Solidarita? Ano! Ale těch slabých a chudých se silnými a bohatými

František MatějkaHodně lidí vyžaduje solidaritu se slabými a chudými. Jenže taková solidarita celek neposílí. Ten je jen tak silný, jak nejslabší je jeho poslední článek. Proto uvítám solidaritu slabých a chudých se silnými a bohatými. Počet lidí, kteří vyžadují po jiných, aby s nimi byli solidární, rok od roku stoupá. Prý nedosáhnou na životní minimum, prý jsou nemocní a slabí, nemají práci, požadují po jiných zajištění bydlení, výživu svých vlastních dětí, nebo dokonce jich samotných. Prý na to mají právo, protože současná západní společnost je přece postavena na solidaritě jedněch s druhými, přičemž úroveň a objem této solidarity určuje lidskost celé společnosti. Houby, je to přesně naopak, tak jako mnoho jiných aspektů našeho současného bytí.

Při řešení problémů dneška se lidé vrací ve svých úvahách k původům demokracie, kterou jsme od doby jejího vzniku ve starém Řecku ohnuli nevídaně. Ohnuli jsme od té doby hodně tehdejších hodnot a způsobů řešení. Ohnuli jsme i význam pojmu solidarita, když v době římských legií, kdy vznikala, znamenala ve své podstatě stav, kdy se slabí maximálně snažili nebýt přítěží a ohrožením ostatních a dělali s pomocí silných všechno možné, aby se vyšvihli nahoru. Všichni v té době věděli, že síla oddílu je dána tím, jak nejslabší je její poslední člen. Právě proto byly tehdejší útvary efektivní a flexibilní, kvalitně na tehdejší dobu vyzbrojené a jejich členové vycvičenější, táhnoucí za jeden provaz – protože ti horší se zatraceně snažili být lepšími. Ne nadarmo se ještě dnes učí jejich strategie na elitních vojenských školách ve světě.

A jsme u jádra problému. Slovo solidarita, z latinského solidus, nebylo v žádném případě pojmem pro jednostrannou pomoc jedněch druhým. Šlo o společnou oboustrannou cestu, jejímž cílem bylo oboustranné táhnutí za jeden provaz. Bohatí a silní pomáhali chudým a slabým proto, aby se dostali na stejnou laťku a nebyli nežádoucím ohrožením celku. A když nechtěli a po nějakém čase neprokázali stejnou snahu a chuť táhnout za jeden provaz a neukázali výsledky, požadované recipročně za dosavadní pomoc, přišel konec časově omezené solidarity a ponechání napospas osudu. Jenže my jsme tyto zdravé a bezesporu žádoucí principy pod deštníkem dobra opět zprznili, vybrali jsme si jen něco, a ze solidarity vytvořili jednostranný a mnohdy doživotní nárok bez povinností.

Cítíte se být slabí a chudí? A hlavu, ruce a nohy máte? Pak buďte solidární s bohatými a silnými a snažte se dostat na jejich úroveň. Vrátí se vám to. Pomoc bohatých a silných není nic samozřejmého, i kdyby pár slov v hodnotově a morálně pokřiveném zákonu říkalo něco jiného. Buďte solidární s těmi, kteří vám pomáhají. Snažte se být bohatí a silní. Jedině tak vznikne silný celek, který bude moct pomáhat těm, kteří to opravdu potřebují, protože k nim příroda, nikoli vlastní lenost a pohodlnost, nebyla nakloněna.

Zdroj: Blog autora