Pohrobci nacistů na Ukrajině přebírají moc a Západ jim sebevražedně tleská. V Lotyšsku oslavují bývalé esesáky

Ladislav Zemánek připomíná tragický a u nás téměř neznámý osud vesnice, kterou 22. března před 71 lety vypálili nacisté, a zavraždili v ní 173 lidí. Skrze kyjevský „mejdan“, zorganizovaný ze Západu, se na Ukrajině dostávají k moci síly, které se hlásí k odkazu Stepana Bandery a jeho soukmenovců, spolubojovníků německých nacistů. V Lotyšsku si 16. března pro změnu připomněli své hrdiny z řad SS. Nacističtí veteráni, kteří se našich dnů dožili, za jásotu přihlížejících hrdě pochodovali ulicemi. Jsou zřejmě přesvědčeni, že nikdo si už nic nepamatuje, zvláště pak mladší generace. I Chatyň má být zapomenuta…

Ladislav Zemánek

Ladislav Zemánek

„Žertík“ s Nixonem

Snad každý zná slovo „Katyň“. Ti mladší možná jen v souvislosti s havárií polského vládního speciálu v dubnu 2010, na jehož palubě zahynula část polské elity včetně prezidenta Lecha Kaczyńského. Letadlo spadlo nedaleko Smolenska cestou na pietní shromáždění konané u příležitosti sedmdesáti let od katyňského masakru. Především kvůli němu se Katyň „proslavila“.

K masakru ovšem za války nedošlo pouze v Katyni, ale také v Chatyni. Nejde o totéž. Jsou to dvě odlišná místa. Oběma nicméně kráčela tragická a krvavá historie druhé světové války. A jejich podobnosti využívala i sovětská moc. Jeden příklad za všechny: Americký prezident Nixon chtěl v Katyni osobně uctít památku zavražděných. Sověti jej ale vzali nikoli do Katyně, nýbrž do Chatyně.

V té době se vážně uvažovalo o tom, že by byl v Londýně vztyčen památník katyňského masakru. Mnozí se ale s odvoláním na Nixonovu návštěvu v Sovětském svazu divili, proč by měl být takový památník budován, když už existuje v Rusku. Tam ale žádný takový památník nestál – Nixon byl přece v Chatyni. A ta nemá s Katyní, kterou se sovětské úřady snažily vymazat z mapy, nic moc společného.

Katyňský masakr je „slavný“, protože – právem – posloužil za studené války Západu jako těžká munice v propagandistické válce proti Sovětskému svazu. A slouží dodnes – v neustálém a záměrně opakovaném zaměňování Ruska za Sovětský svaz a naopak. Chatyň se do tohoto vzorce nehodí, protože tu měli na svědomí nacisté. A tak o ní dnes nikdo neví. Pokusíme se to napravit.

Běloruské Lidice

Zatímco Katyň je vesnice ležící nedaleko Smolenska v ruské Smolenské oblasti, Chatyň byla vesnice nacházející se v Minské oblasti severně od hlavního města Běloruska. Podobnost jejich názvů je čistě náhodná. Chatyň má podobný osud jako naše Lidice a Ležáky.

Lidice byly vypáleny 10. června 1942 pro podezření, že se zde ukrývali atentátníci na zastupujícího říšského protektora Heydricha. Na místě bylo zavražděno 173 osob a pár dní nato bylo dalších 26 zastřeleno v pražských Kobylisích. 24. června lehly popelem Ležáky, kde zahynulo všech 33 lidí starších patnácti let. I tato akce souvisela s heydrichiádou; ukrývala se zde totiž vysílačka, již používali členové výsadkové skupiny Silver A, kteří se na atentátu podíleli. Němci ještě v dubnu 1945 vypálili Ploštinu a v květnu Javoříčko a zavraždili při tom 66 osob. Důvodem byla spolupráce místních s partyzánskými oddíly.

Nezapomenout minulost je klíčem k budoucnosti

Běloruskou Chatyň přepadly jednotky SS a tamních kolaborantů 22. března 1943. Na místě zahynulo 149 lidí, téměř všichni uhořeli zaživa v zapálené stodole, kam je nacisté vehnali. Uniknout se podařilo jen sedmi dětem a jednomu dospělému, kováři Josifu Kaminskému. Sám popálený našel v sutinách vlastního syna, který mu však zemřel v náručí. Tento okamžik zvěčnilo sousoší nazvané Nepokořený člověk, jež je dnes součástí chatyňského památníku.

Němci obec vypálili proto, že téhož dne přepadli místní partyzáni šest kilometrů od Chatyně konvoj vozidel kolaborantského 118. praporu Schutzmannschaftu a zabili čtyři důstojníky, včetně velitele jednotky, německého plukovníka Woelkeho. V bezprostředním okolí kvůli tomu Němci vypálili ještě další dvě vesnice.

Bělorusové za války trpěli nesmírně. Důkazem budiž smrt 2 230 000 lidí – to jest celé čtvrtiny národa! Z přibližně 9 200 běloruských obcí jich 5 295 bylo úplně či částečně vypáleno, řada z nich opakovaně. Památník v Chatyni připomíná osud všech těchto obcí a jejích obyvatel, kteří byli zavražděni.

K bagatelizaci nacistických zvěrstev v současnosti přispívá také pokrytectví Západu, oslavujícího „hrdiny z Majdanu“. Jejich „úderné pěsti“, ozbrojené skupiny, které provedly státní převrat, se k nacistické minulosti svých předků hrdě hlásí. Také proto bychom neměli zapomínat ani na Chatyň. Jak právě v přímém přenosu vidíme – nejde ani v nejmenším jen o minulost.

Zdroj: protiproud.cz