Západ se s „ukrajinskou operací“ zjevně přepočítal: Rusko od Krymu necouvne. Na své historické území má po kyjevském puči plné právo. Ukrajina se rozpadá

Ladislav Zemánek reaguje na nový vývoj na Ukrajině a dospívá k závěru, který se západním organizátorům a dosavadním režisérům „majdanského dobrodružství“ nejspíš nebude líbit. Situace na Ukrajině se dále vyhrocuje. Prezident Putin požádal parlament o souhlas k vyslání ozbrojených jednotek na ukrajinský Krym. „V souvislosti s mimořádnou situací na Ukrajině, ohrožením životů občanů Ruské federace, našich krajanů a příslušníků ozbrojených sil Ruské federace na ukrajinském území v Autonomní republice Krym (…) podávám návrh na použití ozbrojených sil Ruské federace na území Ukrajiny až do uklidnění sociální a politické situace v této zemi,“ řekl ruský prezident.

Ladislav Zemánek

Ladislav Zemánek

Kreml už musel jednat

Západ zdánlivě či pro první chvíli dosáhl svého, když dal svrhnout řádně zvoleného prezidenta, který odmítal být úslužným lokajem EU a USA. Oba státy tak opět ukázaly pohrdání demokracií a zákonností, jíž se tak rády zaštiťují, a dále stupňují napětí při podněcování protiruského tažení. Že tím kromě jiného posilují radikální síly, proti kterým by na svém vlastním panství okamžitě zakročily, je jim v této chvíli lhostejné. Účel i tentokrát světí prostředky. Je-li pro zahraniční politiku západních zemí něco charakteristické, pak právě toto.

Pučistická kyjevská vláda už stačila zrušit jazykový zákon, který umožnil ruskojazyčné menšině používat rodný jazyk, a nyní se spřádají plány na zákaz vysílání ruské televize. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov konstatoval zjevné: V takovém případě bude vážně narušena svoboda projevu, jedna z údajně nepřekročitelných západních hodnot.

Soudruh Zaorálek se činí

O zájem menšin se Západ náhle vůbec nezajímá. Podpořil naopak předsedu ukrajinského parlamentu Oleksandra Turčynova, který jasně prohlásil, že projevy separatismu nehodlá nová vláda tolerovat. Nic proti – kdyby ovšem něco takového prohlašovala řádně zvolená vláda a kdyby ta slova nebyla jednosměrně namířena proti ruské menšině, jejíž práva nyní „revolucionáři“ ukázkově pošlapávají.

Je příznačné, že se i nová česká vláda zapojila do hanebné hry, která se na Ukrajině rozehrála. Soudruh Zaorálek po schůzce se svým polským protějškem Radoslavem Sikorskim prohlásil, že jsou obě vlády připraveny spolupracovat s kyjevskými pučisty a to i v otázce ochrany územní celistvosti.

Ukrajinci přišli o 300 miliard korun

Ukrajina se nyní nachází na pokraji bankrotu. Janukovyčova dohoda s prezidentem Putinem ohledně nákupu ukrajinských státních obligací ve výši více než 300 miliard korun pochopitelně padla. Pro Ukrajinu to přitom byla nejvýhodnější z možných cest, jak si opatřit peníze. Možná jediná. Nemluvě o tom, že ruská vláda tuto dohodu ničím nepodmiňovala.

To rozhodně neplatí o nabídkách Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu. MMF poskytne Ukrajincům půjčku jedině v případě „reforem“ a „restrukturalizace hospodářství“. V praxi by to znamenalo například radikální snížení počtu státních zaměstnanců, zmrazení platů i důchodů. Ukrajinu tak protiruské běsnění přijde hodně draho, a to bez ohledu na to, jak nakonec vše dopadne.

Novou vládu zažalovala Čína

Evropská unie pro změnu novým pánům země (a svým přisluhovačům) nabídla 20 miliard eur, tedy zhruba 550 miliard korun, v případě, že podepíší asociační dohodu. Tato dohoda, která je formálně (ale ne fakticky) předstupněm přijetí Ukrajiny do Unie, je už prý na spadnutí. Háček je ovšem v tom, že peníze by země balancující na pokraji krachu nezískala najednou, ale v průběhu sedmi let.

A to je problém. Pučistická vláda totiž vyčíslila bezprostředně nutnou finanční pomoc na více než 700 miliard korun. Půjčí si, kde to jen půjde, a proto se pokouší svolat konferenci dárců. Hovoří se v této souvislosti především o USA a Polsku. Na další problém pučistům v Kyjevě zadělala Čína, která podala žalobu k mezinárodnímu arbitrážnímu soudu v Londýně a požaduje po Ukrajině splacení šedesátimiliardového dluhu.

České oběti

Co z toho plyne pro nás? V posledním desetiletí nic neobvyklého: imperiální akce Západu budeme ze svých kapes platit i my. Už teď jsou dramaticky poškozeni čeští podnikatelé a obchodníci, kteří mají na Ukrajině kontrakty. A znepokojovat by nás mělo i to, že radikálové z Pravého sektoru, kteří chtějí získat pozice v novém aparátu, považují za svůj vzor Banderu a jeho „soukmenovce“. Nějak jsem v českých médiích nezaznamenal připomínky faktu, že za druhé světové války vraždili i naše krajany na Volyni.

Přirozená věc

V případě pokračujícího násilí na národnostních menšinách je pravděpodobné, že se do konfliktu zapojí i Maďarsko či Rumunsko, které bude chtít ochránit své krajany, případně nárokovat části ukrajinského území, jež v minulosti těmto státům patřily.

Klíčovou roli má ale samozřejmě Rusko. Ukrajina je kolébkou ruského státu a kultury. Po staletí mu velká část dnešního území Ukrajiny patřila a jihovýchodní a jižní oblasti dokonce samo kolonizovalo. A ještě dnes – navzdory všem historickým peripetiím – zde žije přes 8 milionů Rusů, což je více 17 procent celkové populace. Na Krymu pak tvoří výraznou většinu, třebaže Česká televize říká opak.

Pokud Rusko bude chtít ochránit zájmy svých vlastních lidí, půjde o naprosto přirozenou věc. Ve chvíli, kdy byla svržena legitimní vláda, kdy bandy radikálů pronásledují všechny, kteří nejdou s nimi, a kdy je země na pokraji chaosu, je zcela legitimní otázka jejího rozdělení. Rusko má teď i morálně plné právo zasáhnout. Poslední zprávy z Moskvy naznačují, že si je toho vědomo.

Zdroj: protiproud.cz