To je snad jen zlý sen. Další idiot ministrem zahraničí a nebezpečnější protože nespí

Lubomír Zaorálek je takový český princ Charles. Stejně jako je britský následník trůnu nejstarším čekatelem na trůn, je i Lubomír Zaoralek nejdéle čekající politik na ministerské křeslo. Na rozdíl od prince z Walesu se pan poslanec konečně dočkal. Příští středu jej prezident republiky jmenuje ministrem zahraničních věcí. Česká zahraniční politika tak dozná zásadního obratu. Bohužel nelze čekat, že to bude obrat k lepšímu. Právě naopak.

Výraz vypovídá o duševním zdraví

Výraz vypovídá o duševním zdraví

Jestliže řada z nás vyčítala Karlu Schwarzenbergovi přílišnou vstřícnost k Bruselu. Pak s Lubomírem Zaorálkem to bude ještě horší. Schwarzenberg se alespoň občas dokázal probudit a říci, že ten či onen plán je “blbost”. Takové věty od nastupujícího ministra zahraničí neuslyšíme. Lubomír Zaorálek je ukázkovým eurohujerem. Jeho názory kopírují postoj Bruselu a Berlína. Ostatně ve svém nedávném textu uvedl, že pokud má Evropská unie přežít, musí se změnit ekonomicky, politicky i bezpečnostně. Dle Zaorálka má EU smysl pouze v tom případě, že bude garancí určité podoby sociálního státu a sociální rovnosti. Ano, Zaorálek volá po dalším budování toho sociálního státu, který zapříčinil dnešní evropskou krizi. Stále těsnější Evropská unie, stále mocnější Brusel a stále slabší národní státy to jsou základní body Zaorálkova programu. Samozřejmě nesmíme zapomenout na euro. Sám Zaorálek se nechal slyšel, že přijetí eura pro nás nemá alternativu.

Ale zahraniční politika není jen Evropská unie. Ostatně dalo by se říci, že Evropská unie je vlastně už domácí politika, protože Brusel zasahuje do naší každodennosti tak výrazně, že si neumím představit, že by tak činila americká vláda či Izrael. A právě u Blízkého východu bych se rád zastavil.

Za prezidentování Václava Klause se v Černínském paláci vystřídalo pět ministrů. Ani jeden neměl stejný názor na EU jako tehdejší prezident republiky. Naše politika vůči Bruselu tak působila velmi nejednotně. A nechme nyní stranou, že čas ukázal, že pravdu měl Václav Klaus. Po nástupu Lubomíra Zaorálka lze očekávat, že hlas Hradu i ministerstva bude stejný. Jen občas jedna instituce bude chtít ukázat, že to je ona, která je více proevropská. Zásadní střety mezi Hradem a Černínem lze očekávat v případě Izraele.

K Miloši Zemanovi mohu mít tisíce výhrad, ale musím ocenit jeho postoj k Blízkému východu. Zeman na rozdíl od Bruselu zaujímá jasná proizraelská stanoviska. Stejně tak mimochodem činila Nečasova vláda i prezident Klaus. Zeman je však větší jestřáb. Důkazem nadstandardních vztahů České republiky a Izraele jsou pravidelné návštěvy izraelského premiéra v Praze či okázalé přijetí českého premiéra na pohřbu Ariela Šarona. A to zmiňuji jen to nejviditelnější. Lubomír Zaorálek se dívá na Izrael bruselskou optikou. Brusel fakticky nadržuje Palestincům. Oni mohou cokoliv a Izraelci nemohou nic. S nadsázkou lze říci, že pokud by se Izrael choval tak, jak to po něm chce Evropská unie, už dávno by tento stát neexistoval. Lze jen proto doufat, že Miloš Zeman dokáže Zaorálka usměrnit. V opačném případě si koledujeme o pořádný malér.

Nástup Lubomíra Zaorálka je krásný příklad toho, jak český volič jinak myslí a jinak volí. Drtivá většina voličů odmítá zavedení eura. Přesto vládní většinu tvoří strany, které mají k euru prokazatelně pozitivní postoj. Socialisté a lidovci jsou eurohujerské strany. A Babišovo ANO? Jestliže je Agrofert největším příjemcem zemědělských dotací v zemi, a to například díky řepce, kterou masivně podporuje Brusel, byl by Babiš sám proti vlastní firmě, kdyby Bruselu kladl odpor. K Babišovi jen malá vsuvka. Andrej Babiš se rád pyšní tím, kolik ročně zaplatí na daních. Bylo by fajn, kdyby nám pan poslanec ukázal, kolik Agrofert dostane od státu právě ve formě dotací. Jsem si jist, že se mu ta daňová povinnost mnohonásobně vrátí.

Český volič rád kritizuje, rád experimentuje a permanentně čeká na nějakého spasitele. Ono je pohodlnější hodit odpovědnost na někoho jiného a pak ho “zasvěceně” pomlouvat v hospodě. Dokud nepochopíme, že demokracie je taková, jakou si ji uděláme, budou nám i nadále vládnout Babišové, Okamurové, Zaorálkové či Špidlové.

Zdroj: ePortal.cz | Titulek redakční