Situace na Ukrajině se dále dramatizuje. Bursík, Ruml, Dobrovský a spol.: Vzhůru do války, zmanipulované ovce! Zastavíme je?

Petr Hájek vzhledem ke slavnosti Vzkříšení sice vynechal svou pravidelnou Tea Party, ale pro čtenáře Protiproudu má přesto jeden velmi naléhavý vzkaz, který Vám přinášíme i jako redakce iMagazínu …bez politické korektnosti. Velikonoce skončily – a současně pokračují. Stejně je tomu s ukrajinskou krizí po ženevské konferenci Spojených států a Ruské federace. Zato u nás pokračuje mediální výroba „ukrajinské lži“ s neztenčenou silou. Mají tyto události něco společného? Samozřejmě. Vždyť nic se neděje bez příčiny a nic není náhoda.

Petr Hájek

Petr Hájek

Vraždy ve Slavjansku

Ti, pro něž jsou Velikonoce pouze „svátky jara“, symbolizované pomlázkou a malovanými vajíčky, se navracejí z prodlouženého víkendu se smutkem, že zase následují „všední dny“. Jiní, pro něž Velikonoce nekončí, neboť vědí, že zázrak vzkříšení Syna Božího má zásadní důsledky i pro následující týdny (až zhruba… do konce světa), sice také „spadnou do procesu“, ale s docela jinou perspektivou.

Jen „svazácké úderky“ chrabrých protiruských propagandistů v podání našich médií a „nepolitických politiků“ trpí smutkem, frustrací a „docela jinou perspektivou“ současně: Vždyť těsně před Velikonocemi se užuž zdálo, že střet Ameriky s Ruskem, vyprovokovaný ukrajinským státním převratem v režii Obamovy administrativy, přeroste do skutečné konfrontace, která se nemusí omezit jen na „bezzubé sankce“ proti „Putinovu režimu“. Ženevská konference byla pro ně proto zdrcujícím rozčarováním.

Jenže mezitím ukrajinští zabijáci z Pravého sektoru zavraždili několik lidí na nenáviděném „východě“. Kyjevská pučistická vláda „zahájila vyšetřování“. Hrdlořezové, na jejichž zbraních stojí, se zaklínají, že s vraždami nemají nic společného a Kyjev vzápětí automaticky obvinil Moskvu, že je to její provokace. Myslet si, že na světě není nikdo, kdo by tak absurdní obvinění pokládal za cokoli jiného než důkaz bezmoci nelegitimního režimu, který si neumí se zabijáky-demokraty ze stále ještě existujícího okupovaného Majdanu poradit, by bylo chybou. V Praze takoví „exoti“ existují.

Pojízdná pražská kavárna

Jakýsi Tomáš Peszyński o tom přinesl „opožděnou reportáž“ na svém blogu. Pár vět stojí za citaci:

Ve středu dne 16. 4. 2014 jsem se zúčastnil Liberálního fóra na pražské Kampě na téma „Rusko a ztráta evropské bezpečnosti“. Liberální fórum je diskusní platforma při Liberálně ekologické straně (LES) založena Michalem Horáčkem.

Hosty tohoto fóra byli Luboš Dobrovský, bývalý ministr obrany, Martin Bursík, předseda strany LES, novináři Petra Procházková a Libor Dvořák, politolog Josef Mlejnek, hudebník a bývalý politik Michael Kocáb a bývalý velvyslanec v USA a Rusku Petr Kolář. Mezi organizátory a publikem jsem zaznamenal přítomnost političky Kateřiny Jacques, dokumentaristky Olgy Sommerové, expolitika Jana Rumla a bývalého ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila a mnohých dalších…“

Zaujalo mě to. Na téměř totožné představení s téměř totožným obsazením totiž pozvali také mě. Jen se mělo konat tuším v Hradci Králové. Omluvil jsem se s tím, že nebudu dělat křoví zestárlým svazákům, a svou přítomností dodávat zdání „legitimní vážnosti“ Kabaretu válečnické protiruské propagandy, který se chtěl tvářit jako „diskuse o Ukrajině“.

Ne že bych se takového střetu argumentačně obával. Naopak. Jeden jsem prožil v pořadu ČT Máte slovo, jak mnozí čtenáři Protiproudu vědí. Jenže tam šlo o přímý přenos, jehož výsledek se přece jen obtížněji desinterpretuje. V tomto případě by byla interpretace v rukou shora zmíněné sestavy. Věděl jsem, jak by to dopadlo.

Nemýlil jsem se, přestože jsem tam nebyl. Jak popisuje pan Peszyński obdobný happening havlistické pražské kavárny na Kampě? Protože mu zjevně fandí, jistě po pravdě:

Válka muší bejt!

„Jsou lidé a není to jistě náhoda, že se sešli právě na tomto fóru, kteří mají zcela jasný a hlavně podložený názor, co dělat proti Rusku. Je to poměrně jednoduché. (…) Vojenské odstrašení Ruska je důležité, ale Rusko porazíme jen uplatněním opravdu významných sankcí.1 Proč? Protože pokud přestaneme odebírat ruské suroviny, bude na tom Rusko špatně. Položí jej to. Vrátí se do ekonomické chudoby devadesátých let. (…) Sankce proti Rusku, odběru jeho plynu by se daly přijmout okamžitě, zvláště teď na jaře, kdy se Evropa bez ruského plynu v podstatě objede. Evropa by to bez ruského plynu ustála. (…)

Nejsou tyto argumenty jasné a logické? Dle mého názoru jsou. Ale jak říká Luboš Dobrovský, s největší pravděpodobností nebudou uskutečněny, protože nám politici typu pana Sobotky straší dalšími čtyřiceti tisíci nezaměstnanými, což je nesmysl. Protože je nad lidské síly přesvědčit naše politiky, aby začali společně s Polskem přesvědčovat Evropu a USA o nutnosti skutečně účinných sankcí. Protože tady máme všechny ty Klause a Kellery, kteří se budou bránit větší spolupráci v EU a spolupráci mezi EU a USA.

A já dodávám, že je to rovněž politicky neprůchodné, protože my Evropané nejsme připraveni na tuto oběť, kterou bychom v EU vydrželi, kdežto v Rusku by ji nevydrželi. Abyste si dovedli představit, co by to obnášelo, tak to na fóru taky zaznělo, již nevím od koho přesně. Například benzín by stal nějakou dobu 50 Kč za litr. Takže celý ten dobrý nápad se sankcemi je politicky neprůchodný.

Bohužel jedinou alternativou takovýchto to sankcí je zbrojení a případně i válka. A to může být horší než benzín za 50 Kč.“

Donaha!

Nedělám si legraci. Nekarikuji. Tohle úderníci nepolitické politiky opravdu cpou lidem do hlav, jak se lze snadno ověřit na zmíněném blogu. Zdrcující důsledky skutečné hospodářské války již tak zubožených evropských států – kolonií EU –  s Ruskou federací, jsou pro ně k uškblíbnutí. Jak by ne, sami jsou dávno za vodou. Nebo si to alespoň myslí. Pár desítek tisíc nezaměstnaných? No a co?

Jsou ti naši věční revolucionáři stále nahatější: Pan Bursík opět touží po politice. Vždyť v ní byl úspěšný. Především k nám z EU „dovezl“ solární daně, za které platíme až se prohýbáme – do čích kapes asi? Jan Ruml, zkrachovalý nejen jako  ministr vnitra, zase odnedávna řídí firmu svého bratra Sherlog, která „hlídá“ auta před odcizením. Když jsem se to dověděl, ihned jsem s nimi zrušil smlouvu a zařídil si to jinak. Vím, že se sledování neubráním, ale přece jen – proč to „zdvojovat“?  Jiří Pospíšil, bývalý ministr spravedlnosti, který z ODS přeskočil do Kalouskovy a Schwarzenbergovy stáje, doufá naopak v milióny z kapes daňových poplatníků – tentokrát z europarlamentu. Tak bychom mohli pokračovat s každým ze zmíněných „úderníků“.

Ač nazí, hrají s námi dál svou „propadlou komedii“, kterou navzdory tomu dávají dál v nekonečných reprízách v ČT či na Bakalových a Babišových mediálních scénách. Komedie s ukrajinským tématem se však může snadno zvrtnout v tragédii. Zatím jen v myslích nešťastníků, jako je pan Peszyński a spol., které skrze mediální mystifikace ovládají. Jenže právě to je ten první krok: „Výchova lidu před Verdunem“.

Situace je vážnější, než se zdá

Nelze totiž vyloučit, že po velikonočním „intermezzu“ opravdu půjde do tuhého. Američané už vědí, že diplomatickou válku s Ruskem v Ženevě prohráli. Co bude následovat, uvidíme v dalších hodinách a dnech. Ruský ministr zahraničí mezitím nevyloučil, že pokud budou životy ruských krajanů na Ukrajině dál ohrožovány, nenechá to Moskva bez odpovědi. A zatím to vypadá, že „Ženeva“ bude mít podobný osud jako někdejší „dohoda“ Janukovyče s třemi ministry zahraničí EU – po níž pučisté vzápětí udělali státní převrat.

Elitám EU se do hospodářské války s Ruskem opravdu nechce. Američané i to už pochopili a jsou z toho patřičně nervózní. Není proto úplně vyloučeno, že nakonec měl pan Peszyński v závěru svého naivního blogu pravdu – i když z úplně opačného důvodu, než tuší. Píše:

„Jestli proti Rusku nepřitvrdíme, tak se zbrojení a zřejmě i války dočkáme. Ten kdo se zajímá o dějiny, to dobře ví. Již jsme žádnou válku nezažili sedmdesát let. Z hlediska dějin to je nenormální situace, jako letošní zima. Až budou v Evropě vybuchovat bomby, bude z hlediska dějin všechno tak, jak má být.“

Právě tak by si to „ti za vodou“ přáli. Pokud by však k takové tragédii, na níž si zatím jen hrají, mělo nakonec dojít, také oni zjistí, že žádné „za vodou“ není. Jak si uvědomují i mnozí zodpovědní lidé, z velmoci „za vodou“. Jenže – kdo si pak vzpomene na nějaké Dobrovské, Rumly či Pospíšily?

Ještě je čas. Velikonoce skončily – a přesto pokračují. Měli bychom těm „za vodou“ dát najevo, že my za vodou nejsme. Jak? Třeba ve volbách. Je to málo? Nevím. Ale v každém případě jedny jsou právě před námi.

Zdroj: protiproud.cz