Takový obyčejný večer Severočeské Policie ČR

Jan ZimaO severních Čechách slýcháte leccos. Ale místní kriminalita je asi to nejčastější téma. Bydlet na severu Čech znamená jediné. Bydlet v permanentním ghettu. V permanentní válce, chcete-li. Můj vláček Deutsche Bundesbahn z Bad Schandau měl zpoždění a tak jsem se dostal do Ústí nad Labem o hodinu déle, než jsem měl v plánu. Zbytek dne podle plánu nešel vůbec. Je takový obyčejný prosincový čtvrtek pozdě odpoledne.

blog.idnes.cz

15.25: Křižovatka u hlavního nádraží UnL. Policejní dodávka stojící v křižovatce zapíná majáky a policisté se tázavě dívají do malého dodávkového Peugeotu, jež stojí v pruhu vedle nich. Řidič malé červené dodávky zahne doprava a potom znovu doprava, chvilku ignoruje houkání policejního Transporteru a až když mu blikající skříňový vůz zatarasí na kruhovém objezdu cestu, zastaví. Poté co řidič vystoupil, musel se přidržovat dveří. Ještě předtím, než nadýchal dvě a půl promile, stihnul několikrát policisty poslat do pr…. Jsme v Ústí. Tady je to normální.

16.00 – 17.30: Navštěvuji pana doktora, lékárnu a Toma, místního kamaráda. Svět se zdá být v pořádku.

17.40: Přicházím do místního supermarketu jež sídlí v obchodním domě v samém srdci Ústí nad Labem. Už u vchodu jsem si všimnul. že tu stojí spousta lidí a dívají se dovnitř. Ve veřejném prostoru za pokladnami probíhá boj vedoucího prodejny, hlídače a fanaticky křičícího , asi pětatřicetiletého Roma. Strážce má plné ruce práce a každou chvíli to schytá. Přišel jsem blíž, do řvoucího Roma jsem prudce strčil a zavrčel jsme ať se zklidní. Na první pohled ta situace byla jasná. Strážce v sekuriťácké uniformě chytil někoho u krádeže a ten se mu snažil utéct. Nicméně se zdivočelý zloděj chtěl rvát dál a tak jsme ho se strážcem podrželi každý za jednu ruku a on se zklidnil. A vše se vysvětlilo. Se svojí ženou v supermarketu kradli. Jeho ženská polovička – kupodivu blondýnka, nikoli Romka u regálu cukrovinek otevřela tašku a náš milý zloděj jí tam vstrčil balík těch nejdražších čokolád, co se tu prodávají.

Odbojný Romský zloděj nám byl ochoten ukázat doklady a tak jsme ho nechali s tím že má stát v koutě a počkáme na policii. Měli jsme sice právo využít institutu občanského zadržení ale řekli jsme si, že to snad nebude nutné. Ale to jsme se mýlili. Romský zloděj vsadil na to, že bude za většího blázna než všichni ostatní. Je to známá taktika. Rozeřval se jako úplný fanatik a bylo jasné, že nás napadne. Tak jsem strážci řekl ať ho vezme za pravou a sám jsme ho vzal za levou ruku. Podrželi jsme ho ještě několik minut.

Za tu dobu padla nejmíň desítka rasistických nadávek a obvinění z jeho strany. Nechali jsme to být. Pak dorazili Policisté. Romský rváč dostal pouta a zasypal policisty hromadou obvinění vůči nám, co jsme ho zadrželi. Většinou lhal.

Vše skončilo dlouhým křikem ve skladě prodejny. Rom na nás řval, i když policisté z tašky jeho společnice vytáhli celý balík čokolád, asi tak za 500 korun. Později jsem na videozáznamu viděl, že jí to za jejího souhlasu dal do tašky on sám. Tak jsem polknul prášek, co mám v takovýchhle chvílích brát a snažil jsme se cikánovo běsnění ustát. Nicméně ten se ještě asi deset minut rozkřikoval na to téma, že jsme ho zranili, že podá trestní oznámení a že ho vůbec nemáme právo zadržet. Ignoroval přitom stav, že sám zranil strážce na krku. Podle jeho představ by to asi mělo být tak, že ochranka nebo kolemjdoucí nemá právo chytit zloděje, protože by se mohla dotknout jeho práv. I tohle je zásluhou evropského multikulturalismu a našich Romských neziskovek. A když milý cikán jinak nedal a rozkřikoval se dál, dostalo se mu potěšení eskorty na místní oddělení Policie. A takhle je to tu prý dvakrát do týdne.

Deset minut nato jsme šel přes Mírové náměstí. Zrovna přijížděla sanitka a s ní vůz strážníků. V autobusové čekárně seděl zraněný vousatý bezdomovec. Takový dobrák, co jsem ho před lety sám poznal. Trochu přiopilý, hodně otřesený se zlomenými žebry a nohama uprostřed asi metráku malých střepů. Nějaký sedmnáctiletý teenager si tu hrál na Karate Kida. Milého bezdomovce s výskokem kopl do hrudníku a prokopl ho jednou ze silných skleněných tabulí trolejbusové čekárny. Jen tak. Jsme v severních Čechách.

Tady sloužit, to musí být pro policisty opravdu med. Vnitro každou chvilku sebere něco z platu, omezí počet služeben a zvedne buzeraci. A ministerský pecivál, co tohle ministerstvo (v demisi) řídí, si zrovna řeší něco jiného. Prý spory s nějakým generálem. Severočeská Policie své lidi dlouhodobě špatně platí. Je jen otázkou času, až jí začnou odcházet nejlepší lidé. A bude to škoda.

Zdroj: http://janzima.blog.idnes.cz