Jak se žebralo za komunistů; To by jste se teda divili jací byli žebráci „komunistického blahobytu“

ŽebrákO Vánocích jsem byl v Brně a zašel do kostela svatého Jakuba, u vchodu do chrámu ležel na nějaké dece žebrák a před sebou čepici na peníze. Byl jsem dobře naložený, tak jsem mu dal nějaký drobák. Já si říkám, žádná novinka, pamatuji si, jak se tady žebralo i za komunistů. Akorát o tom tehdy noviny nepsaly. Je to zase jedna z dalších komunistických lží, prý za socialismu u nás nebyli žádní žebráci. Byli, akorát se neprojevovali tak otevřeně jako nyní.

Do již zmíněného brněnského chrámu svatého Jakuba se za svého mládí v Brně chodíval často. Mám to tam rád, a je v něm pohřbený slavný hrdina maršál Jean-Louis Raduit de Souches, který za Třicetileté války ubránil mé rodné Brno proti obrovské nepřátelské švédské přesile. A jistě si to pamatují i mnozí jiní Brňané, v osmdesátých letech ještě za bolševika, tam býval často takový drobný černovlasý mužíček s knírem, který k Vám zničehonic odněkud přistoupil a zeptal se: „Nemáš korunu na polívku?“ Přiznám se, většinou jsem ho nekřesťansky odbyl, ale jeden můj kamarád ho jednou vzal někam do bufetu a polévku mu tam koupil.

A to nebyl jediný případ. Kdo by řekl, že se mu nikdy za komunistů nestalo, že by ho někdo na nádraží nebo v bufetu oslovil o peníze, lže. Mně se to stalo mnohokrát, „kamaráde nemáš korunu, zapomněl jsem peníze a nemám na vlak, prosím Tě nemůžeš mně dát nějakej peníz na polévku“ apod. Pamatuji si, že v roce 1981 jsme byli v Ostravě se střední školou na exkurzi. Večer jsme zašli s několika spolužáky na večeři do nějaké vinárny, a najednou k našemu stolu přišel chlap a řekl: „Kluci dejte mi maso.“ Já měl smažák, ale kolega mu kousek ukrojil. Jiný můj kamarád měl takový zážitek z brněnského bufetu Vesmír v Kobližné ulici, Brňané ho jistě znají. On tam obědval, když k němu přišel nějaký chlap a řekl, „ty už máš dost viď“. On byl v šoku, odešel a přes výklad viděl zvenku, jak dotyčný dojíždí jeho svíčkovou.

Čili žebráci v naší zemi byli i za komunistů, akorát se snažili vypadat nenápadně, protože jinak by je soudruzi z VB zatkli. Dnes se tolik schovávat nemusí. Navíc to nejsou žádní chudáci, V Praze jsou vyhlášené rumunské žebrácké gangy, které z toho mají dobrý byznys.

A jednou také jeden můj kamarád vyzkoušel žebrání na vlastní kůži v České Krumlově na Slavnostech pětilisté růže. Za tři čtvrtě hodiny měl osm set korun. Sice byl v pravý čas na pravém místě, ale vtipně podotkl. „Honzo, já jsem si říkal, že snad přestanu chodit do práce.“ A o tom to je, žebrat nikdo nemusí, ale je to pohodlný způsob, jak se dostat k penězům.

Zdroj: Blog autora