve či později se vrátí domů, sotva ale budou chtít žít jako obyčejní lidé. Takže džihád je podle názoru Vernocheta už u dveří evropských měst, úřady však i nadále dělají, jakoby se nic nestalo.

V nejbližších letech se může stát Balkán „horkým bodem“ radikálního islámu v Evropě. Ve středu pozornosti expertů se ocitla v posledních měsících Černá Hora. Z této tiché republiky přicházejí v poslední době ustavičně zprávy o aktivitě zastánců radikálního islámu.

Zdroj: ePortal.cz

loading...