Sankce proti Rusku mají první oběti. Bohužel, obchodníky v EU

Sankce proti Rusku už slaví první „úspěch“. Někteří Rusové, protože jim nefungují platební karty, nemohou utrácet své peníze. Nutno dodat, sakra, že u západních obchodníků. Kde zase udělali soudruzi chybu? Od začátku se jako pragmatik směju úvahám západních politiků o uvalení sankcí na Rusko. Jejich snaha je stejná, jako kdybyste si chtěli v zimě při nesouhlasu s majitelem teplárny uříznout vlastní topení. Nebo jste se chtěli v létě pomstít provozovateli vodárny za to, že se nechová tak, jak vy chcete, zaslepením svých přívodů vody, zatímco pro ni chodíte s kýblem pěšky k sousedům do jiného domu. Euro

Ostatně ten druhý příměr přesně odpovídá snahám některých unijních diplomatů, kteří sice na veřejnosti za svou zemi požadují uplatnit „tvrdé sankce“, ale zároveň si začali potichu u Evropské komise zjišťovat, zda by jim nemohla vzniklé škody Evropská unie nějak kompenzovat. Inu, není nad zásadovost.

Jak dosavadní hloupé sankce dopadly? V první vlně si EU i USA bez soudu, podle vlastního politického uvážení, vytvořily seznam osob, které prostě „za něco mohou“. Já si tak říkám, protože šlo vesměs o lidi bohaté s obchodními zájmy i na Západě, kdo si teď z jejich konkurence mne ruce, jak jim to skrze politiky v zájmu „světového míru“ nandal, když teď obsadí jejich místo na trhu. Pak se někdo ze zbylých hráčů na Západě rozhlédl podruhé, a politici seznam rozšířili. Jenže občané Krymu chtějí stále do Ruska, a když už politici z EU a USA řekli, že sankce mají tři kola, přičemž třetí kolo bude obsahovat plošné sankce hospodářské, nelze sklonit hlavu a říct „udělali jsme nerozvážnou chybu pod tíhou emocí“.

Představitelé členských států EU, jejichž hospodářství mnohdy vykazuje náznaky vlastního bankrotu, došli postupně od tvrdých vyjádření k závěru, že „ty sliby (o sankcích) nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce a dnes v konfrontaci s realitou neobstojí“, a třetí kolo připravovaných sankcí opatrně podmiňují slovy „v případě ruského postupu mimo Krym do oblasti jižní či východní Ukrajiny“. A jelikož jít na Ukrajinu Rusko nemá zájem, protože kdyby nic jiného, nevezme pod svá křídla stát v bankrotu s padesáti miliony obyvatel na krku (na rozdíl od EU, která tuhle sportovní disciplínu umí skvěle, protože ‚zdroje jsou‘), máme všechny slavné velkohubé řeči o sankcích fakticky za sebou. No a za pár týdnů si přečteme, jak slavná EU zastavila Rusko na Krymu.

To Obama, to je jiný kabrňák. Potrestal hned v druhém sankčním kole plošně klienty ruských bank Rossija, Sobinbank, Investkapitalbank, SMP Bank a Finservis, když americké karetní společnosti uposlechly příkaz amerického ministerstva financí a tyto banky odstřihly od svého systému. „Představitelé Sobinbanky hlásí, že poradenské linky finančního ústavu jsou zahlcené telefonáty rozčilených klientů, kteří jsou v zahraničí a náhle zjistili, že jim jejich karty nefungují,“ píšou média. Výsledek? Přeložím do reality: Kromě faktu, že jsou běžní Rusové na cestách v zahraničí vytočení, obchodníci především v EU přijdou o peníze bohatých Rusů, které u nich nemohou utratit. Myslím, že Obama to dovedl k dokonalosti.

Chtělo by se mi s odkazem na film Pelíšky volně parafrázovat, že zatímco soudruzi na Západě vymysleli plastové lžičky (v podobě sankcí) jako důkaz nezlomnosti svého ega, nebudou mít lidé na Západě co žrát (protože přijdou o tržby). Kéž by se někdo podíval na to, co to slovo „sankce“ vlastně opravdu znamená. Sankci totiž může ve skutečnosti udělit jen ten, kdo na ni opravdu má. A tím ta slavná Evropská unie ale fakt není. Z dlouhodobého hlediska není ve skutečnosti paradoxně nic, co by tak posílilo pospolitost Rusů, jako právě sankce proti nim.

Zdroj: Blog autora