#Volím_pravici. A proto nemohu volit ODS ani TOP 09

SchwarzenbergRekapitulace stran, které jsou označovány za pravicové, a zamyšlení nad tím, zda tyto strany skutečně mají s pravicí něco společného. Již za pár dnů tu máme předčasné volby do Poslanecké sněmovny. Před pravicově smýšlejícími voliči, mezi které se také řadím, nyní stojí dva nelehké úkoly. Prvním z nich je přesvědčit co nejvíce levicových voličů o tom, že by pro naši zemi znamenalo zkázu, kdyby ve vládě usedl tvor na obrázku vpravo či jemu podobná individua. Druhým úkolem je rozhodnout se, koho vlastně volit. A toto rozhodování vskutku nebude jednoduché.

Složitost tohoto problému je dána především tím, že mnozí voliči nemají jasno v tom, co to pravice vlastně je, a věří v tomto ohledu řečím politiků a- to je podstatné- médiím. Přitom média označují za pravici i mnohé socialistické strany, které mají k pravici asi tak daleko jako Řecko k přebytkovému rozpočtu. Kvůli těmto mystifikacím považuje velká skupina lidí za pravicové i např. kroky Nečasovy vlády. Bez mučení se přiznávám, že jsem dříve do této skupiny také patřil. Protože jsem se domníval, že jsou ODS a TOP 09 pravicové strany, považoval jsem pravici za stejné zlo jako levici. Až zhruba před rokem jsem pochopil, že zvyšování daní a kolaborace s EU nemají s pravicí nic společného. Spolu se mnou takto prozřelo mnoho dalších lidí, těžko však říci, zda to bude stačit k tomu, aby se skutečná pravice do Poslanecké sněmovny vůbec dostala. Situace je totiž o to komplikovanější, že si liberální a konzervativní pravice navzájem házejí klacky pod nohy, místo aby spolupracovaly. O to těžší bude zajistit, aby alespoň některá z těchto větví pravice překonala pětiprocentní hranici.

Ale nepředbíhejme. Podívejme se nejprve na jednotlivé strany, které se označují za pravicové, a zhodnoťme, jak to s jejich pravicovostí vlastně je.

Za lídra pravice se dnes označuje TOP 09. Paradoxní přitom je, že tato strana pravicová vůbec není. V posledních třech letech předváděli politici zvolení za TOP 09 téměř samé levicové kroky- ať už to bylo zvyšování daní, zadlužování státu, prosazování ekonomického intervencionismu či obdiv ke krajně levicové politice EU. Je pravděpodobné, že se tato strana bude takto chovat i nadále, proto ji považuji za nevolitelnou pro pravicového voliče.

ODS dříve byla spíše pravicovou stranou, za posledních několik let se však rozkročila výrazně doleva a opustila základní pravicové hodnoty. Výsledkem je, že se jedná o ideově vyprázdněnou stranu, která nemá se skutečnou pravicí nic společného a většinou jen poslušně odkýve návrhy socialistů z TOP 09 (zvyšování daní, apod.). Je sice pravda, že v ODS ještě jsou někteří pravicoví politici (např. senátor J. Kubera), takoví lidé tam jsou ale v menšině. Většinu vrcholných pozic v ODS dnes ovládají neoliberálové středolevicového smýšlení (Němcová, Kuba), z nichž někteří (Pospíšil) mají dokonce blízko k havlistickému, tedy levicovému názorovému proudu. Opět se tedy jedná o stranu, které by se měl pravicový volič vyhnout.

Za pravicovou stranu se označuje také hnutí ANO, avšak i zde se dá přinejmenším pochybovat o tom, zda skutečně představuje pravici. Andrej Babiš je jedním z největších parazitů na současném levicovém dotačním systému, takže nelze předpokládat, že by tento systém chtěl změnit. S tím souvisí i jeden ne zcela zanedbatelný fakt- vzhledem k Babišovým majetkovým poměrům je zřejmé, že by v případě svého zvolení prosazoval korporátní socialismus, který nemá s pravicí nic společného.

Nyní už přecházíme ke stranám, které dle mého názoru skutečně leží napravo od středu. První z těchto stran je Úsvit přímé demokracie. Tato strana vzešla z idejí pravicového ekonoma Pavla Kohouta, a i přesto, že se od této strany Kohout nakonec odvrátil, si stále část pravicových idejí drží. Škoda jen, že Okamura tyto ideje balí do populistckých hesel a přibírá k nim i některé prvky levicového mainstreamu. V určité chvíli to již vypadalo, že tuto chybu neudělá. I tak je však Úsvit o něco pravicovější a výrazně méně populistický než hnutí ANO.

Napravo od středu se nachází také Petr Cibulka a jeho strana Volte pravý blok, i když v tomto případě se spíše než o klasickou pravicovou stranu jedná o recesistické uskupení, byť daleko volitelnější než současné parlamentní strany.

Celkem zdařilým pokusem o pravicovou stranu je i Strana soukromníků, i když k tomu, aby se tato strana stala skutečnou ideovou pravicí, by měla podniknout ještě další kroky- např. se výrazně vymezit proti EU. Poměrně pravicový je také program Konzervativní strany, jejíž někteří členové za Soukromníky rovněž kandidují. Určitě se tudíž jedná o uskupení, o němž by mohl pravicový volič uvažovat, i když si myslím, že jeho šance na úspěch v těchto volbách je mizivá.

Nyní nám zbývají dvě strany, které jsou dle mého názoru nejblíže klasické pravici. První z těchto stran je volební blok Hlavu vzhůru. Přestože mnozí pochybují o tom, že se jedná o pravici, já považuji pravicovou orientaci tohoto bloku za nezpochybnitelnou, a to ze třech důvodů. Prvním z těchto důvodů je fakt, že součástí tohoto volebního bloku je i Akce D.O.S.T., jež zde- a to více než kdokoliv jiný- hájí konzervativní hodnoty, které jsou základem pravicových idejí. Druhým z těchto důvodů je podpora Václava Klause, který je stále ikonou české pravice. Třetím důvodem je to, že se tento blok vymezuje proti socialistickým výmyslům EU, což je v současné době hlavní znak pravice. Přesto je znát, že byl tento volební blok sestavován poměrně narychlo, a je zřejmé, že by potřeboval delší období k tomu, aby se stal čistou pravicí.

Stranu svobodných občanů jsem si nechal na konec, jelikož ji považuji za stranu, která se asi nejlépe ze všech českých politických stran dá označit za ideovou pravici. Právě Svobodní přišli, pokud vím, jako první s návrhem na vystoupení z EU. Kromě toho mají propracovaný politický a ekonomický program, takže- na rozdíl např. od hnutí ANO- mohou v kampani vycházet z konkrétních bodů programu a nemusí se spoléhat na populistická hesla. Samozřejmě jsou i zde některé detaily, které by se daly vytknout. Této straně například chybí hlubší ideové zakotvení v konzervativních hodnotách. To je částečně vyváženo důrazem na svobodu jednotlivce, přesto by však neuškodilo tyto hodnoty do stranického programu více zapracovat. Také je u Svobodných určitým problémem neochota spolupracovat s někým, kdo má jen mírně odlišné názory než oni sami. To je také důvod, proč Svobodní nevstoupili do volebního bloku Hlavu vzhůru a značně si tak zkomplikovali cestu do Poslanecké sněmovny.

Právě tento střet mezi konzervativci (Hlavu vzhůru) a liberály (Svobodní) značně poškozuje českou pravici, rozmělňuje hlasy pravicových voličů a nahrává stranám jak otevřeně socialistickým (ČSSD, KSČM), tak i skrytě socialistickým (ODS, TOP 09). Doufejme, že i přes tento problém překoná alespoň jedna z pravicových stran pětiprocentní hranici a stane se parlamentní stranou.

Takhle tedy vnímám situaci na české pravici. Myslím si, že si většina pravicových voličů dokáže vybrat mezi Svobodnými, vol. blokem Hlavu vzhůru a popř. i Soukromníky či Úsvitem. Mně osobně je nejbližší program Svobodných, i když plně chápu, když se někdo rozhodne volit jinou z těchto stran. Co ale nechápu, je důvod, proč tolik pravicových voličů hlasuje pro ODS či TOP 09, přestože tyto dvě strany dokázaly, že nemají s pravicí nic společného.

Často slýchám od voličů ODS, že tuto stranu budou volit, poněvadž si myslí, že volba Svobodných či Hlavu vzhůru by možná znamenala vyhozený hlas. Tito lidé by si však měli uvědomit, že volba ODS či nedejbože TOP 09 znamená vyhozený hlas stoprocentně. Tyto strany nám v posledních letech daly najevo, že pravicová politika není jejich šálkem kávy a že neváhají zvyšovat daně a přenášet naše státní pravomoci do rukou nikým nevolených byrokratů v Bruseli.

Nenechme se od těchto stran opět napálit. A dávejme si pozor zejména na TOP 09. Tato strana je klasickou ideovou levicí, avšak staví se do role konzervativní pravice, protože ví, že jí to přinese více voličů. Vzhledem k tomu, že TOP 09 ovládá většinu mainstreamových médií, jí tato lež zatím pokaždé prošla. Zda se tak stane i nyní, záleží jen na nás, pravicových voličích- respektive na tom, jaký hlasovací lístek hodíme v pátek či v sobotu do volební urny.

Zdroj: Blog autora