Tomáš Halík se opět veřejně obnažil. I proto už víme, v čem jede…

Tomáš HalíkLadislav Zemánek se zamýšlí nad kontroverzní postavou populárního „mediálního“ kněze, a důsledně se snaží vyhýbat slovům jako „Koniáš“. Už je to bezmála měsíc, co dostal Tomáš Halík prostor v rozhlasu. Nezastírám, že jeho charisma mě snad vždy dokáže zaujmout, a tak jsem si ho se zájmem poslechl i tentokrát. A ani tentokrát mě jeho projev nenechal klidným. V žádném případě jsem nechtěl zabřednout do sporů, které otec Halík vede se svými oponenty z řad konzervativců a naopak, a proto jsem na jeho rozhovor nehodlal reagovat. Ale měsíc uplynul a mně to pořád leží v hlavě. Zdá se proto, že reakce je přece jen namístě.

Extremismus na filozofické fakultě

Jak známo, otec Halík působí i na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, tedy té fakulty, která je všeobecně považována za nejlevicovější v zemi. Halík si pochvaloval, že obzvlášť jí se vyhýbá levicový i pravicový extremismus. Prý je na ní jen hrstka radikálních levičáků, kteří stavějí na marxismu. Zbytku se to netýká. Vzápětí dodává, že zbylá většina je znechucena současnou hlavou státu, a bojí se, aby nevyužila možnosti vycestovat a zůstat v zahraničí.

Tato slova jsou zajímavá hned z několika důvodů. Profesor Halík má pravdu, že mezi studenty filozofické fakulty je marxistů „starého střihu“ jen málo. Má pravdu i v tom, že skoro všichni ostatní pociťují odpor k Miloši Zemanovi. Ale hluboce se mýlí – anebo vědomě mystifikuje – pokud se domnívá, že extremismus je této fakultě cizí. Já se obávám, že opak je pravdou.

Atmosféra netolerance

Hned vysvětlím proč, ale předtím se zbavme onoho stigmatizujícího označení „extremista“, neboť ten realitu jen zatemňuje. Levicové ideje mezi studenty jednoznačně dominují. Tradiční marxistickou podobu ale mají jen zřídka. Zato převládá jeho moderní mutace – neomarxismus (ostatně stejně jako v celé společnosti). To vede ke stavu, kdy tito nominálně tolerantní a svobodomyslní jedinci vytvářejí atmosféru netolerance a jediného správného názoru. Pochopitelně toho jejich.

A netýká se to jen studentů. Časy takových osobností, jako byl rektor František Mareš, který stál v čele univerzity v dobách monarchie i první republiky, jsou už nenávratně pryč. Za vše hovoří už vzácní hosté, již jsou na fakultu opakovaně zváni – Dalajláma, Madeleine Albrightová, dříve Václav Havel. Objevují se tam i „pravičáci“, jenže snad vždy jde jen o zástupce různých forem havlismu. Havlův kult je na filozofické fakultě svým způsobem povinným náboženstvím.

Fašizující maloměšťáci

Běda těm, kdo se mu vzepřou! Zpravidla se o takových mluví jako o extremistech, komunistech, fašistech či tmářích – zkrátka špína a odpad nehodný diskuse. Jsem rád, že otec Halík v rozhovoru přiznal, že s radikálními levičáky (myslel tím komunisty) přese vše stojí za to vést dialog. Je škoda, že v praxi se k dialogu s „extremisty“ z obou stran sníží jen málokdy.

Památný je jeho výrok, že prezident Klaus se čím dál více přiklání k fašizujícím maloměšťákům, rozumějme konzervativcům z okruhu Akce D.O.S.T. Jeho časté výpady na adresu podobných „xenofobů“, „homofobů“ a „klerofašistů“ jsou výmluvným důkazem toho, že stejně jako mainstream na filozofické fakultě, která se jménem Tomáše Halíka pochopitelně chlubí, jsou jeho vzletná slova o toleranci a porozumění jen líbivou floskulí. Aby ne! Otec Halík je totiž reprezentativním vzorkem havlistické nové levice. Bohužel.

Jung, Freud – a Halík

A stejně jako všem intelektuálům z tohoto prostředí ani jemu nechybí patřičné sebevědomí přinejmenším hraničící s pýchou. Aniž bych se chtěl zaplétat do vzrušené polemiky o vědeckosti jeho publikací, s nimiž objíždí svět a za něž filozofická fakulta inkasuje miliony, nemohu nezmínit jednu pasáž z listopadového rozhlasového rozhovoru.

Hovořil v ní o své nové knize, jež má už tradičně vyjít na Vánoce a která je prý teologická (tedy odborná), ovšem lze nad ní i meditovat. Následnou otázku moderátorky ohledně vyřazení čtrnácti jeho děl z katalogu vědeckých monografií mimo jiné komentoval slovy, že podle nastavených kritérií by musela být vyškrtnuta i díla Jungova a Freudova…

Porušení práv a svobod

Ale abych nezabředl do něčeho, kde bych se viděl opravdu nerad, nechme pýchu otce Halíka na pokoji. Jeho pokrokovost a splynutí s hlavním proudem dokládá i vášnivé zaujetí pro menšiny a jejich obhajobu. A tak je přímo pobouřen nedávným případem, kdy ředitelka školy zakázala dvěma muslimkám nosit hidžáb. Halík vykřikl, že je to jednoznačně porušení práv a svobod.

Jenže ono se zdá, že šlo ze strany muslimských studentek o dobře promyšlenou akci, jež zapadá do rámce obdobných případů z celé Evropy. A v jejich pozadí se skrývá radikální islám, který mapuje nepřátelský terén. Doporučil bych otci Halíkovi třeba článek sociologa Petra Hampla. I když mám pocit, že Halík má o všech věcech jasno předem.

Noví Evropané

Když tak rád hovoří o nutnosti dialogu s umírněnými představiteli všech možných náboženství a světonázorových proudů, kteří mají v globální společnosti společnými silami prosadit tak žádoucí rozmanitost a toleranci, jak může ignorovat pozadí této poslední kauzy s muslimskými studentkami? Vysvětlení se opět nabízejí dvě – buď si ho nepovšiml (jako v prvním okamžiku poté, co jsem viděl reportáž v televizi, já), anebo si ho je vědom až příliš dobře. Stejně jako ostatní revolucionáři naší doby likvidující starou Evropu.

V tom jim obratně slouží i filozofická fakulta. Ta je přímo líhní nových Evropanů, sebevědomých jedinců, jejichž vlastí je Evropská unie, jejichž náboženstvím je věda a jejichž hrdiny jsou stateční bojovníci z řad skutečných či domnělých menšin. Přeháním jen trochu. Stačí se porozhlédnout po četných nástěnkách na chodbách fakultních budov, které jsou přeplácány letáky s pochybným obsahem. A to je jen eufemismus. Vždyť co může slušný člověk říct na růžové plakáty gejů a leseb, na nichž je napsáno: „Vstup k nám i ty!“?

Nechtěné doznání, že jde jenom o politiku a ideologický boj. A Tomáš Halík v tom jede s nimi.

Zdroj: protiproud.cz