Rodinná problematika očima Jaroslavy Jermanové

Přinášíme Vám exklusivní rozhovor, který iMagazínu …bez politické korektnosti! poskytla místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Jaroslava Jermanová (Hnutí ANO). S političkou a matkou se podívejme na rodinnou problematiku, tak jak jí vidí ona. Došlo nejen na péči o děti v době po rozvodu, ale i o péči o seniory, jako i na nové nástrahy, které nová doba přináší do rodinné problematiky a tím je třeba výchova dětí homosexuálními páry.

Jaroslava Jermanová

Jaroslava Jermanová

Radek Velička: Co pro Vás znamená pojem rodina. Jak byste svými slovy nejlépe vystihla, co rodina je, jaké úlohy by v rámci společnosti měla plnit. Kdo by měl rodinu tvořit a jaké ochrany společnosti by měla rodina požívat?

Jaroslava Jermanová: Rodina je smyslem mého života. Je nejdůležitějším zázemím, jaké mám. Rodinu tvoří generace rodinných příslušníků, geny, tradice, vztah k vlasti. Její společenské úkoly vidím ve vytváření pevných vztahů mezi jejími členy a ve společnosti má samozřejmě naprosto nezastupitelnou úlohu ve výchově dětí, ale také v péči o seniory. Je zajímavé, že jako společnost přistupujeme například jinak k dětem a jinak k seniorům. Kolik z nás chce seniory do vlastní nebo střídavé péče? Říkám to trochu s nadsázkou, ale ruku na srdce.

Bohužel v dnešní přetechnizované a uspěchané době tradiční rodiny trpí. Netrávíme spolu dostatek času, nosíme si pracovní problémy domů, vše se točí převážně kolem materiálního zabezpečení rodiny. Je načase, aby se rodina dostala opět na vrchol pomyslné hodnotové pyramidy v naší společnosti. Jak dlouhý tento proces bude, však nezáleží na státu nebo politické reprezentaci. Je to věc každého z nás. Naše společnost má podstatu rodiny, včetně její ochrany, zakotvenou v Ústavě.

RV: Nedá mi to, abych se po Vaší odpovědi nezeptal na velmi ožehavé téma posledních dní. Různě po Evropě sílí lobby LGBT komunit, aby si mohly homosexuální páry adoptovat děti. Jaký je Váš názor na tyto snahy levicových sociálních inženýrů, kteří svými aktivitami popírají tradiční pojem rodiny a snaží se jít i proti přírodě?

loading...

JJ: Dle vaší otázky usuzuji, že v tomto máte jasný názor. Nejsem toho názoru, že homosexualita je proti přírodě. Také nechápu, jakou má sexuální orientace souvislost s levicovostí. Žijeme v době různých předsudků, toleranci postupně vytlačujeme z mezilidských vztahů, takže v naší společnosti by bylo pro takovou rodinu velmi složité normálně fungovat. Na druhou stranu si dovedu představit, že homosexuální pár může dítěti poskytnout opravdu kvalitní výchovu. Je to opět pouze o kvalitě lidí. Hodnotit kvalitu rodičů na základě jejich sexuální orientace zásadně odmítám.

Existuje podle Vás něco jako privilegovaný rodič? Je pro zdravý vývoj dítěte a jeho spokojenost důležité, aby bylo o výchovu dětí, tak jako o chod domácnosti postaráno oběma rodiči, tedy matkou i otcem, stejným dílem?

Matka i otec hrají v životě dítěte nezastupitelnou roli. Je velmi těžké, ne-li nemožné vysvětlit mužům pocity ženy, která nosí devět měsíců ve svém těle dítě, které potom v bolestech porodí. Není však možné soutěžit o to, kdo je důležitější rodič. Prostě tyto otázky za nás vyřešila příroda. Bez sloučení ženských a mužských buněk žádný nový život nevznikne.

Problém této otázky vidím jinde. Tím je staletími zažitý, ale dodnes převažující stereotyp, kdy je otec živitelem rodiny a matka permanentně rodící nebo kojící děti, pečující o domácnost v režimu 24/7. Ten samozřejmě neodpovídá realitě nejméně posledních 50 let, kdy došlo k podstatné změně životního stylu. Vlivem bílé techniky a široké nabídky nejrůznějších služeb pro domácnost, které ženu osvobodily od namáhavé a časově náročné práce při péči o domácnost, a díky trendu snižování populace, který značně omezil počet porodů, se ženám plošně umožnil nástup do zaměstnání.

Ženy se začaly významně podílet na finančním zajištění rodiny, mají zájem o svůj profesní vývoj, vzdělávají se. V dnešních moderních rodinách k spravedlivé dělbě prací v domácnosti a péči o děti dochází již podstatně častěji. Chce to však vzájemnou toleranci a dohodu mezi partnery – rodiči, což je přeci základní podmínkou pro hladké fungování každé rodiny.

Stát, úředník a ani politik nemůže suplovat roli rodičů v rodině. Pokud se tak stane, bude to ke škodě všech zúčastněných a zejména dětí, na které by měl být brán ohled především.

loading...

Možná se ptám hloupě, ale byl jsem naučen: „Když něčemu nerozumíš, tak se zeptej“ a taky zastávám názor, že jediná špatná otázka je ta nepoložená. Proto se ptám. Co si jako muž mám představit pod pojmem pečování o domácnost v režimu 24/7?

24 hodin, 7 dnů v týdnu.

Co s výchovou dítěte po rozvodu manželů? Je dítě „majetkem“ matky nebo by se měli rodiče v zájmu dítěte dohodnout na výchově nezletilých dětí vždy, tak aby to bylo v zájmu právě dítěte?

Dítě není majetek nikoho. Dítě je smyslem života. V případě, že se dva dospělí lidé rozhodnou, že už spolu dále nechtějí žít, měli by myslet na zájmy dětí především. A měli by hlavně dětem vysvětlit, že rozchodem rodičů nepřijdou ani o jednoho z nich. Pokud to podmínky dovolí (např. pokud se jeden z rodičů neodstěhuje do jiného města), měli by se dále dětem věnovat intenzivně, například střídáním se ve vyzvedávání ze školky nebo školy, věnováním se dětem v jejich volném čase.

Mluvím teď o běžném režimu pracovního týdne, ne o víkendech. Nicméně to, co je zájmem dítěte v podmínkách dané rodiny, je věc zcela individuální. Pokud je např. matka, nebo otec na drogách, není samozřejmě zájmem dítěte, aby bylo v péči takového rodiče. Na toto téma vedu diskuze se svými přáteli, známými, ale i odborníky. Všude tam, kde nastal rozvod, je situace specifická. Tato specifika se odvíjí od pracovního vytížení rodičů, přes zázemí v rodině (fungující dědové a babičky), ale hlavně od schopnosti těchto dospělých lidí vzájemné dohody, respektu a tolerance. Znám případy, kdy rodiče i po rozvodu zůstali skvělými přáteli, ku prospěchu všech dotčených, ale i případy, kde spolu rodiče bojují „na krev“.

Rozhoduje podle Vás dnes justice o právech dítěte na rodiče v době po rozvodu spravedlivě, co se právě zájmu dětí týče?

loading...

Nelze hodnotit justici jako celek. V případě, že se dva dospělí lidé dobrovolně nedohodnou na způsobu porozvodové výchovy dětí, není podle mne „spravedlivého“ rozhodnutí. Soud totiž nezná historii vztahu rozvádějících se manželů a dle mého názoru a zkušenosti rozhoduje podle zcela jiných pravidel a zásad. V rozhodování soudu nemají místo city, nebo emoce. Soud jedná především v zájmu dítěte, posuzuje fakta.

V mém případě jsme se s manželem vždy dokázali dohodnout, vzájemně si vycházíme vstříc, ale hlavně oba dva jsme našemu synovi oporou. Když je potřeba, abychom stáli společně synovi po boku, jsme tam. S tím souvisí i to, že se před ním vzájemně neshazujeme. Oba po něm vyžadujeme respekt k nám, rodičům. Pokud například odmlouvá svému otci, podpořím otce a obráceně. Z reakcí našeho syna vidím, že je s námi jako s rodiči spokojený. Všichni tři jsme spokojení. A to i přes to, že soud svěřil syna do mé péče.

Mohu se zeptat, proč jste se nedohodli na střídavé péči? Já osobně si dokážu představit, že když rodiče dětí spolu v době porozvedu dobře vycházejí, že toto není snad problém?

To je soukromá věc mezi mým bývalým partnerem a mnou. Každopádně náš rozvod proběhl velmi klidně a na všem jsme se v klidu domluvili. Naší prioritou bylo to, aby náš syn rozvodem trpěl co nejméně. Také jsme mu oba trpělivě vysvětlovali, že o nás, jako své rodiče nikdy nepřijde.

A co v případě rodičů?

Narážíte-li na to, že soudy ve většině případů svěří děti do péče matky, pak si neosvojuji právo na hodnocení toho, je-li to spravedlivé, nebo ne. Je smutné, když soud musí vzít spravedlnost do svých rukou. Je to totiž známka toho, že se dva dospělí lidé nedokázali dohodnout. Je to pro všechny zúčastněné strany špatně.

loading...

Ono soudy by asi společnost neměly vychovávat, od toho by měla být rodina, ale pokud máme skoro polovinu dětí vyrůstající s rodiči, kteří jsou rozvedení nebo nejsou sezdání, tak proto asi ty soudy tak často rozhodují a z minulosti jsou rodinné soudy skoro plně obsazeny ženami. Měla by na českých soudech nějak působit osvěta, že prvně by se měl soud snažit zprostředkovat dohodu a ne jen vykonávat svou moc soudní?

Nevím přesně, co myslíte osvětou. Nežijeme přeci v izolaci. Soudy, pokud vím, nemají zájem na tom, aby se lidé rozváděli. Je to rozhodnutí dvou dospělých lidí. Soud v případě nedohody na porozvodovém vyrovnání postupuje a musí postupovat podle zákona a v zájmu dětí.

Je podle Vás stávající platná legislativa, která platí od 1. 1. 2014, dostačující, aby řádně hájila práva dětí a rodičů?

Domnívám se, že s odstupem ani ne jednoho měsíce, není možno objektivně hodnotit novou právní úpravu a vynášet jakékoli soudy. Žádný právní předpis však nenahradí rodiče a jejich úlohu ve výchově dětí.

Položme si otázku, jestli lidé zakládající rodiny vlastně vědí, do čeho jdou. Jsou-li připraveni na případný konec vztahu. Jestli si uvědomují, že dítě je bude spojovat do jejich smrti. A jestli jsou schopni překonat vzájemnou neshodu a jednat tak, aby co nejméně svým rozchodem ublížili dětem.

Legislativa nemůže, dle mého názoru, paušalizovat lidské vztahy. V otázce střídavé péče znám případy, kdy funguje skvěle. Ale znám také případy, kdy o ní rodiče ani neusilují a raději se domluví mezi sebou na režimu, který jim vyhovuje. Uzákonění střídavé péče by mohlo paradoxně přivodit kolaps v mnoha rodinách. Položme si otázku, kolik mužů žádá u rozvodu o svěření dětí do péče, nebo o střídavou péči? Jaké je to procento?

loading...

Já na tu výměnu rolí v našem rozhovoru přistoupím, ovšem neodpovím přímo, nýbrž nepřímo.

Ze svého okolí znám případ dvou rodičů nezletilých dětí, kteří se na střídavé péči dohodli. Žili pak jen dvě ulice od sebe. Děti tak mohly navštěvovat stejnou základní školu. Ovšem dvojčata rády trávily čas s otcem. A jaký je výsledek?

Dnes je má otec v péči, kdy matka neprojevila ani zájem o úpravu styku. Od dětí matku policie odvezla na protialkoholní záchytnou stanici, několikrát byla policejně i soudně ze společné domácnosti vykázána pro domácí násilí páchané na dětech na více jak pět měsíců (to se o ně staral pak jen otec), matka měla zakázáno se k dětem vůbec přiblížit a kontaktovat je.

Nakonec její jednání nebylo posouzeno jako přečin, nýbrž jen jako přestupek proti občanskému soužití.

Co si o takovém smutném příběhu myslíte? Nechci předcházet, ale chovat se tak otec dětí, tak by asi orgány v trestním řízení, soudy a sociální pracovníci postupovaly jinak, nebo jste jiného názoru?

Je to určitě smutný příběh, hlavně pro dotčenou rodinu. Neznám však podrobnosti, tak se těžko můžu vyjadřovat k rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení. Každopádně bych moc přála těmto dětem, aby se jejich matce podařilo zvítězit nad závislostí na alkoholu. Není těžké dělat chyby. Je těžké si je přiznat a zjednat nápravu.

loading...

Napadají Vás nějaké možné změny rodinného práva, které byste ráda v rámci svého mandátu v Poslanecké sněmovně předložila či prosadila?

Byť to zní poněkud paradoxně, tak se domnívám, že dosud ne zcela po právu opomíjenou oblastí byly vztahy dětí vůči svým rodičům. Musíme si uvědomit, že naše populace stárne a jde o to, aby právo na spokojené stáří a zasloužený odpočinek nebylo jen pouhou frází.

Podle mne to nový Občanský zákoník řeší, ale jak jste sama řekla, tak nechme se překvapit, jak bude soudy judikován a právníky používán. Mám na Vás paní místopředsedkyně poslední otázku. Co byste závěrem popřála maminkám, tatínkům a jejich dětem do roku 2014?

Přeji všem maminkám milující tatínky, všem tatínkům milující maminky a všem dětem hlavně krásné dětství, ve kterém zbytečné hračky nahradí péče milovaných rodičů. Těm rodičům, co prošli životní etapou zvanou rozvod, pak přeji hlavně rozum, vzájemnou úctu a toleranci.

Děkuji Vám za rozhovor a přeji hodně zdaru a úspěchu.

Čtěte dále:

Soudkyně vzhledu domovnice Kurešová je rasistka Předsedkyně senátu ústeckého soudu JUDr. Jana Kurešová spáchala ohavný rasistický čin, když bandu cikánů odsoudila – neodsoudila (nehodící se škrtněte...
Důchodová reforma jako hra státu o vaše peníze. Ji... Stát ještě nikdy v historii nebyl schopen garantovat důchody svým občanům. Jistě, do zákonů je možné napsat leccos. Ve skutečnosti však ve věci důchod...
Vánoční příběh Rudolfa Těsnohlídka a ještě jeden k... Tento příběh, který se stal spisovateli Rudolfu Těsnohlídkovi těsně před vánoci roku 1919, je dostatečně znám. Jen ve stručnosti: Ladislav Jílek |...
Reprezentace by měla reprezentovat, ne ukazovat kř... Pamatuji si na ty občasné mediální smrště kritiky, když naši fotbaloví/hokejoví hoši skončili po vyhraném/prohraném mači na hotelu se šampusem a lehký...
Vyvraždím Vám rodinu! Zn: Slušně Máte pocit, že v ČR jste v bezpečí. Myslíte, že Vám nikdo nemůže beztrestně vyhrožovat tím, že ublíží Vám, Vašim příbuzným nebo někomu blízkému. Myslí...
Zahájení procesu s Davidem Rathem a hlasování sněm... Náhody neexistují. Všechny děje jsou výslednicí předchozích příčin. Zamýšlených i nezamýšlených. Některým nerozumíme, a proto jim říkáme náhoda nebo „...
Staré pověsti centrální Evropské unie: Silák Kazi ... Vypadá to, že školy spí letním spánkem, ale moudří mužové ve vládě naštěstí myslí na děti, a zejména na holčičky, i během prázdnin. Ministr (a od stud...
Ty bys svojí práci správně neměl vůbec dělat. Z po... Je až neuvěřitelné, že i v současné době, v demokracii, se dokážou nalézt lidé, kteří by chtěli zakazovat někomu jeho povolání. A to jen z politických...
Osobně mám mnohem větší obavy z Bruselu než z Mosk... Zaznamenal jsem, že se opět lehce rozjela diskuze o americké základně v ČR. Toto téma mi nijak nedrásá žily. Nicméně osobně jsem coby pravičák, konzer...
Co nás čeká 17. listopadu Většina mých čtenářů si myslí, že jsem buď příznivec nebo odpůrce Miloše Zemana. Ale musím je zklamat. Mám k němu totiž, ale i k jiným politikům, ambi...
loading...