Je užitečnější zdravotní sestra „neonacistka“, nebo neomarxističtí paraziti z neziskovek?

RWUV ČR v současné době probíhá několik neuvěřitelných soudních procesů proti tzv „neonacistům“. Jedním z nich je i proces proti skupině mladých žen (Resistance women unity) obviněných z podpory „neonacismu“, který je právě ve stádiu vynášení rozsudků. Vše nasvědčuje tomu, že je to další z pravdoláskařských pokusů, který má zastrašit lidi z tzv. „nižších“ společenských vrstev (obyčejných lidí) od vlastní (neschválené) politické aktivity.

Ona pravdoláskařská samozvaná elita přirozeně tím „obyčejným člověkem“ hluboce pohrdá. Jako neomarxisté žádnou svobodu a demokracii podporovat a ochraňovat nechtějí, ale zatím ještě nemohou odhodit onu masku hry na demokracii, byť je jim bytostně cizí. Proto se rozhodla přitvrdit v mediálních útocích a využívání represivního aparátu proti potenciálním politickým soupeřům vše pod pláštíkem „zákonnosti“.

Je již totiž patrné, že ona multikulturní, prohomosexuální a politicky korektní „občanská“ společnost si oblibu mezi běžnými Čechy nikdy nezíská a bude potřeba její agendu nastolit „pokrokovými“ prostředky. (tedy případně i násilím). Ona je totiž ona „občanská společnost pravdy a lásky“ zcela bytostně proti zájmům běžného Čecha a naší země. Z počátku se boj proti většinové společnosti většinou odehrával na ideologické frontě. Armáda placených neziskovkářů a později EU byrokratů a ovládaná politicky korektní media byla hlavním bojovým nástrojem v budování „nové občanské“ společnosti. Bylo to jednak „politicky korektní vzdělávání“ (vymývání mozků), stejně jako mediální útoky na případné kritiky a oponenty. V posledních letech se k tomu masověji přidala i snaha kriminalizovat politické odpůrce pod rouškou boje proti „pravicovému“ extremismu a nejedná se přitom o žádnou maličkost. Za organizování soukromé mikulášské besídky, dětského dne, či držení megafonu si mohou výše uvedené ženy odnést i několikaleté tresty vězení.

To vše za nadšeného jásotu oné pravdoláskařské lumpen inteligence a mediálního politicky korektního meanstremu. (ČT, Mladá Fronta, Lidové noviny, Respekt atd…) Je to paradox, na jedné straně stojí ona zdravotní sestra, která platí daně a děla nesporně celospolečensky užitečnou práci (zdravotní sestry). Ona má podle všeho ráda svojí zemi a nechce z ní mít nějaký multikulturní a homosexualistický hampejz a chce žít normální život a representuje tedy jasnou většinu v české společnosti.

Na druhé straně stojí „pravdoláskařská občanská společnost“ tvořená minoritními skupinami různých celospolečenských parazitů napojených na veřejné prostředky, kteří nenávidí západní společnost a vlastní zemi a chtějí naší zemi vystavit pochybným sociálním experimentům a tyranii. Tihle parazité žádné bohatství ani hodnoty nevytvářejí a naopak jenom zdroje spotřebovávají. Jejich aktivity jsou zcela proti zájmům onoho běžného Čecha a jejich cílem ho je připravit ho o jeho osobní svobodu jako v případě oné zdravotní sestry. Paradoxem toho všeho je, že ona šikanovaná zdravotní sestra ty parazity platí ze svých daní a živí je. To nás může vést ke krátkému obecnému zamyšlení.

Jak je možné, že jsme ochotni tolerovat a trpět šikanu jedné obyčejné zdravotní sestry za její politické názory, na které má (ústavní) právo? Vždyť ona má pro naši zemi mnohem větší cenu než všichni ti placení politicky korektní neziskovkáři, pochybné neomarxistické „nadace“ financované z veřejných peněz a EU grantů, profesionální „Cikáni“, cenzoři atd. dohromady. Proto se také musíme jejích práv a svobod rázně zastat!

Dneska si neomarxistická „občanská společnost pravdy a lásky“ troufá na zdravotní sestru pro její nekonformní politické názory, zítra si tihle parazité zkusí došlápnout na kritiky multikulturalismu, homosexualismu, ekologismu atd a pozítří třeba na majitele pekárny, nebo autoservisu…. a pak na nás všechny. To se nám již musela polistopadová svoboda hodně omrzet, že jsme ochotni tohle všechno trpět…

Zdroj: ePortal.cz