Lustrační zákon jako drobná komplikace při transakci: Andrej Babiš kupuje stát, aby ho zbavil všech atributů, které patřily k jeho znakům. Diktátor, nebo místodržící?

BabišořepkovPetr Hájek upozorňuje na jednu rovinu současného „licitování“ o vládě, která zůstává poněkud v pozadí zájmu – ač je nejpodstatnější. Vyjednávání socialistů a babišovců (bez lidovců) o vládě ČSSD-ANO (s lidovci) je poměrně dobrým displejem aktuální podoby skryté reality. Važme si toho. Nebude dlouho trvat a opět nám zmizí z očí – a pravděpodobně nadlouho. Brzy si na vše nikdo nevzpomene, jako na všecko. Jen mimořádně šťastná shoda okolností umožňuje na tomto displeji zahlédnout obrysy „budoucí současnosti“. Změna paradigmatu – nového rozvržení principů a vztahů uvnitř existujícího režimu – je skvěle patrná na souboji o „lustrační zákon“.

Katalyzátor

Vzkaz prezidenta Zemana, že bude trvat na dosavadní popřevratové praxi, že před jmenováním ministra dostane hlava státu též kandidátovo „osvědčení o bezúhonnosti“ z dob totalitní vlády komunistické strany, zapůsobil jako katalyzátor. A nepochybně tak byl myšlen. Bezproblémové usazení Andreje Babiše do „dědičného“ Kalouskova křesla na ministerstvu financí se náhle stalo problémem. Někteří se v něm pitvají a vymýšlejí různá „řešení“, jiní to vzali po bolševicku od podlahy a rovnou začali s Velkým Úklidem.

Symbol

Lustrační zákon měl od počátku vedle praktické i symbolickou hodnotu – a má ji dosud. Pokus zlikvidovat jej kvůli tomu, aby se Andrej Babiš mohl stát ministrem financí je téměř fascinující připomínkou přírodního zákona: Žádný plán nikdy nevyjde. V tom sice spočívá naděje – ale také může být všechno jinak. Zatím se totiž hraje o bezprostřední budoucnost:

Bohuslav Sobotka bojuje o svůj další politický život, který bez premiérského křesla se limitně blíží nule, takže ustupuje – a ustoupí nakonec ze všeho. Jeho výhodou je, že si vůbec nic o ničem nemyslí, takže hodit i lustrační zákon do koše nepokládá za ztrátu. Jenže – narozdíl od Babiše – není ve své straně sám. A tak musí vnímat své okolí. Právo o tom dnes píše:

loading...

Někteří poslanci byli úplně nepříčetní z toho, že v ČSSD musí předkládat lustrační osvědčení na všech úrovních, a najednou by to nemuselo vadit u Babiše. Nechtějí řešit Babišovy problémy za něj,“ řekl Právu zdroj. Podle něj nejvíce šéfa hnutí ANO hájili předseda Bohuslav Sobotka a místopředseda Lubomír Zaorálek. Sobotka v reakci Právu připomněl, že jeho strana se snažila lustrační zákon zrušit už před deseti lety. „Tehdy jsme narazili u Ústavního soudu. Ale souhlasím s tím, že je to záležitost pana Babiše, a měl by si ji především vyřešit sám,“ řekl Právu.

Jenže to se právě soudruzi Zaorálek a Sobotka hluboce mýlí. Ten „problém“ je na nich. Jediní, kdo zamýšleli od počátku z pochopitelných praktických i symbolických důvodů lustrační zákon zlikvidovat, byli komunisté. A socialisté to pro ně „chtěli zařídit“ již před deseti roky ze stejných důvodů jako nyní v kauze Babiš: Potřebovali demonstrovat, že je tady už jiná epocha, v níž ti, co bezprostředně a aktivně organizovali předchozí totalitu, jsou „očištěni“ a mohou bez problémů obsazovat i nevolená místa ve vládě a státní správě. Dosáhnout tak i na to, k čemu zatím potřebovali politické prostředníky.

Jenže tehdy ještě nová epocha nepřišla. Až nyní. Ale „špinit“ se s tím Babiš rozhodně nemíní. Na takové práce má přece ve firmě lidi. A také noví zaměstnanci Zaorálek a Sobotka budou tedy muset předvést, že „nejsou politiky, ale makají“. Politika je přece skončena. Ve firmě se maká. A vládne.

Nechápaví učedníci

Lidové noviny:

„Hnutí ANO se staví k nejnovějšímu sporu o koalici rezervovaně. Jeho místopředsedkyně Věra Jourová včera předeslala, že ANO nebude iniciovat rušení lustračního zákona.“ „Z diskuse ale vzešel většinový názor, že lustrační zákon je překonaný relikt: Já osobně bych hlasovala pro zrušení,“ dodala vzápětí.

loading...

Paní Jourová je již dobrá zaměstnankyně. Pochopila svou roli a hraje ji stejně dobře jako ještě nedávní havlističtí „antikomunisté“ pánové Zlatuška či Stropnický. Jakýpak zákon, když to vadí šéfovi? Velmi správně. Ve firmě rozhoduje majitel, demokracie je ničivá a nepoužitelná metoda. A protože právě dochází k převzetí firmy „stát“, může se tak dít buď partnersky či nepřátelsky. Nechceš se domluvit na obchodu, přestože jsi jen menší dodavatel? OK. Jsou tu jiní!

Andrej Babiš:

„Lidovci měli při vyjednávání říci, že mají problém s Babišem a že mě nechtějí ve vládě, a tak v ní tedy nebudu. Pokud KDU-ČSL říká, že má problém s lustračním zákonem, tak pravděpodobně mají problém s Babišem. Měli by to ale říci na rovinu – a potom nemusíme vyjednávat.“

Ano, šéf se tím ani netají: Problém s lustračním zákonem = problém s Babišem. A vším, co představuje. Koalice se na tom samozřejmě nerozpoltí, samozřejmě, že v ní nakonec budou všichni tři. Ale k poodkrytí reality tím krásou nechtěného přece jen došlo. Ač to zatím méně inteligentní mistrovi učedníci nechápou. Pořád si myslí, že jsou ještě politiky. Hlupáci.

Pozadí

Vypadá to jako bouře ve sklenici vody. Skrývá se však za tím něco velmi podstatného. Andrej Babiš je představitel oné části velkého byznysu, která po převratu startovala o několik délek vepředu před ostatními. Nikoho by to nezajímalo, kdyby Babiše nezajímalo vstoupit do politiky a koupit si stát. Zkazky o tom, jak v devadesátých letech chodil s „igelitkami“ plnými úplatků jsou sice zábavné, ale nepodstatné. Jeho výhodou byly informace.

loading...

Zapojen do velkých obchodů již v době, kdy ostatní ještě ani nenapadlo, že budou „zvonit klíči“, stál na startu připraven a vybaven. Nepotřeboval se soudit o to, zda byl či nebyl agentem StB. Spíše naopak. Pomáhalo mu to. Být v „seznamech“ – byť okrouhaných o narychlo skartované detaily – ho legitimovalo v prostředí, které okamžitě začalo dělat velký byznys.

Analogicky jako když Německo po dvou neúspěšných pokusech konečně pochopilo, že Evropu nedobude vojenskou silou, spolehlo na sílu ekonomickou. Totéž učinili „spojenci“ ze seznamů. Jejich síla je dnes obrovská a Andrej Babiš je pouze – i když významným a viditelným – vrcholkem ledovce.

Podnik v problému

Pro další rozvoj svého „globálního“ podnikání potřebuje nyní privatizovat stát střední velikosti. Změnit či vytvořit zákony, které ho ještě brzdí. Vidět skrze „analytický útvar“ ministerstva financí do podnikání konkurence. Získat prostě vyjednávací výhodu ke skutečně velkému obchodu, který je za tím. K tomu je potřeba zrušit na prvním místě zákon, který mu – kvůli prezidentovu „rozmaru“ – tuto pozici blokuje. Ostatně, prezidentovi se to už zřejmě pokusil po dobrém vysvětlit. Ten svérázný člověk si z něj ale udělal dobrý den návrhem, ať okamžitě sněmovna přijme zákon o státní službě – a bude po problému.

Jenže to časově samozřejmě nelze stihnout: Buď by zde musela ještě pár měsíců fungovat „Zemanova“ vláda, nebo na ministerstvo financí usedne někdo jiný. Dočasně pochopitelně. Jenže víme, jak je to u nás s „dočasností“. A především: Něco takového je pro budoucího majitele státu neskutečně ponižující. To už zase zavání demokratickými postupy. Kvůli tomu přece neinvestoval. Je to „urážlivé“.

Investoři

loading...

Chytřejší to rychle pochopili a nakupují akcie. Budou z nich sice jen drobní akcionáři, o firmě rozhodovat nebudou, ale na dividendy dosáhnou. Tak třeba takový Jiří Pehe, bývalý šéf hradního Politického odboru za Václava Havla, dnes „politolog“:

„K tradičnímu českému pokrytectví v této otázce patří i ustaraná vyjádření stran bývalé vládní pravice, že kupříkladu v Německu by nebylo možné, aby se bývalý agent gestapa stal ministrem. Takové srovnání je hrubě urážlivé. Babiš byl v nejhorším případě informátorem pozdně normalizační ekonomické rozvědky, nikoli agentem tajné policie někdy v 50. letech, kterou by snad šlo s gestapem srovnat.“

Za prvé: Jak to víte, Pehe? Máte snad k dispozici dokumenty, které mi ostatní nemáme? A za druhé: Toto „hrubě urážlivé“ srovnání nesedí jen proto, že za války je vidět na ulicích více mrtvých než za pozdní „studené“ varianty válečného konfliktu. Tam se popravovalo jinak. Princip je však zcela identický. Já vám však rozumím. Máte nakročeno stát se třeba ředitelem televize, až ji šéf koupí. Investujete. Čest vaší práci!

Závěr vašeho vyjádření je přímo jako byste právě prošel prověrkovou komisí po okupaci 1968: Podle vás „se Babiš jeví jako učiněný vzor podnikatelské a lidské korektnosti – a to dokonce i v případě, že by se ukázalo, že spolupracovníkem bývalé ekonomické rozvědky opravdu byl.“ Lépe to vyjádřit nešlo.

Místodržící

Boj se rozhořel na všech frontách. Kdo by si to byl pomyslel v době zcela nedávné – a přece tak dávné, že na ni už nikdo ani nevzpomene: Když policisté ve spolupráci s prokurátory vyrobili v létě státní puč a odstranili Nečasovu vládu. Snad trochu Protiproud, který od počátku upozorňoval na to, že jde ve skutečnosti o něco jiného, o základní změnu „paradigmatu“. Budiž nám to přičteno k tíži.

loading...

Nemůže být pochyb o tom, že Andrej Babiš míní na dlouhá léta jako právoplatný vlastník rozhodovat ve své firmě Česká republika. Je k tomu nyní třeba ještě vyhladit cestu, aby to v kočáře tak nedrncalo. Očistit okolí od všeho, co by připomínalo Odkud přišel a Kam jde. Lustrační zákon je v tomto směru nesmyslně viditelným znakem. A nepůjde-li to po dobrém, předčasné volby za rok či dva z něj udělají absolutního vítěze. O tom nelze pochybovat – až na to, že žádný plán…

Jenže o to nakonec také nejde. Důležitý je cíl:

Miliardář Babiš si nekupuje náš stát kvůli sobě. Je to opět jen výhodná investice. Zbaví „firmu“ všech zbytečností (politika, řady zákonů atd.) a převázaný mašličkou jej zase přeprodá konečnému zájemci. Čeká trpělivě za naší západní hranicí a má smyšlené jméno Evropská unie.

Tady je řešení: Dobrotivý a populární diktátor Babiš bude totiž ve skutečnosti jen místodržícím. Určitě mu to nevadí. A neuráží. Je to dobrá investice.

Zdroj: protiproud.cz

Čtěte dále:

Registrační pokladny: Poprava drobných živnostníků... Martin Fingerland se zamýšlí nad situací na pravicové scéně tváří v tvář politice současné vlády a přichází s nápadem, jak učinit, aby alespoň radni...
Podstata magistrátního převratu? Peníze Tak jsme v Teplicích měli 859. zahájení lázeňské sezóny. Oslavy potrvají celý víkend a navzdory špatnému počasí to vidím na patnáctitisícovou účast. T...
„Tý inteligence máme moc,“ mudrovala n... Zdroj: ePortal.cz |  Není to špatný vtip, ani nahrávka z dob před rokem 89, včera v pořadu ČT1 řekla náměstkyně Lišková z KSČM: „Tý inteligence máme d...
Cizinci otevřeně diktují požadavky českému prezide... Michal Semín komentuje další z řady nechutných politických provokací „cizinecké legie“ v naší zemi a zamýšlí se, proč hlava Církve nepozvedla hlas n...
Kauza Alena Vitásková: Osm a půl natvrdo. Solární ... Nepravomocné odsouzení předsedkyně ERÚ Aleny Vitáskové na osm a půl roku nepodmíněně není jen další z obskurních projevů šílenosti naší justice, nad n...
Rodiče, třeste se. Sociální inženýři Vám jsou po k... Máte děti? Tak se třeste. Stát se už možná pomalu chystá si na vás smlsnout. Tedy… minimálně jste-li Němec. A pokud nejste, nevadí, vždyť Češi od Němc...
Zakázat Korán a zavřít všechny mešity v zemi Geert Wilders zveřejnil svůj manifest. Italský premiér chce psát budoucnost EU a Bulhaři se již raději ohledně uprchlické krize a své budoucnosti obra...
Policejní stát: Zesměšnit policejního imbecila je ... Vracíme se před rok 1989, pokud už tam nejsme. Protože místo Pomáhat a chránit, odflastrujeme každýho kdo nezní hlasem hejtfrí či Jakuba Jandy. Posuďt...
Kdy nám zakážou zpívat? V kuřáckých hospodách se nesmí kouřit. Na ulici se zase nesmí pít. A co zpívat? Zpívat ještě můžeme? Zatím ano, ve dne a potichu. Jinak na vás udělá „...
„Disidenti“ křtili novodobý „samizdat“ Byl to trochu zvláštní křest nové knížky. Vychází druhý díl, ale vydává ho někdo jiný, než vydal díl první. Ten, kdo by onu knížku podle povinností st...
loading...