„Svoboda je jednoduchá, laciná. Cenzura je nutná.“ Váš Jiří Menzel

Jiří MenzelNikdy jsem si nedělal iluze o naší národní umělecké frontě. Slova režiséra Jiřího Menzela mě ale šmahem vrátila před rok 1989. „Podporuju cenzuru, protože někteří lidé nejsou dostatečně dospělí.“ Včera jsem se podíval na pořad Martina Veselovského, jehož hostem byl Jiří Menzel. Dozvěděl jsem se, že cenzura není zlá, pomáhá kultivovat společnost, ale musí za ni nést někdo odpovědnost.

„Je dneska strašně snadný tu svobodu zneužívat. A ta cenzura je sice ošklivý slovo, no ale ona byla vždycky. Vždycky bylo nějaký tabu v kultuře, ve všem, vždycky byly nějaký zákazy, který tak jako udržovaly určitou míru, aby ty autoři nebyli bezuzdní. Všechno, co vzniklo do tý doby, než nastala ta éra absolutní svobody, všechno bylo děláno podle podmínek, který byly, ale vznikly dobrý věci. Ta cenzura vlastně svým způsobem provokovala k tomu, aby se člověk snažil trošku líp vyjadřovat. A hlavně celou kulturní historii světa a Evropy provázely vždycky nějaký zákazy a vznikaly dobrý věci. Pro každou práci musí být mantinely a člověk tím, že ty mantinely překonává, tak tím vlastně získává určitou sílu, ale nesmí bejt bezuzdnej. Dneska je strašně snadný, ta svoboda, nebo ten, to je hrozně jednoduchý, laciný, je to bezuzdný. A stejně tak, jako se tak, jako se ta cenzura snadno zneužívala, jako bolševik to, ale ta cenzura není jediná. Před válkou byla taky cenzura, ale vždycky za tou cenzurou byl někdo, kdo za ni odpovídal, ne jako za bolševika. Vždycky byly zákazy.“

Martin Veselovský jen těžko výše uvedená slova stíhal vstřebávat. „Mluvíte o umělecké cenzuře?“, zeptal se. „Mluvím o cenzuře vůbec. Každej z nás má mít nějaký meze, limity, aby neubližoval. Ale jsou lidi, který prostě tohle neberou na vědomí a tu svobodu zneužívají a promítají sprosťárny, učej lidi k vulgaritě, násilí, píšou a pošklebujou se a dělaj věci, který by normální slušnej člověk nedělal, protože nejsou dospělí. Dokud jste dítě, tak musíte se podrobovat zákazům, jo. Musíte si čistit zuby, musíte chodit spát a tak. Najednou potom jste dospělej, a když si myslíte, že teď si můžete dělat, co chcete, tak prostě nejste dospělej. A lidi nejsou dospělí, protože ta svoboda okamžitě způsobila, že tady byly kasína, že se tady rozmohl alkohol, že se rozmohla spousta věcí…“

Výše uvedený rozhovor vznikl na základě Menzelova prohlášení při přebírání ceny za celoživotní přínos kinematografii na mezinárodním filmovém festivalu v indickém Goa: „Podporuju cenzuru, protože někteří lidé nejsou dostatečně dospělí. Doufám, že dnešní mladí lidé nebudou v příštích letech tak hloupí, jako byli ti starší.“

Co dodat? Chci věřit, že dnešní mladí lidé opravdu nebudou jednou tak hloupí, a že nepodlehnou přesvědčení, že cenzura pod dohledem kohokoli, kdo za to má podle Menzela odpovědnost, je nositelem kvalitních uměleckých děl, morálky a správně dostatečné dospělosti. Chci věřit, že dnešní mladí lidé neskočí na špek a nenechají si od nikoho diktovat pravidla jejich „kvalitních životů“, měřeno Menzelovou existencí „normálně slušnejch lidí“. Vězení má ve skutečnosti řadu podob. Jedno však mají společné a skvěle to vystihl Morgan Freeman ve filmu Vykoupení z věznice Shawshank, když popisoval vznik institucionalizovaného vězně: „Nejdřív vám ty zdi připadají divný, pak si na ně zvyknete, a nakonec bez nich neumíte žít.“

Jiřímu Menzelovi se cenzura zdála nejdřív divná, pak si na ni zvykl a nakonec bez ní neumí žít a volá po ní jako po nástroji k lepší morálce. Neudělejte stejnou chybu, jako Jiří Menzel. Nenechte si nasadit uzdu. Neste odpovědnost za to, co uděláte, ale nenechte si nasadit plošnou cenzorskou uzdu jen proto, že si ten, co vám ji chce nasadit, myslí, že je lepší, než vy.

Zdroj: Blog autora