Z nezapomenutelného roku 13 zbývá poslední tajemná otázka: Kolik Babišových (mediálních) kachen se vejde na špičku Ištvánovy vidličky?

loading...

Petr HájekPetr Hájek hledá, co bylo pro odcházející rok hlavní a charakteristické, co rozhodne o tom, jaký bude rok příští i mnohé po něm a odhaluje existenci dalšího Ištvána. Bilanci končícího roku, třináctého v jedenadvacátém století, lze nepochybně pojmout různě. Přesto si dovolím tvrdit, že určujícím momentem byly změny vlastnických poměrů v českých médiích. Nejen v tom, co bezprostředně znamenaly, ale především v tom, co znamenat budou. Kromě jiného totiž signalizují, že se musíme připravit na úplně nové rozložení mediálně-politických sil. Přijdou daleko razantnější, dalekosáhlejší a hlubší mystifikace a manipulace, než jsme dosud znali. Ty berme zatím jen jako malou ochutnávku. Hlavní chody teprve přijdou.

V tomto smyslu je kupodivu jen málo podstatné, jak v „novém uspořádání“ manipulovala hlavní média domácí politickou scénu. Chceme-li doopravdy zahlédnout, kam to celé bude směřovat, musíme se podívat tak trochu „za roh“. Zcela „nezahaleni“ se novináři projevovali především v „referování“ o dění na Ukrajině – a v Rusku. Politické šachy před blížící se olympiádou v Soči – včetně obou sebevražedných teroristických útoků ve Volgogradu – nás nabádají stočit pohled právě tam. Uvidíme přitom jako v zrcadle „lesk a bídu kurtizán“ větší části aktuálního českého mediálního prostředí.

Pěšáci mediokracie

I někteří novináři jsou z těch letošních novin(ek) poněkud zaraženi. Poté, co Andrej Babiš rozprášil vedení Mf Dnes a Lidových novin a instaloval šéfredaktorem LN podivného muže se zvučným českým jménem Ištván Léko, je vcelku jasné, kam vše kráčí. Připomeňme, že tento další „hybatel“ s populárním jménem Ištván byl dosud šéfem Babišova webu Česká pozice, vytvořeného s nevídaným finančním zázemím na podporu vznikajícího ANO 2011. Předtím vcelku nenápadně – a nikoli zle – vedl časopis Euro.

Po většinu z deseti let, která jsem až do letošního února prožil na Pražském hradě, patřil Ištván Léko k oddaným „ctitelům“ Václava Klause. Pojem „ctitel“ patřil každému, kdo se odvážil o nepochybném guru české pravice referovat alespoň trochu normálně. Ištván byl jeden z toho mála. Volal mi každou chvíli jako dobrému kamarádovi (to jistě Velký Ištvan z pravidelných odposlechů může na požádání dosvědčit), mohl se přetrhnout, aby dostal pana prezidenta na výroční večírek Eura, o věčných prosbách o rozhovor ani nemluvě.

Pak z ničehonic, v okamžiku přestupu do rodící se Babišovy stáje se z něj stal zásadový „klausobijec“. Přes noc. Teprve tehdy jsem plně porozuměl bonmotu mého oblíbeného maďarského klasika: „Maďara poznáte podle toho, že do otáčecích dveří v bance vstoupí za vámi a vyjde před vámi.“

loading...

Nezmiňuji to jako zábavnou „historku z natáčení“, ale co příklad čehosi velmi charakteristického pro tento typ novinářských „obrů“ a jejich pevných názorů, jež s takovou vervou a vnitřním zanícením prezentují ve „svobodných a nezávislých“ médiích. Kdysi jsem si myslel, že patřili jen k dobám totality. Dávno vím, že jsem se mýlil. Až přijdou Turci (nebude to myslím ani tak dlouho trvat), pan Babiš jim vděčně prodá své mediální impérium, a ištvánovští obři všeho druhu budou spolu s ním velebit Alláha. Nevysvětlíte jim, že si stejně nepomohou.

Někteří ze „starých“ obrů však tu změnu nevydýchali a z MfD a LN odešli. Občas se s některými potkám – a chovají se náhle jako docela normální lidé. Odvodnění splaskli. To bude trvat ale jen do okamžiku, než opět naleznou médium, k jehož životodárným zájmovým tekutinám se přisají. Jsou to instantní obři.

Bakalovi a Schwarzenbergovi poníci

V mediálním království „konkurenčního“ Zdeňka Bakaly (především Hospodářské noviny a Respekt), je naproti tomu napohled klid. „Pouze“ se ořezávají historicky instantně nafouklé náklady, zeštíhlují se redakce – a to dokonce tak razantně, že to zneklidnilo i solidární havlistické kolegy z České televize. To že Václavu Havlovi a jeho odkazu oddaná média z principu nutně musejí prodělávat, je z definice samozřejmé. Kde jde o posvátná lidská práva, tam se přece na korunu nehledí. S tím také Karel Schwarzenberg kolegovi privatizačnímu miliardáři Havlův Respekt prodával. Jenže krize s uhlím, neklid na Ostravsku – a pravda a láska sem nebo tam, náhle musí začít kapitalisticky počítatI i socialistickou Zemanovou vládou stvořený „uhlobaron“. I takové nespravedlnosti se děly v tomto roce!

Případný odchod „hvězd“ Bakalovy stáje ovšem nebude dramatický: Náruč České televize, s mnohamiliardovým „rozpočtem pro vyvolené“ ze speciální „daně z hlavy“, je jim široce otevřena. Vždyť leta pro ni Bakalovi instantní obři pracují jakoby „na vedlejšák“ – pokud je mezitím už do skanzenu na Kavčích horách „nepřeveleli“.

Takže se vlastně nic nemění. Proč tedy označovat změny ve vlastnickém uspořádání hlavního mediálního proudu za to nejzásadnější, co nám třináctý rok třetího tisíciletí přinesl? Zvláště pokud neumíme říci zatím nic určitého o smyslu a důvodech nákupu Blesku, Reflexu a spol. muži z bankovní skupiny J&T…

loading...

Protože ty změny vůbec nejsou banální. Jak to ale souhlasí s tvrzením, že poníci i obři sice sem tam přeskočí ze stáje do stáje, ale potravu mají všichni dále zajištěnu, takže jejich metabolismus může produkovat tytéž výživné exkrementy pro věčně se bavící, nadávající a chudnoucí veřejnost?

Test olympiádou

Měnící se vlastnická struktura působí, že poměry na domácí scéně – vyjma dupání po ještě „babišovsky“ málo neukotveném prezidentu Zemanovi – se dostávají tak trochu na vedlejší kolej. Někteří nechápaví poníci sice ještě předvádějí formální „vzpurnost“, ale je to už jen tak, aby se neřeklo. Instantní obři se už mezitím pasou na výživných zahraničních pastvinách, především na Rusku a Ukrajině. Je tedy nutno sledovat především tyto velké mravní výkony našich „hlídacích psů demokracie“, abychom pochopili, kam směřujeme. Blížící se zimní olympijské hry v Soči jsou pro to ideální příležitostí. Kam se podíváme, samý instantní mravní obr.

Tón udávají samozřejmě média a agentury „centra“, v nichž věční komsomolci všech generací a režimů moudře koření: Vysvětlil jim to americký senátor L. Graham, když již v červnu, v reakci na poskytnutí azylu „zrádci“ Snowdenovi, začal Rusku vyhrožovat bojkotem olympiády. Jenže pak Snowden nechutně uvolnil několik dalších dokumentů o „překvapivém“ sledování mnoha „spojeneckých“ politiků, a to už se „rozzlobili“ dokonce i Němci. A to končí legrace i doma při telce u Obamů. Bylo tedy třeba rozehrát jinou vznešenou píseň. Ta, co spustili, ovšem opravdu stojí za to.

Základní evropské hodnoty

Základní tón „boje proti Rusku“ u nás samozřejmě udává zmíněný Respekt. Téměř nikdo ho sice nekupuje, ale všichni jej citují. To je ten časopis, jehož šéfredaktor, Američan, vysvětlil, že svého majitele pana Bakalu nebudou za jeho ostravské lumpárny kritizovat, protože ho předtím skoro vůbec nechválili. Jedna z nejfantastičtějších formulací vzývané mantry novinářské „nezávislosti“ za posledních šedesát let, prošla naším tak politicky korektním a všemožnými „etickými kodexy“ prošpikovaným mediálním mainstreamem pochopitelně téměř bez povšimnutí. Holt Amerika!

loading...

V nejnovějším vydání tohoto klíčového „zájmového“ časopisu naší mediální scény jakýsi M. Švehla rozervaně lká a žasne, že vznikající vládní koalice zůstává netečná k hrozivé situaci v Rusku, kde kromě všech ostatních zvěrstev prý také „hrozí za projev homosexuality vysoká pokuta“. Nemluvě ani o postoji premiéra Rusnoka, jenž účast českých představitelů na olympiádě s touto hanebnou zvůlí vůbec nespojuje, jako by nechápal „základní evropské hodnoty.“

Šíření propagandy homosexualismu mezi dětmi a nedospělou mládeží jako základní evropská hodnota! Sotva se mohlo Bakalovým havlistickým poníkům podařit něco výstižnějšího. Připomeňme, že to, oč se právě vede tato pohádková bitva, nemá samozřejmě se svobodou ruských homosexuálů nic společného. Pouze podle novelizovaného zákona na ochranu dětí a mládeže hrozí pokuta těm, kdo se pokoušejí homosexualistickou propagandou indoktrinovat nezletilé.

Je to vskutku neuvěřitelné: Třináctý rok jedenadvacátého století a tmářské Rusko chce svým občanům uchovat podmínky pro tradiční rodinu, kterou – je to tak hnusné, že se to skoro zdráhám říci – tvoří muž, žena a jejich děti. Něco tak nemravného pochopitelně nemohou „západní Evropané“ se svou hodnotově a vůbec po všech stránkách prosperující a vzkvétající civilizací tolerovat. Jasný vzkaz od moudrých elit Nového světového řádu (NWO): Chcete-li si v Rusku bránit klasickou rodinu a dokonce své děti nevystavit dobru satanského školení našich pokrokových homosexualistických kazatelů, nepojedeme na vaši olympiádu!

Instantní budoucnost

Nelze lépe charakterizovat „hodnoty“, na kterých naše progresivní civilizace vzkvétá, byť aktuálně ve stádiu kómatu. Jaký div, že právě v roce s třináctkou na konci vyvrcholil vznešený tlak na beatifikaci těchto vzácných hodnot. Jak jinak, než prostřednictvím pokrokových médií a novinářů, těch nezávislých a objektivních svědků našich dalších vítězství ve jménu svobody a demokracie:

Rok, ve kterém byl přinucen k odstoupení poslední relativně tradiční papež a na jeho místo instalován kardinál Bergoglio, uvítán a stále více aplaudován „bratry Zednáři“, jimiž je katolická Církev od II. Vatikánského koncilu prošpikována: Sláva, nenáviděná Církev Ježíše Krista má snad konečně opravdu na kahánku!

loading...

Rok, ve kterém poprvé po čtvrt století relativní demokracie i v naší zemi povalila vládu skupina pokrokových pučistů v policii a prokuratuře – uvítána a aplaudována mediálním mainstreamem i prezidentem republiky. Sláva, konečně je korupce na kolenou… moudré babičky Bradáčové! Jak se na nich pěkně pohupuje a vrní… Sláva odposlechům a jejich vzrušujícím „únikům“ do médií!

Rok, ve kterém lidem přímo zvolený prezident vyvěsil na Pražském hradě koloniální modrou vlajku s hvězdami nikoli rudými ale zlatými. Ten hadr sice nic oficiálního nereprezentuje, protože stejně jako „evropská hymna“ v „ústavě“ EU neexistuje, tím slavnostněji a vděčně v sídle českých králů přivítán devótním potleskem mediálního mainstreamu podle nejlepších tradic jeho věčné protektorátní loajality: Sláva, není nic odpornějšího než suverénní demokratický stát obecně, náš speciálně! Ať žije Čtvrtá říše a její opětovně zvolená moudrá vůdkyně Angela Merkelová!

Rok, ve kterém Andrej Babiš nakoupil ke svým vodňanským kuřatům konečně i dostatečné množství pražských mediálních kachen a sestavuje vládu, kterou budou jeho dobře placení parlamentní i mediální zaměstnanci již brzy mystifikačně nazývat „Sobotkovou“ – tedy pokud se pan prezident nepochlapí a nejmenuje novátorsky premiérem rovnou majitele instantních českých obrů a německých rohlíků. Ať tak, či tak – sláva, sláva, sláva!

Rok, v jehož závěru jsme prožili jedny z nejkrásnějších Vánoc, neboť podle sociálně-inženýrských direktiv České národní banky se pokrokově beznadějně zadlužilo rekordně mnoho lidí, a obchodní tržby všemožných zbytečných i prospěšných šuntů tak dosáhly dalšího historického maxima. Sláva! Tak se mají slavit pravé moderní evropské Vánoce, ne nesrozumitelnými povídačkami o narození Bohočlověka!

Rok ve kterém…

Šťastný a veselý!

loading...

Doufejme, že se trend udrží a před nadcházejícími oslavami Nového roku se prodá také rekordní množství „zábavné pyrotechniky“. Kdo ví, třeba trhneme rekordy i v počtu těžkých zranění, způsobených při oprávněném, hrdém novoročním jásání nad tím, jak jsme zhnuseni z korupce, politiky a vůbec všeho. To budou zase žně na Nově! V té milované televizi, která po letech ideového bloudění letos konečně v pokrokovosti a politické korektnosti zábavného předstírání zpravodajství dostihla a možná i předehnala dosud mistrovskou ČT. Vsadil bych se proto, že Andrej Babiš už má koupi Novy dohodnutou. Musí přece vyvážit konkurenční výhodu veřejnoprávního kolegy Bakaly. Až se ti dva spojí, nebo navzájem koupí či prodají, to bude teprve slávy!

Bude to prostě opět zábavný rok. Toho báječného šťastného a veselého zla, co na nás pro naše dobro staří i noví majitelé stájí a jejich staří i noví instantní obří Ištvánové chystají! Přesto bych ale nakonec doporučoval ten letošní rok se třináctkou na konci nezapomenout. Byl přece jen výjimečný.

První velká popřevratová výměna majitelů hlavních médií – počítáno od doby, co je na nezbytně dlouhou dobu „civilizační normalizace“ zaostalých polomužiků ze střední Evropy uchopili do svých pokrokových rukou zahraniční věrozvěsti homosexuálních, ekologických a dalších báječných všelidských hodnot – je zásadním signálem: Už si smíme v nových dobách konečně vládnout sami. Už dokážeme pěstovat kuřata, péct rohlíky a přijímat „evropské dotace“ pro předsedu vlády. Konečně máme důvěru opravdových Evropanů.

V dávném pravěku, na který už nikdo nepamatuje, by jistý Leonid Iljič Brežněv řekl: „Éto váše dělo.“ A nemyslel by tím palné zařízení na křižníku Aurora, které údajně spustilo bolševickou revoluci. Nic takového se totiž nestalo, šlo o čistou mystifikaci. Ta jeho věta však mystifikační nebyla. Brzy poté nás obsadili.

To ale není realita kolem nás. Ta naše je šťastná. A veselá. Instantně. Sláva!

Zdroj: protiproud.cz

loading...
loading...