Je smutnou vizitkou EU, když řešení krize musí přijít z Ruska

Na straně jedné emotivní politická prohlášení, na straně druhé pragmatismus. Na straně jedné prázdné sankce, na straně druhé studené návrhy řešení. Ne, nemám z toho radost. Jenže když ohýbáte významy ustálených pojmů a tvrdě prosazujete jejich nový výklad, musí se vám to vrátit. I s úroky.

František Matějka

František Matějka

1. Okamžité splnění podepsaných dohod, které byly za účasti ministrů zahraničí Francie, Německa a Polska a s podporou všech (!) ostatních vlád Evropské unie sjednány dne 21.2.2014. Jejich obsahem je mimo jiné odevzdání nelegálně držených zbraní, vyklizení budov okupovaných protivládními demonstranty a vyšetření střelby v centru Kyjeva, které padlo za oběť nejméně sto lidí – tedy přesně to, po čem zástupci EU a USA celou dobu volali.

2. Svolání ústavodárného shromáždění za účasti zástupců ukrajinských oblastí, jehož účastníci by měli připravit novou federativní ústavu. Jinými slovy základ nové ukrajinské federace, tedy to, po čem volá řada unijních politiků jako po možném řešení budoucího uspořádání Ukrajiny. O jejím přijetí by měli rozhodnout Ukrajinci v referendu. Nová ústava by měla zakotvit ruštinu jako druhý státní jazyk, který byl doposud na Ukrajině ze zákona jazykem regionálním, a jeho užívání bylo omezeno na místa, kde ruská menšina tvořila více než desetinu obyvatelstva. Zde je jistě na místě připomenout, že podobným způsobem je použití více jazyků zakotveno v zákonech v podstatě všech členských států EU. Podle nové ústavy by měly ukrajinské regiony volit své zastupitelské a výkonné orgány přímým hlasováním a tyto by měly mít široké pravomoci vycházející z kulturních a historických zvláštností každého z nich.

3. Ihned po přijetí nové ústavy by měly proběhnout nové parlamentní volby a společně s nimi by se měly konat i volby komunální.

4. Uznání nezávislosti Krymu jako přijetí rozhodnutí lidí z referenda dne 16.3.2014.

5. Rada bezpečnosti OSN schválí zvláštní rezoluci zakotvující neutrální status Ukrajiny. Cituji z návrhu: „Ukrajinské státní zřízení, svrchovanost, územní celistvost a neutrální vojensko-politický status Ukrajiny by mělo garantovat Rusko, Evropská unie a USA se zakotvením v rezoluci Rady bezpečnosti OSN.“

Pokud by tento pragmatický návrh, místo emotivních výstupů evropských a amerických politiků, přišel například z Bruselu, smekl bych a zatleskal, že udělali něco užitečného. Na těchto nových základech v regionu by totiž jednoznačně vydělali především Ukrajinci. Pokud by těchto pět bodů, založených na trvání platnosti podepsaných dohod za účasti ministrů Francie, Německa a Polska (že jim není dnes trapně), na federalizaci Ukrajiny, na nových volbách a na regionální úrovni dokonce přímých, na respektu k odlišnostem těchto regionů, na uznání vůle lidu z referenda a nakonec na garanci neutrality, bezesporu vyměněné za ekonomickou podporu všech hlavních světových hráčů, a tedy ukončení zrodu nové studené války, přišlo z úst evropských politiků, četli bychom ovace z řad kavárenských novinářů.

Jenže tento návrh přichází z Ruska, a tak se můžeme těšit na odmítání už z principu, zatímco bez povšimnutí necháme slova premiéra z Majdanu Arsenije Jaceňuka, který pohrozil krymským politikům „katastrofálními důsledky“, a tato slova doplnil skoro nacistickou výhružkou, že Ukrajina si je najde, i kdyby to mělo trvat více let, a že „země jim bude hořet pod nohama“. Inu, je především smutnou vizitkou EU, když konstruktivní návrh řešení krize na Ukrajině musí přijít z Ruska. Divná doba.

Zdroj: Blog autora