Policejní hrou na klavír za bezpečnější dopravu na silnicích!

Policejní hra na klavír„Klavírista“ se zasloužil o dobré jméno policie víc než já, řekl Červíček u Moravce. Souhlasím. Ten chlap dal zářný příklad všem dopravákům, jak být prospěšný občanům a udělat silnice bezpečnější. Práce dopravních policistů se nám v terénu místo „pomáhat a chránit“ smrskla do buzerace a pokutování lidí, kteří nikomu nic neudělali, nikomu neublížili a nezpůsobili nikomu žádnou újmu či škodu. Mohou za to jen z části. Podstatnějším viníkem současného stavu jsou námi zvolení politici, kteří se domnívají, že lze pod hrozbou trestu uzákonit morálku, ale také nadřízení dopravních policistů v terénu, kteří z teplých kanceláří stanovují, kolik a za co musí ve službě jejich podřízení vybrat, aby měli prémie. Počet řešených tzv. přestupků a výše vybraných pokut totiž slouží jako obhajoba potřebnosti nejen jich samotných, ale zároveň jako trumf paternalistických politiků při zavádění nových represí a utahování šroubů – a tím upevnění a rozšíření možností pro další utrácení veřejných peněz.

Drtivá většina řešených přestupků přitom není založena na úmyslu přestupce někomu něco udělat, ale na předpokladu státu, že by se jeho chováním na silnici někomu něco stát mohlo. Zákonodárci se zkrátka usnesli na tom, že uzákoní morálku a budou ji vymáhat. Zkuste ale jet na silnici podle stanovené rychlosti a uvidíte, jak vám to ostatní, kteří jsou schopni objektivně vyhodnotit situaci na silnici nad rámec vidění z teplých kanceláří, pečujících o naše bezpečí, osolí. Vrcholem pokrytectví, dokazujícího nefunkčnost snah o plošnou násilnou převýchovu lidí je stav, kdy jede všem nebezpečná kolona jako kráva veliká podle pravidel jen proto, že vepředu jede vůz policie. Největší ovce jsou schopné ze strachu jet klidně i méně a brzdit tím v rozporu s vyhláškou neodůvodněně pomalou jízdou ostatní, jen aby policisty nepředjeli. Jakmile oni zahnou, předpisy přestanou existovat a uzákoněná morálka je v trapu.

Fajnové jsou také ty úseky s měřenou rychlostí. To jsou ty naším státem a našimi městy totik oblíbené automatizované stroje na prachy, co posílají samy hromadně obálky se složenkama občanům. Tam máte pomalu co dělat, abyste nenavštívili kufr řidiče před vámi, jak hamntnul ze strachu z pokuty na brzdu, zatímco vám po opuštění měřeného úseku mizí v dáli. Ne nadarmo je nejvíce do sebe ťuknutých právě na takových místech. A to dnes raději nechám stranou ty policejní frajery, co si v nadupaných autech za naše prachy honí ego na dálnicích a ohrožují všechny ostatní normální účastníky silničního provozu, kteří už tak mají problém se u nás vůbec na těch dálnicích někam dostat.

Samostatnou kapitolou jsou policisté řídící dopravu. To je jak ze špatného snu. Nikoli proto, že by to neuměli. Je to dáno tím, že jsme si kvůli totální smršti dopravního značení, útočícího mnohdy na poslední zbytky soudnosti a zbylého stopového množství zdravého rozumu řidiče, zvykli na to, že situaci na silnici za nás vyřeší piktogramy. Když se pak objeví na silnici policista s ručními pokyny, ovce znejistí, protože netuší, co se po nich chce.

Řídím auta už čtvrt století. Bylo jich skoro dvacet typů. Za tu dobu jsem najezdil přes milion kilometrů, a co se dopravních nehod týče, viděl jsem jich podstatně víc v oblastech, které jsou posety dopravním značením a na bezpečnost dohlíží policisté, než v místech, kde nejsou. Vidět proto dopravního policistu, jak místo dohlížení na dopravu a vybírání pokut v souladu s plošnou presumpcí viny hraje na klavír, bylo pro mě balzámem na duši. Bál jsem se, že ho za to někdo z nadřízených sejme. Kvituji s povděkem, že se tak nestalo. Čím více dopravních policistů by hrálo v ulicích na klavír, tím bezpečněji by bylo na našich silnicích.

Zdroj: Blog autora