Rok 2013. Rok Edwarda Snowdena, George Orwella a Velkého bratra

loading...

SnowdenBoj proti terorismu napáchal v oblasti ztráty individuálních svobod větší škody, než terorismus sám. Nemohli si vymyslet lepšího nepřítele pro plošné utahování šroubů. Neviditelného a všudypřítomného. Kam se hrabe otevřený válečný konflikt, který jednou skončí. Román 1984 od George Orwella, který popisoval tehdy ještě imaginární svět, nakonec posloužil jako manuál, dovedený do absurdně obludných rozměrů. Základem románového utahování šroubů se stala permanentní udržovací válka, jejíž uměle živené důsledky posloužily jako důvod k údajné ochraně lidí před lidmi. Nastaven byl jediný správný kolektivní pohled na svět a každý, kdo se odchýlil, byl trestán. Oproti dnešním možnostem a zejména nastolené praxi byl však George Orwell se svými vizemi hodně při zdi.

Z hlediska vyššího principu mravního, vražda na tyranu není zločinem. Na tuto větu si jako princip vzpomenu vždycky, když chce někdo hnát k zodpovědnosti Edwarda Snowdena za krádež informací z americké Národní agentury pro bezpečnost a jejich zveřejnění. Když jde o skutečnou svobodu, bylo a je podle mě jen málo lidí na světě, kteří pro ni udělali víc. Má-li být vrácen smysl udílení Nobelovy ceny míru a máme-li se někdy vrátit k myšlence jejího zakladatele a navázat na ni, pak ne Arafat, Mandela, Obama, nebo dokonce Evropská unie, ale Edward Snowden je tím pravým adeptem.

Málokdo si při jeho kritice uvědomuje, že on sám se nikdy nepostavil na žádnou stranu. Nemá snahu přejít ze západu na východ, neupřednostňuje jedny před druhými, nekloní se doprava ani doleva, nepodsouvá nikomu žádný světonázor, neupřednostňuje jednu víru před druhou. Předložil nám všem jen informace o tom, jak to chodí. Mohli jsme se postupně dozvídat o pozadí vedení vojenských intervencí a konfliktů, o podpoře bojových skupin, které se nakonec za naše peníze postavily proti nám a my proti nim teď vedeme onu permanentní válku v podobě „boje proti terorismu“, o pokryteckých praktikách vůči sobě ze strany těch, kteří se navenek tváří jako spojenci a objímají se a líbají na summitech, a nakonec i o tom, že skutečná občanská svoboda se v rukou státních aparátů a jimi zřízených složek stala iluzí. Na rozdíl od mainstreamových zpráv nám dal ochutnat pravdu.

Každý skutečný demokrat by si měl navěky pamatovat jeho nedávnou větu: „Upozorňuji, že jsem nechtěl změnit společnost, ale chtěl jsem společnosti dát šanci se rozhodnout, zda by se sama měla změnit.“ Věta hodná nositele Nobelovy ceny míru. To je přesný opak toho, co novodobí totalitáři, kteří mají demokracie plnou hubu, pod deštníkem ochrany nás všech dělají. Ti se rozhodli změnit společnost, přičemž permanentní boj proti terorismu, uměle živený vojenskými intervencemi ve světě, následovaný bezprecedentním špehováním všech lidí na Zemi, jim slouží jen jako nástroj.

Pokud bych měl jedním pro mě nejsilnějším tématem, které má přesah do všech oborů lidské činnosti bez rozdílu věku, pohlaví, víry, postavení nebo místa života na planetě shrnout a popsat uplynulý rok 2013, pak za nejdůležitější z toho, co se stalo a co má ambici být šancí na pozitivní změny, považuji právě krok Edwarda Snowdena. Jistě, slýchávám také, že když neděláte nic špatného, nemusíte se přece státního špehování bát. Slýchávám, že totálního monitoringu našich životů se bojí jen gauneři. Rád bych v této souvislosti závěrem připomněl, že o tom, kdo gauner je a kdo není, a tedy i o tom, kdo co říkat a dělat smí a nesmí, rozhodují ve své podstatě ti samí, kteří náš špehují. A že ta laťka mezi gaunerem a slušným člověkem je, jak jsme se mohli v historii již mnohokrát přesvědčit, zatraceně pohyblivá.

Edward Snowden nám dal v roce 2013 šanci. Jak s ní naložíme, je jenom na nás. Přeji Vám všem úspěšný rok 2014.

loading...

Zdroj: Blog autora

loading...