Miloš Zeman a Bill Clinton. Dvě strany jedné mince?

Ne, nechci zde rozpitvávat nějaké sexuální hrátky v té či oné prezidentské pracovně, v té či oné době a za toho či onoho prezidenta. V té americké oválné k ovulaci patrně vůbec nedošlo a na Pražském Hradě zase měly přednost hééérečky před sportovkyněmi. Jde mi spíš o postoj obyvatel zmíněných obou těchto států ke svým prezidentům po skončené volbě a inauguraci prezidenta. Všude přece probíhají tvrdé předvolební boje, všude se lže, pomlouvá a podrážejí se nohy soupeřům. To k tomu tak nějak organicky patří. Co se ale děje, když celý ten cirkus skončí?

Ilustrační koláž

Ilustrační koláž

Já osobně si myslím, že Američané jsou schopni se za svým prezidentem sjednotit. Češi, myslím si, že ne. Možná kdysi za Masarykem, snad i za Benešem, v jednu dobu šlo hodně lidí za Gottwaldem a Dubček se prezidentem nikdy nestal.

Otázka, zda se lid sjednotil za Václavem Havlem, je pro mě otevřená. Zpočátku určitě ano, ale to momentum jakoby sláblo, vyprchávalo a nebýt Tibetu, tak ani nevíme, co podniknout. Ale tou železnicí, co tam postavili Číňané, tou bych se rád svezl. Ale asi až v příštím životě.

Já si nedokáži představit, že nějaký americký sportovec, kterého by Bill Clinton pozval do Bílého Domu, by mu vzkázal, ať mu skočí na cara, hulibrk jeden. Samozřejmě to je přehnané. Clinton byl hulibrk pouze pasivní, trpěl při tom. Sám to neprovozoval.

Prostě, skandál jako prase a „business as usual“. A u nás? Prezident Zeman prostě nemůže říci vůbec nic, protože ve všem si někdo najde nějakou záminku pro něco. Tedy, v 99% případů ho sprdnout, že? Prezident byl v OVM v rozhalence, já to bohužel neviděl, byl jsem u nefiltrovaného Bernarda a zapomněl jsem zapnout STB.

Myslím si, že kdyby se tak objevil sám Khárl nebo dokonce božský Václav, tak by se zdejší blogoví komentátoři z toho mohli pominout. Ale, že to byl Miloš, tak další záporný bod pro Miloše. Už nevím, kdy to bylo, ale prezident se zmínil o milostech. Podle mého názoru dělá hrubou chybu.

Nejlépe to dělal prezident Havel, ten nikdy nic nikomu nevysvětloval. Prostě to byla jeho pravomoc, on ji využíval, ba možná dokonce zneužíval, ale zbytečně o tom nežvanil. Klaus už byl horší, ten si předsevzal, že každou milost krátce okomentuje. A Zeman? Tak to je úplný bloud. On dělá přednášku o tom, jaké milosti nebude udělovat.

A právě přitom došlo k tomu, že srdce Věry Čáslavské, ještě rozedrané z prohraného volebního boje, dostalo ránu z druhé strany. „Neoprávněný vítěz“ prezidentské volby ji uštědřil ránu, kterou nejméně čekala. Zmínil se, i když nepřímo o jejím synovi.

Můj názor na celou tu „aféru“, která do pozítří vyšumí je ten, že samozřejmě po ní nikdo nemůže žádat, aby se šla drásat na Hrad. Krátká omluva předsedovi OV by postačila (předpokládám, že nedostala jmenovité pozvání na Hrad, ale že pozvání dostal OV, který to dále distribuoval.

Paní Věra udělala kardinální chybu. O té milosti pro jejího syna a hlavně o celé té události je totiž nejlepší mlčet. A jakmile paní Čáslavská učinila toto teatrální politické gesto, rozpoutala bouři diskuzí, při kterých se zcela zbytečně probírá stará tragédie a ze kterých nikdy nemůže vyjít „bez ztráty kytičky“.

Zdroj: Blog autora