Vulgární útok na Livii Klausovou: Doba žádá angažované diplomaty vyvážející moderní bolševickou revoluci. Pravidla manipulace v přímém přenosu

LADISLAV ZEMÁNEK komentuje bezprecedentní útoky médií na českou velvyslankyni, vedené jako obvykle pod praporem „tolerance“. Před několika dny poskytla česká velvyslankyně na Slovensku Livia Klausová rozhovor deníku SME. Téměř současně vyšel i komentář, který na naši velvyslankyni nevybíravě útočí, a to z pera notorického „klausobijce“ Morvaye. Toho, jenž před časem označil prezidenta Klause za žábu sedící na prameni očisty české politiky. Stejně jako její manžel i paní Klausová mu zjevně leží v žaludku. Na svůj post se prý vůbec nehodí. A proč?

Livia Klausová

Livia Klausová

Odmítla se totiž snížit k tomu, aby si kopla do nově zvoleného banskobystrického župana Mariana Kotleby, hnusného extrémisty, rasisty a neonacisty, před nímž si každý spořádaný občan – kromě voličů – musí jen odplivnout. Pan Morvay se ve svém „komentáři“ snažil naznačovat, že kontroverzního župana nechce paní velvyslankyně komentovat i kvůli svému otci, který prý pracoval pro klerofašistického zločince Jozefa Tisa. A k němu se Kotleba přece hlásí. Jak by ho proto mohla odsuzovat? Bolševické vidění světa se prostě nemění za žádného režimu.

Mediální žumpa

Tyto vývody doplňuje Morvay popisem naší velvyslankyně jako postarší tety, „ktorá až doteraz žila len pre svojho manžela a ako doplnok jeho kontroverznej kariéry.“ Zkrátka dámy bez vlastního názoru, která právě proto nemůže nic moc říkat, a když už náhodou dá něco dohromady, jsou to jenom nic neříkající floskule anebo názory jejího manžela. Co naplat, panu Morvayovi se Livia Klausová asi „nepáči“. A nezmění se to, pokud si nebude myslet či alespoň říkat přesně to, co si myslí či alespoň říkají pokrokově vulgární novináři z mainstreamových médií. Ale to od ní čekat nemohou. Naštěstí.

Vzhledem k tomu, že tento „unikátní“ komentář o velvyslankyni spřáteleného státu, reprezentativní vzorek mediální žumpy, vyšel v témže deníku téměř současně s rozhovorem, je více než pravděpodobné, že šlo o koordinovaný útok. Pamflet totiž okamžitě „převzala“ bulvární česká média s jasnou interpretací: Česká velvyslankyně udělala ostudu, a jde tak věrně ve šlépějích Miloše Zemana, který jí funkci dal – za odměnu samozřejmě.

Brilantní manipulace

Nejlepší je v tomto směru jako vždy komentář v Respektu. Ten totiž z Morvayova „názoru“ udělal „objektivní“ popis toho, jak paní Klausová svoji funkci na Slovensku zvládá. Paní (i když zatím asi jenom slečna) Mošpanová na pokrokové žurnalistice a evropských studiích dávala při hodinách zřejmě dobrý pozor. Proto nedokáže unést, že se Livia Klausová nezastala „utlačované“ romské menšiny proti zemskému škůdci Kotlebovi. Tak přece mají velvyslanci pracovat – například když se ten americký zastává v Praze „utlačovaných“ českých aktivistů z homosexualistické lobby.

Všechno muselo být špatně – když odpovídala, i když neodpovídala. „Diplomat je reprezentantem své země – a pokud chtěl prezident Miloš Zeman vybrat někoho, kdo by věrně zosobňoval zdejší politickou kulturu, zvolil skvěle. Livia Klausová vyváží do sousední země českou politiku nadřazenosti a neochoty vysvětlovat své vlastní kroky,“ konstatuje Mošpanová. Slečna má našlápnuto na slibnou novinářskou kariéru.

Pravidla hry

Už dávno v praxi neplatí, že členové diplomatické mise mají zastupovat svůj stát, chránit zájmy státu i jeho občanů, vést jednání s vládou přijímajícího státu, podávat o dění v přijímajícím státě zprávy, podporovat přátelské vztahy mezi vysílajícím a přijímajícím státem a rozvíjet jejich hospodářské, kulturní a vědecké styky. To o funkci diplomatické mise říká článek 3 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích. Pokud tedy pravidla respektující Livia Klausová odmítla hodnotit Mariana Kotlebu (i premiéra Roberta Fica), jednala přesně tak, jak měla.

V článku 41 se totiž praví, že diplomatům je zapovězeno vměšování do vnitřních záležitostí přijímajícího státu. A přesně toho by se naše velvyslankyně dopustila, pokud by přistoupila na hru „novinářů“. O naší „postdemokratické“ době to dokonale vypovídá. Médiím i politikům nevadí, když jsou porušována „pravidla hry“, zato křičí, když se je někdo snaží dodržovat – pokud se jim zrovna nehodí.

Doba si prostě žádá pokrok: Angažované velvyslance, kteří se účastní pochodů místních homosexuálů a pedofilů, politiky, kteří jezdí do ciziny na barikády za místní Pátou kolonou, jež se v zájmech elit EU pokouší „revolučně“ rozvrátit demokraticky zvolené instituce státu v údajném boji za volnost, rovnost a bratrství. A to předpokládá spolupracující média, která veřejnosti poslušně vpichují pod kůži jed lží, pokrytectví a podlosti. Máme jich požehnaně.

Zdroj: Protiproud.cz