České soudy vynášejí rasistické rozsudky. Za zapálení domu ve Vítkov výjimečné trest, za to stejné na Bedřišce jen banální potrestání

loading...

Mainstreamová média v minulém týdnu připomněla páté výročí žhářského útoku ve Vítkově. Dva z odsouzených čekají na rozhodnutí o ústavní stížnosti proti rozsudku, který byl podle nich zásadním způsobem ovlivněn mohutnou mediální kampaní a výroky vrcholných politiků. Jak by jejich proces mohl vypadat bez těchto vlivů, se níže pokusím odvodit od soudního projednávání žhářského útoku v ostravské lokalitě Bedřišce, které přineslo úplně jiné rozsudky. Snad nikdo kromě poustevníků neměl před pěti lety šanci uniknout mediální kampani, jež vypukla po žhářském útoku na zchátralý domek ve Vítkově, který nelegálně obývala cikánská/romská* rodina s několika dětmi. Jedno z těchto dětí, teprve dvouletá holčička utrpěla při požáru rozsáhlé popáleniny, které pro ni znamenaly bezprostřední ohrožení života, obrovské utrpení a doživotní následky.

Cikán žádá sociální dávky

Cikán žádá sociální dávky

Odstupující premiér Topolánek z tohoto útoku hned na začátku vyšetřování obvinil bílé rasisty. Následně tento zločin odsoudili vrcholní politici včetně prezidenta Klause a ministra financí Kalouska, který řekl: „Pokud někdo vhodí zápalnou lahev někam, kde jsou lidé a děti, tak je to prostě teroristický zločin“. Nastupující úřednický premiér Fischer poté odstartoval tažení proti tzv. extremismu, které v podstatě představovalo hlavní agendu jeho úřednické vlády a v očích veřejnosti a médií zcela zastínilo i tak důležité záležitosti, jako bylo schvalování státní podpory solární energetiky.

Další vyšetřování potvrdilo spekulace o rasovém motivu útoku. Po několika měsících byla zatčena větší skupina mladých lidí ve věku kolem dvaceti let, kteří se pohybovali v prostředí radikálních bílých rasistů. Obviněni nakonec byli čtyři mladíci. V souvislosti s jejich případem byla rozpoutána bezprecedentní mediální kampaň. Mimo jiné veřejnoprávní televize tehdy vysílala poprvé ve svých dějinách přímý přenos ze soudní síně. (Taková šíře mediálního pokrytí ostře kontrastuje s pozdější snahou médií tutlat jiný rasistický útok na dítě, při němž dva černí rasisté v Krupce na Teplicku během několika hodin znásilnili a téměř umučili k smrti dvanáctiletého chlapce, „protože je bílej“.)

Ostravská státní zástupkyně v případu Vítkov obžalovala všechny čtyři obviněné z několikanásobného rasově motivovaného pokusu o vraždu a poškozování cizí věci. Obžalovaní, kteří nepocházeli z Vítkova, se hájili neznalostí místních poměrů a striktně odmítali tvrzení obžaloby o cílené snaze upálit obyvatele značně zchátralého domku, o němž se údajně domnívali, že se jedná o neobydlený objekt, který cikánské/romské gangy používaly jako sklad kradených věcí. Ačkoliv žalobkyně soudu nepředložila jediný věrohodný důkaz, který by tvrzení obžalovaných jednoznačně vyvrátil, ztotožnil se senát Krajského soudu v Ostravě s její verzí událostí a odsoudil obžalované k výjimečným trestům odnětí svobody v délce trvání 22 a 20 let.

To vše podle starého trestního zákona, který byl podstatně mírnější než současná právní úprava, a v době, kdy si pachatelé dokonaných vražd běžně odnášeli od soudů dvanáctileté tresty. V důsledku toho se nejen odsouzeným, ale i například tehdejšímu prezidentu Klausovi zdál rozsudek nepřiměřený a příliš přísný. Kromě prezidenta se k nepravomocnému rozsudku veřejně vyjádřila většina vrcholných politiků, kteří však na rozdíl od V. Klause zastávali názor, že trest je naprosto v pořádku, případně že je ještě mírný. V souladu s jejich názorem odvolací soudy tresty potvrdily, respektive v jednom případě snížily o dva roky na 20 let.

loading...

Nyní se přeneseme do roku 2010, kdy Krajský soud v Ostravě řešil jiný případ žhářského útoku na dřevěný domek v ostravské lokalitě zvané Bedřiška, který tentokrát legálně obývala početná cikánská/romská rodina. Zde však neútočili přespolní rasisté, ale mladistvý soused napadené rodiny, jehož motivem byl banální sousedský spor. Zpočátku vše probíhalo stejně jako ve Vítkově. Mladík byl i se svou matkou obviněn z několikanásobného pokusu o vraždu a oba putovali do vazby. Soud však případ překvalifikoval na pokus o obecné ohrožení a mladíkovi uložil tříletou podmínku. Jeho matka dostala za nepřekažení trestného činu rovněž tříletou podmínku a navíc zákaz pít alkohol.

To vše navzdory tomu, že tentokrát se pachatelé nemohli vymlouvat na neznalost místních poměrů nebo omyl. Útočník moc dobře věděl, že zápalnou lahev hází do okna dětského pokoje dřevěného domku, v němž spí 11 lidí a z toho pět dětí. Od toho, aby se stal masovým vrahem, ho zachránila pouze souhra náhod, když lahev se zápalnou směsí dopadla do měkkého, nerozbila se a oběti útoku díky tomu stihly hořící knot včas uhasit. Útočník ani jeho matka, která ho k činu navedla, neudělali vůbec nic, aby zabránili případnému zranění nebo smrti svých sousedů. Naopak ještě ve snaze zamést stopy zvolili takový modus operandi, aby vše ukazovalo na další rasistický útok. Navíc v době spáchání tohoto zločinu už platil nový a podstatně přísnější trestní zákoník.

Odvolací soud nakonec tresty zpřísnil na čtyři roky pro mladistvého útočníka za obecné ohrožení a sedm a půl roku pro jeho matku, za návod k obecnému ohrožení, což jsou vzhledem k závažnosti provinění stále poměrně mírné, a v porovnání s Vítkovem by se dalo říct směšné tresty. Svou roli tu jistě sehrál nízký věk mladistvého pachatele a fakt, že se díky souhře náhod nikomu nic nestalo.

Především však chyběl rasistický motiv, který by mohli politici využít k nové antirasistické kampani, na níž by se mohli zviditelňovat. Proto nikdo z nich nepovažoval za nutné tento zločin veřejně odsoudit, ani komentovat nepravomocný rozsudek, jako to udělali ve vítkovské kauze, což je mimochodem v civilizovaných právních státech považováno za něco naprosto nepřípustného. Ani média se v tomto případě nevybičovala k nové kampani, která by se jenom náznakem podobala té vítkovské. Reportáže o pokusu upálit několik lidí i s dětmi asi tolik netáhnou, když pachateli nejsou rasisté.

Za stejný čin by v právním státě neměli být jedni pachatelé odsouzeni k relativně mírným trestům za obecné ohrožení, aby druhé na mediální a politickou objednávku soudy exemplárně potrestaly za pokus o vraždu. Snad na to bude pamatovat i Ústavní soud při projednávání stížnosti vítkovských žhářů.

*Ve svých textech uvádím obě verze označení téhož etnika, ať si každý čtenář demokraticky vybere, co je mu milejší.

loading...

Zdroj: Blog autora

loading...