Charta bránila socialismus! (Tak se nedivte…)

loading...

Havel se směje jako teleČasto si říkám, jestli vůbec chartisti byli v opozici vůči komunistickému režimu. Ne, nejde o další verzi spiknutí tajných služeb, jde mi o to, zda byla charta v opozici názorově. Při čtení chartistických prohlášení a diskuzí mám spíš pocit, že charta se od vládnoucí ideologie odlišovala možná intenzitou, ale ne principy. Co jiného si myslet, když člověk v chartistických prohlášeních vidí, s čím vším byla Charta 77 údajně v souladu. Charta byla slučitelná se socialismem, s evangeliem, s lidskými právy, s vůlí pracujícího lidu a dokonce – světe div se – i s vedoucí úlohou KSČ. V „diskurzu“ charty stojí na nejvyšším stupni socialismus, v 80. letech pak vystřídán mírem.

Možná to neplatí pro Václava Havla, ani pro katolické křídlo charty kolem Václava Bendy, ale rozhodně to platí pro „revolučního trockistu“ Petra Uhla, který se v chartě prosazoval nejvíce. Aspoň ve světle dokumentů to tak vypadá. Podívejte se třeba na tohle: „Všeobecná krize kapitalismu je zasáhla zejména krizovými jevy v oblasti morálky, kultury a konzumu. Dezideologizované společenské vědomí, které je samo ideologií par excellence, a tedy falešným nazíráním světa, umocňuje generační konflikty je vede k pokusům o skupinovou a individuální emancipaci (…)“ To nenapsal žádný soudruh z ideologické komise ÚV KSČ, ale revoluční trockista Petr Uhl na adresu alternativních společenství v pozdněkapitalistické buržoazní společnosti.

Napadá mě, že komunistický režim udělal pro chartisty nejlepší službu v tom, že k veřejnosti nepustil jejich scestná prohlášení. Lidé si pak mohli jen představovat, co asi ti záhadní chartisté požadují a za co bojují. Mohli si představovat, že upozorňují na problémy, které v nefungujícím plánovaném hospodářství pociťoval každý. Někdo si mohl představovat, že chartisté jsou tím, kdo konečně nahlas odmítl socialismus. Pak by chartisté byli tím, co o nich napsal Václav Havel – lidmi jako každý jiný, kteří jen říkají nahlas, co si ostatní myslí. Jaký by to asi byl šok pro lidi, kdyby v chartistických dokumentech viděli stejnou rétoriku a stejné ideologické pseudoproblémy, které znali z oficiální propagandy. Nevím, koho by mobilizovaly bojovné žádosti o mír, mírové soužití, nebo humanitární boj za zrušení trestu smrti, či pozoruhodný boj proti diskriminaci „Cikánů-Romů“. Žádali pro ně zrušení zvláštních škol, jako nástroje diskriminace, a místo nich vytvořit školy ještě zvláštnější, školy romské…

Naproti tomu lidská práva, kterými se chartisté tolik oháněli, se nikdy nestala předmětem chartistických diskuzí. Myslím tím otázku pojetí lidských práv. Charta za lidská práva bojovala, žádala jejich dodržování a po revoluci jejich výuku – nikdy nežádala jejich studium.

Měli jsme to vědět…

Kdybychom to vše věděli, nedivili bychom se mimoňské rétorice, se kterou někteří chartisté vystupovali před veřejnost po sametové revoluci. Nedivili by se školometské rétorice nové garnitury, která namísto problémů vlastní země začala řešit globální problémy lidstva… Jen tím navazovala na mimoňskou rétoriku lidí z chartistického ghetta, kteří arogantně věřili, že na rozdíl od obyčejných zelinářů, „žijí v pravdě“. Doporučuji přečíst si návrh nové Ústavy, který předložilo OF v prosinci 1989. Navrhuje se v něm třeba zrušení války „jako prostředku řešení mezinárodních sporů“… Článek o ochraně socialistického zřízení je tu nahrazen jen článkem o „sociálně spravedlivém státě“… A za důvod k rozpuštění politické strany se tu udává vyzývání k fašismu, nebo nacismu, ale ne k obnově socialismu… Lidové pověsti o údajné tajné dohodě charty s komunisty jsou možná intuitivním vyjádřením této skutečnosti, ale mám pocit, že žádná tajná dohoda nebyla potřeba. Vedoucí síly charty bojovaly za socialismus.

loading...

Zdroj: Blog autora

loading...