Z eurounijního rektálního alpinisty euroskeptikem za 24 hodin

loading...

Rok za rokem přicházejí postupně mnohými předvídané důsledky unijní integrace. Teď budou volby do europarlamentu a z těch, co se ohýbali v Bruselu, se najednou stali tvrdí zastánci „nutnosti zásadních změn“. Prostě se mrkli na průzkumy, zjistili, že EU netáhne, a tak ze šatníku vytáhli jiný hadry a jsou z nich euroskeptici.

Bloger František Matějka

Bloger František Matějka

Tohle je přesně to, co mně na dnešní politice vadí. Naprostá absence skutečných idejí a jejich soutěže. Politiku dělají ze dne na den podle toho, odkud to pro ně co přinese. Nevím, zda je absence zásadních idejí v politice a tudíž absence jejich soutěže příčinou nebo důsledkem bordelu v Evropě. Faktem je, že tu prostě u dnes hlavních parlamentních politických hráčů nejsou. Výsledkem pro voliče je nemožnost identifikovat jasný dlouhodobý souhlas či nesouhlas volených zástupců s čímkoli, identifikovat dobro a zlo, nebo jednoznačně označit viníka. Jako kdyby to byl cíl. Všude všechno skoro stejný, aby si snad někdo nevybral něco jiného, než co je teď, však oni se po volbách už nějak domluví, protože „kázeň musí být, tak je to správné, soudruzi, kázeň je to hlavni.“

Přímo ukázkově to dnes předvádějí dřívější rektální alpinisté, kteří nenechali nit suchou na každém, kdo na prohlubující se problémy Evropské unie, které jsou jen logickým vyústěním špatně zvoleného směru, v čase poukazoval. Tlačili před sebou bláhovou představu, že věci a děje, založené pitomým nařízením čehokoli pro 500 milionů lidí, co ve finále nefunguje, budou lépe fungovat s novým nařízením, nebo ještě lépe s nařízeními dvěma. Stáli dlouhé roky před Bruselem a v předklonu zvedali ruku pro každou pitomost, a teď je to tady. Podpora EU je mezi občany napříč členskými státy tragická, výsledky budovatelských zítřků nikde a k tomu by s dlouhodobě rostoucím odporem nejraději většina lidí poslala Brusel k šípku.

Všimli si toho i politici „tradičních“ i „nových“ současných parlamentních stran a zapomněli na starý hadry s hvězdami v kruhu na prsou. Oblíkli nové euroskeptické hadry, protože jde o hlasy. Ne o ideje, o hlasy. A tak můžeme vidět v televizních debatách neuvěřitelné otočky a salta, ve kterých hrají prim ti, kteří mají osobní podíl na současném stavu, když roky nechtěli slyšet a vidět, protože neslyšení a nevidění neslo víc. Z jejich úst teď padají perly o nutnosti změn směřování EU, na které nenechali sáhnout a zvedali pro něj ruku, o demokratickém deficitu, který ale přece do teď neexistoval, nebo o nutnosti více svobody v rozhodování pro členské státy, přestože do teď jsme přece byli podle nich všichni svobodní dost, ba dokonce převáděli pravomoci na Brusel, abychom se z té přemíry svobody asi nezbláznili.

Z eurounijního rektálního alpinisty euroskeptikem za 24 hodin, hlavně když to hodí hlas, a ještě jim není blbý se u toho usmívat do kamery s výrazem ve tváři, jako že oni to přece říkali vždycky. Nemylte se. Oni ty eurounijní hadry nevyhodili. Pečlivě je uložili do igelitu, aby je mohli po volbách zase vytáhnout a pronášet staré dobré kecy o sdílené odpovědnosti. Ono to totiž tady z veřejného nese pro některé víc, zatímco odpovědnost je daleko a tak nějak na všech. Šašci.

loading...

Zdroj: Blog autora

loading...