Vyzýváme všechny podobné organizace, co k nám z teplých kanceláří zvou lidi z válečných islamistických oblastí, aby odcestovali do postižených oblastí a pomáhali přímo na místě, kde jsou skutečně zapotřebí.

loading...

Politici, kteří mají plnou hubu lidských práv, demokracie, svobody, vůle lidu, rovných příležitostí a práva na sebeurčení, předem (!) odmítli uznat výsledky referenda na Krymu. Mávají přitom mezinárodním právem. Ve skutečnosti se bojí, že by se Krym mohl stát vzorem pro jiné, kteří nesouhlasí s umělou unifikací světa, a pro které se romány Orwella staly odstrašujícím příkladem a ne manuálem k naplnění.

František Matějka

František Matějka

Jak může vypadat právo na sebeurčení, nám názorně ukázali při vzniku Kosova cestou bombardování Srbů. Aby tento bezprecedentní akt získal konečný punc legálnosti, vynesl dne 22. července 2010 Mezinárodní soudní dvůr v Haagu ve věci vzniku Kosova verdikt, ve kterém konstatoval, že jednostranně vyhlášená nezávislost části státu nenarušuje normy mezinárodního práva. Je na místě připomenout, že jednotliví soudci jsou vybíráni (prý) nezávisle výhradně z lidí „vysoké morální úrovně“, kteří prokázali osobní způsobilost zastávat nejvyšší soudní úřady ve své zemi nebo jsou uznávanými znalci mezinárodního práva. Vynechám raději hodnocení OSN a v souvislosti s referendem na Krymu vypíchnu to podstatné, když už si berou politici mezinárodní právo do huby. Osoby na „vysoké morální úrovni“ v Mezinárodním soudním dvoru v Haagu, měřeno tedy politiky a médii a skrze ně tvořeným mainstreamem, tedy osoby, které získaly právo stanovovat meze pravdy, rozhodly v případě Kosova, ve kterém žádné referendum nebylo, že „jednostranně vyhlášená nezávislost části státu nenarušuje normy mezinárodního práva“.

Mnohokrát nám dali politici ochutnat, jaký vztah mají k referendům v tak zásadních věcech, jako je sebeurčení nemalé skupiny lidí. Počínaje odmítnutím Evropské ústavy ve Francii či Nizozemsku, kterou pak přejmenovali na Lisabonskou smlouvu, a o které už hlasovat nenechali, přes opakovaný plebiscit v Irsku, když ten první nevyšel správně, odstoupením současné vlády od referenda o přijetí společné evropské měny u nás, až po předem deklarovaný vztah k referendu na Krymu. Skoro by se mi chtělo volně parafrázovat – kdyby referendum mohlo něco změnit, už by ho dávno zakázali, přičemž k dokonalosti tuto úvahu dotáhli někteří dokonce tím, že ho nemusí zakazovat, když ho stačí nepovolit, a nemůžou-li ho řídit sami, pak jen suše oznámit „neuznám“.

Krym se rozhodl uspořádat referendum o svém dalším směřování. Tuto šanci v bývalé Jugoslávii nikdo nedostal. Právo na sebeurčení zdaleka nejen tam jsme změnili na právo tebeurčení námi. Doufám, že obyvatelům Krymu bude tento náš modifikovaný model práva na sebeurčení putna, protože nikdo z nás tam jejich životy žít nebude, ať už se rozhodnou jakkoli a to se všemi důsledky, které to přinese.

Zdroj: Blog autora

loading...
loading...