Ženevská „žvanírna“ je jen stínohra: Média dál útočí na „genocidní režim“. Američané dál vyzbrojují teroristy. Všichni sice řeční o míru, ale dál spoléhají na zbraně

Ladislav Zemánek byl v Ženevě, poskytl rozhovor syrské televizi a přivezl informace, které média zamlčela. Posledním lednovým dnem skončilo první kolo jednání ženevské mírové konference (tzv. Ženevy II). 31. ledna ale také zhruba dvě stovky lidí vyjádřily na náměstí před Palácem národů, kde konference probíhala, podporu vládní delegaci a legitimní vládě prezidenta Bašára Asada. Do Ženevy přijeli Syřané žijící v České republice, na Slovensku, v Rakousku, Německu, Francii, Belgii, Itálii, Norsku, Španělsku i ve Švýcarsku. Během dopolední manifestace pozdravili přijíždějící vládní delegaci. Za jejich podporu jim přišel poděkovat ministr informací Omrán al-Zoubí.

Ladislav Zemánek

Ladislav Zemánek

Genocidní režim

Účastníci manifestace se pak shodli na společném prohlášení. Ocenili v něm snahu nalézt mírové řešení syrské krize, profesionalitu vládní delegace a její úsilí o zachování hodnot syrského národa. Jednoznačně se postavili za zachování územní celistvosti státu a jeho suverenity a podpořili všechny, kteří Sýrii pomáhají v boji proti terorismu a imperialismu západních mocností.

Pochopitelně nepřekvapuje, že se mainstreamová média neobtěžovala přinést byť jen zmínku o této manifestaci. A ta navíc nebyla první. Místo toho se v médiích těsně před začátkem konference objevily fotografie s těly „bojovníků za světlé zítřky“, které prý „genocidní režim“ (tak o něm píše například Mf Dnes) uvěznil, mučil a nakonec zabil.

Informační válka

Všichni ti, kteří kopou za tu „správnou stranu“, se okamžitě ozvali a neváhali Asada (a nevyhnutelně tudíž velkou většinu syrského národa, což jim zřejmě nedošlo) přirovnat k nacistům. Musím se přiznat, že já jim tak nějak nevěřím. Nemohu totiž zapomenout na to, jak bezskrupulózní informační válka se o Sýrii vede a jak v ní Asadovi nepřátelé nestydatě lžou. Běžná je praxe dokládat krutosti režimu fotografiemi obětí, které přitom ze Sýrie vůbec nepocházejí.

Pravděpodobnost, že se i tentokrát jednalo o podvrh, umocňuje skutečnost, že se objevily vpředvečer zahájení mírové konference. Zvláštní náhoda. Cíl je jasný – znemožnit dialog mezi vládou a opozicí. Američanům totiž nejde o urovnání konfliktu, ale o nahrazení Asada svými lidmi. Spojené státy mají v oblasti zásadní mocenské zájmy – na prvním místě ovládnutí spojence Sýrie Írán – a tomu se musí podřídit vše. Už to stálo životy více než 136 tisíc lidí. Páchá-li někdo v Sýrii genocidu, Asadova vláda to není.

Mrtví jsou i z České republiky

Ale zdá se, že evropští spojenci už začínají dostávat strach. S nenáviděným „režimem“ totiž navázaly styky některé tajné služby. Proč? Důvod je prostý. Do Sýrie odcházejí po boku teroristů bojovat žoldnéři z mnoha (nejen) evropských zemí, což do budoucna potenciálně představuje značnou hrozbu. Podle zveřejněných statistik už v zemi zahynulo bezmála 11 tisíc cizinců – přes tisíc Iráčanů, osm stovek teroristů z Kavkazu, ale také 169 Francouzů, 152 Britů, 136 Němců – a 22 Čechů.

V každém případě dosavadní jednání v Montreux a Ženevě k ničemu nevedla. Byla to fraška. Opozice přijela s tím, že chce připravit o moc prezidenta Asada, a zcela ignoruje, že tím nejdůležitějším problémem je právě terorismus. Podle syrského ministra zahraničí Valída Mualima je právě to – spolu s aktivitami USA – důvod neúspěchu jednání. Jeho americký protějšek John Kerry dokonce pohrozil vládní delegaci vojenským zásahem. A mezitím Kongres tajně schválil další dodávky zbraní teroristům.

Tvrdá řeč zbraní

O mnohém vypovídá i zákulisní informace, že druhý den jednání se turecký ministr zahraničí sešel s představiteli opozice. Nabádal je, aby jednali jen o sesazení Asada a aby tvrdili, že islamisté jsou účelovým výtvorem režimu. A přesně tuto linii opozice vedená Ahmedem Džarbou, člověkem s drsnou kriminální minulostí, dodržovala.

Nezapomínejme, že konference se zúčastnila jen část „politické“, tj. neozbrojené opozice. Syrská národní rada celou akci bojkotovala, a zůstal tak jen zbytek Syrské národní koalice v čele s Džarbou. Ten po skončení prvního kola jednání odjel do Moskvy. Rusům přislíbil, že do 10. února, kdy bude konference pokračovat, opoziční delegaci rozšíří. Jenže to je pořád zoufale málo. Protože i kdyby se snad obě strany dokázaly ať už jakkoli dohodnout, stále tu budou hordy zabijáků, nad nimiž „politická“ opozice nemá sebemenší kontrolu.

A tak musím dát zapravdu jednomu z účastníků páteční manifestace, který mi řekl, že o osudu jeho země se spíš než v ženevské „žvanírně“ rozhoduje v samotné Sýrii. A i nadále o míru nerozhodují diplomatická jednání, ale tvrdá řeč zbraní.

Zdroj: Protiproud.cz