Goebbels by ČT její schopnost masové propagandy mohl jen závidět

Válečný zločinec Joseph (1897-1945), ministr propagandy Hitlerovy Třetí říše a také jej jednodenní kancléř byl nepochybně velmi schopným mužem. Své schopnosti však dal do služeb zla. Již ve svých 27 letech byl okresním vedoucím NSDAP a ve třiceti letech měl pro NSDAP na starosti celý Berlín a v roce 1933 byl jmenován říšským ministrem propagandy, kterým zůstal až do jmenování kancléřem a následné smrti spolu se ženou a šesti dětmi v květnu 1945.

Jiří Hermánek - Bloger

Jiří Hermánek – Bloger

Ovšem technické podmínky té doby byly přece jen omezené. Nebyla televize, hlavní prostředek masového oblbování lidí. Ani rozhlas, ani noviny a už vůbec ne film a divadlo, žádný z těchto komunikačních prostředků nedosahoval propagandistického účinku televize.

Dobře natočený, sestříhaný a namluvený devadesátisekundový šot má větší propagandistický účinek než hodinová nudná diskuze, od které lidé odbíhají. Tištěné noviny pak již nelze vůbec brát vážně a Internet? Má obrovský dosah, ale přece jen není univerzální.

Univerzální je pouze televize a tak, když jsme v roce 1989 předali komunistům vládu v jiné formě, než byl reálný socialismus, byl nám komunisty zvolen náš první nejvyšší. Kolem něj se do samého začátku rozvinula jakási aureola nedotknutelnosti, která byla ovšem pochopitelná, protože za „totality“ velmi trpěl.

Trpěl dokonce tak, že u něj na chaloupce se o kuchyň musely dělit dvě ženy. Resp. manželka so o ni musela dělit s jinou a to bylo naposled k vidění v románu Germinal Emila Zoly. Takže, vzhledem k jeho oblibě u ČT, vždyť je také za televizní krize moc pěkně podržel, procházelo mu vlastně vše.

Pak ale nastoupil nejvyšší Václav II, který již zdaleka takovou oblibu u personálu ČT neměl. Bodejť by také ano, vždyť jistá DD při jeho druhé volbě rozkopala vzteky stůl a způsobila si zhmožděninu pravé dolní tlapky.

Tomuto zlosynovi tedy ČT již neodpustila vůbec nic, a když se jejímu štábu náhodou podařilo natočit, jak si v Chile hraje a dělá blbinky s ceremoniálním perem, které tak ministr zahraničí zapomněl, protože zbytek ceremonie prospal, vyrobila ČT zábavně dehonestující video druhého Českého prezidenta.

A nedosti tomu. Onen stále spící politik s německým jménem a myšlením se stal oblíbencem a maskotem ČT v prvé přímé prezidentské volbě, a kdyby bylo jen na Praze, drtivě by vyhrál. Leč Česko není jen Praha a Praha není jen Česko a tak od té doby nemá třetí hlava státu u ČT opravdu na růžích ustláno.

Frustrace z porážky jejich favorita vede televizní pracovníky ke stále zběsilejším konstrukcím. Prezident není nejmladší, má, a to hodně vlastní vinou, různé choroby a jednou z nich je i tzv. „neuropatie dolních končetin“.

Jestli jste někdy měli lokální anestezii, tak asi tak musí prezident cítit, resp. necítit své nohy. Ovšem posměváčkům v ČT nestačilo jedno odvysílání šourajícího se prezidenta, až kvůli tomu „zvedli boj“. Ten však do konce nedotáhli, protože tak, jak se mají, jako prasátka vžitě za naše televizní poplatky, by se jinde zcela jistě neměli.

Ještě dlouho by se dalo psát, především o Rusku a Ukrajině, ale článek má mít přiměřenou délku a nikoli příslovečnou délku Lovosic.

Zdroj: Blog autora