Rusové jsou přátelští a slaví dnes své vánoce. Přejme jim vše dobré

Jiri_hermanek-01Nevím, jestli jim k vánocům přát další Vzpurné bundičky, které by dnes krákoraly v nějakém pravoslavném chrámu. A pokud jim lze něco přát, tak je to především, v dnešním Rusku tak křehké bezpečí a pak samozřejmě také prosperitu a takovou míru demokracie, jakou si sami přejí a nikoli takovou, jakou jim někteří naši agitátoři chtějí naordinovat.

Možná někdo zná lépe než já ten vtip o kočce a myších, já ho zapomněl asi do této verze. Kočka poslouchá u myší díry, co si myšky dole povídají a pak zapiští myším hláskem: „Holky, ten starej blbej kocour zase vyběh za kočkama, jakoby o něj, starého seladona, ještě nějaká stála“.

Myšky se smějí a lezou bezstarostně ven. Kočka, která vůbec není stará a senilní, uloví tři myšky jednou ranou tlapky a spokojeně mňouká: „Ano, znalost cizích jazyků je velmi důležitá“.

Bohužel jako dítě a mladík jsem si myslel pravý opak a nebýt jedné záchranné mise dámy v nejlepších letech, tak dnes neumím ani německy. S ruštinou mi ale žádná osoba spřízněného pohlaví ale nepomohla a podle toho to také dnes vypadá.

Kdybych uměl pořádně rusky, mohl jsem ještě dnes sedět v Londýně. Tam totiž, i když je to s podivem, umí anglicky každý blbec, zatímco rusky skoro nikdo. Nakonec vzali Afghánce, který v Moskvě studoval a to, že neuspěje, bylo jasné na první pohled. Nesnesl vodku.

Ale jsou nejen otázky jazykové, nýbrž daleko závažnější, politické. My jsme takové děvky Evropy. Ze Západu přijdou Němci, znásilní nás, dají nám trochu najíst a už s nimi naprostá většina národa spí.

Pak zase přijdou Rusové, nejprve sem expandují svoji ideologii a pak se dostaví i fyzicky na pásech tanků. A opět s nim celý národ spí. A neříkejte prosím, že ne, když je to ano. Jistě, teď po bitvě je každý odborář čestným člověkem, který by s komunisty nešel, tehdy ale s nimi chrápal doslova celý národ. No, dobře, někteří jen pettingem a nikoli fuckingem.

Kdyby to vše nebyly tragédie, tak by i srovnání těch dvou „okupací“, té německé z roku 1938/1939 a té sovětské z roku 1968, vyznělo komicky. Německá okupace byla tak brutální, jak jen mohla být. A asi by byla podstatně horší, kdyby Německo nepotřebovalo náš průmysl a naše dělníky.

Ale škody na obyvatelstvu byly obrovské. Heydrichiáda, Holocaust, cikánská holocaust, který vyhubil slušné české Cikány a uvolnil prostor slovenským Romům, vypálené a vyvražděné Lidice a Ležáky a další zvěrstva. Prostě okupace Non Plus Ultra.

Ten sovětský policejní zásah za okupaci vůbec nepovažuji a to nejenom proto, že třeba nikdo nebyl popraven a šlo jen o nehody, ale hlavně proto, že nevznikly žádné okupační úřady. Jistě, řídili jsme se vším, co Sověti řekli, ale místní velitelství pro Československo fungovalo jen pro armádu a nikoli jako civilní správa země.

Ten Srpen 1968 byl, samozřejmě, že v podstatně větším měřítku identický se zásahem, který v roce 1983 podnikl americký prezident na ostrovním státu Grenada. Tam byl zabit marxistický leader Maurice Bishop (nevím, jestli předtím nedostal čestný doktorát UK) a USA, aby vývoj uklidnily, zasáhly.

Co je ovšem opravdu k zamyšlení, je to, že v roce 1990 nikdo na Druhou světovou válku a okupaci Německem ani nevzdychl a při stejném odstupu, od roku 1968, tedy v roce 2013 je ta sovětská „okupace“ stále tak bolestivá.

Vysvětlení pro to ale nemám, snad některý z diskutérů, protože ti, jak známo, vědí úplně vše, i když každý tak trochu jinak a nikdy se neshodnou.

Zdroj: Blog autora