Islamizace Evropy: Francouzský novinář Vernochet ve své knize odhaluje nebezpečí, které čeká nejenom jeho zemi

MuslimV syrském konfliktu zahynulo již více než 100 tisíc lidí. Milion občanů opustil zemi, miliony se  jich stěhují v samotné zemi a tisíce i nadále denně přecházejí syrskou hranici. Od začátku syrské krize bylo v několika zemích zahájeno organizované verbování bojovníků. Takových středisek je zvlášť mnoho v Libyi a Tunisku. Bojovníky z nich přepravují přes Turecko a Jordánsko do Sýrie. Z Tuniska jich odcházelo na tisíce. V Libyi byly vytvořeny velmi dobře technicky vybavené základny, kde bojovníci absolvovali úplný kurs výcviku. Trénují je členové al-Káidy, jež přicházejí ze sousedního Alžírska.

V posledních měsících syrská armáda znatelně potlačila opoziční síly. Řádoví povstalci dosud věřili, že k vítězství stačí elán a střelba ze samopalu. Avšak profesionální vojáci to vidí  jinak. Důstojníci, kteří přešli na stranu povstalců, si uvědomují, že prohlášení vedení opozice o schopnosti svrhnout režim sílou zbraní jsou pouhou politickou deklarací.

Kromě stovek bojových letadel a vrtulníků čelilo povstalcům, podle těch nejskromnějších výpočtů, 150 tisíc vládních vojáků a 100 tisíc dobrovolníků. Navíc má syrská armáda na 5 tisíc tanků, 3 tisíce dalších bitevních strojů. Armáda má jednotné velení, zásobovací systém a spoje. Je správně vycvičena a účinně nahrazuje ztráty.

Samotných povstalců je podle různých odhadů 30 tisíc (rozvědky Francie a USA) až 100 tisíc .

Nyní se objevují  obavy v souvislosti s tím, že občané evropských zemí a USA, kteří se vrátí z války v Sýrii, se stanou hrozbou pro bezpečnost ve své vlasti. Ozbrojenci skutečně slibují, že po Sýrii se jejich dalším cílem stanou země, které se kdysi staly útočištěm pro jejich rodiče. Budou se  ulice evropských a amerických měst podobat tomu, čeho jsme dnes svědky v Bagdádu a Aleppu?

Z 5-10 tisíc zahraničních ozbrojenců v Sýrii má na Západ otevřenou cestu jen asi  tisíc džihádistů s občanskými průkazy evropských zemí (podle údajů z tajné zprávy německé rozvědky – Spiegel, 21. října). Ti, kdo se rozhodnou pro cestu zpátky, se rozjedou do svých domovů.

Ve své knize Zabloudilí (Les Égarés) francouzský novinář Jean-Michel Vernochet uvádí že  zjistil,  v poslední době bylo ve Francii vyškoleno asi 400 ozbrojenců wahhábitů, kteří šli bojovat za syrskou opozici. Dříve či později se vrátí domů, sotva ale budou chtít žít jako obyčejní lidé. Takže džihád je podle názoru Vernocheta už u dveří evropských měst, úřady však i nadále dělají, jakoby se nic nestalo.

Hrozba samozřejmě přetrvává, dokonce i v tom případě, že nebezpeční budou pouze jednotlivci. Se svými  průkazy se skutečně mohou volně pohybovat po Evropě a USA. Podle slov bývalého analytika CIA Michaela Scheuera se vracejí domů se seznamem kontaktů svých druhů-mudžahedínů, kteří jim mohou i poradit i poskytnout materiální pomoc.

Je načase podívat se mnohem komplexněji na nejrůznější souvislosti migrace, která se dnes dotýká stovek milionů lidí a má vliv na země jejich původu i tranzitní a cílové státy. Musíme lépe porozumět příčinám mezinárodního pohybu osob a jeho vazbě na světový rozvoj.

Každé náboženství – a islám kvůli svému bezmeznému lpění na starých hodnotách a nedostatku demokratické tradice v oblasti, v níž se vyskytuje, zvlášť – může být zneužito k prosazování určitých politických cílů a obhajobě nehumánních způsobů, kterými je jich dosahováno, včetně chladnokrevného vraždění.

Ze sociologického hlediska tvoří nejnadšenější vrstvu podporující islamisty studenti bydlící v chudých periferních oblastech měst a pocházející z chudého vesnického prostředí, kteří nemohou v době ekonomické krize a demografické exploze najít uplatnění také proto, že nemají ty správné konexe a dostatek kapitálu.

Někteří z nich se navíc sdružují v tzv. Boží straně, nazývané Hizballáh. Základní filozofie Hizballáhu spočívá v názoru, že celý svět se musí podrobit Alláhově vůli, že všechny stávající muslimské vlády jsou nelegitimní a že je božskou povinností trestat smrtí každého provinilce proti islámu, což nazývá svatým terorem.

Další renesance islámu v muslimských zemích znamená vyjádření jejich snahy o aktivní účast ve světové politice. Nakolik bude jejich účast konstruktivní záleží na celé řadě faktorů jejich vnitropolitického, ekonomického, politického  a sociálního rozvoje. Při omezení určitých radikálních výlevů se může islám stát pro mnohé svébytným společným základem, nutným při hledání nových a více úspěšných společenských modelů, které by byly přijímány jako vlastní.

Stálo by jistě za úvahu zda by se by měli učinit závažné změny v migrační politice.

Pro začátek by se mělo věcem říkat pravým jménem. Soudě podle všeho je právě tento první krok pro evropské politiky velice obtížný.

Zdroj: ePortal.cz