Vinný nebo nevinný? To je jedno, všichni jste hajzlové

loading...

Když stát selhává, protože mu politici naložili na záda příliš, zbavuje se odpovědnosti a přenáší ji na občany. Presumpce neviny? Zapomeňte. Všichni jste hajzlové a dostanete za uši předem, preventivně. Dobře, máme tu stát. Jeho posláním je mimo jiné stanovovat pravidla hry pro všechny, podotýkám pravidla pro všechny stejná, a vymáhat je v případě, že je občané nedodržují. Ne proto, aby stát měl navrch nad občany, ale aby neměli jedni občané v rozporu se zákony navrch nad druhými. K tomu, aby tuto funkci naplnil, slouží státu nepřeberné množství institucí a nástrojů, které by byl schopen vyjmenovat z hlavy snad jen právní masochista. Nebo sadista. Zaleží na tom, o co mu jde a jakou pozici při uplatňování práva a s jakým cílem zastává.

Bloger František Matějka

Bloger František Matějka

Základem veškerého uplatňování kroků státu v netotalitní společnosti vůči konkrétním občanům, kteří jsou podezřelí z přestoupení pravidel, však musí být existence institutu presumpce neviny. Zjednodušeně řečeno je tu státní moc od toho, aby dokázala konkrétnímu člověku přestoupení zákona, a za to, když na chvíli odhlédnu od hlouposti obsahu některých zákonných norem, ho potrestala. Občan ve svobodné společnosti nesmí mít postavení subjektu, který má dokazovat svoji nevinu. Nikdy a za žádných okolností.

Výše uvedený princip byl v minulosti mnohokrát otočen. Byl překročen Rubikon a lidé si pomalu jako vařená žába zvykli, takže jim další otočení pozic pomalu nevadí. Stačí, aby se v médiích objevil nějaký jeden příklad přestoupení zákona, dobře rozmázlý, a už tu máme plošná opatření proti všem. Něco jako že když je jeden hajzl, mohli by být hajzlové všichni. Přímo ukázkovým příkladem stavu, kdy státní moc rezignovala na presumpci neviny, byl okamžik, kdy aby stát údajně předešel daňovým únikům na DPH, přenesl odpovědnost za nespolehlivého plátce na podnikatele, který s ním obchoduje. Z obchodního partnera se tak stala prodloužená ruka státu, která nejenže musí vynakládat obrovské úsilí, aby permanentně špiclovala své dodavatele, jestli nemají nějaký škraloup (a to vše bez toho, aniž by náklady na správu státu klesly), ale zároveň za něj zaplatí neodvedenou daň, když partner selže.

Nejnověji státní aparát zjistil, že se musí starat o zabavený majetek lidí, podezřelých z trestné činnosti. Zopakuji to znovu, protože je to klíčové: podezřelých (!). Nepodlehněte dojmům vtěsnaným vám do hlavy médii skrze nějaké kauzy, že zlí jsou ti jiní a ne vy. Nikdy nevíte, kdy se u nás dostane i na vás, aniž byste za to primárně mohli. O zabavený majetek se stát stará mnohdy i několik let. Skladuje ho a nesmí mu způsobit újmu. Hlídá auta, nemovitosti, elektroniku, nebo krmí a ošetřuje zvířata. A to stojí prachy. Chápu, že to není zrovna ideální, ale do háje, pořád jde o majetek, který patří podezřelému, tedy neodsouzenému člověku. A když mu ho stát zabaví, starat se o něj musí.

Zdravě uvažující člověk by se zamyslel nad tím, kde se stala chyba. Jako první na řadě se podle mě jednoznačně nabízí problém délky řízení. Stát zkrátka není schopen vyřešit konkrétní případ v rozumném čase, aby dospěl k závěru vinen nebo nevinen a zadržený majetek buď s omluvou (alespoň) vrátil nebo zkonfiskoval. Zdravě uvažující člověk by řekl, že je tedy nutno přijmout taková opatření, která pomohou přijímat definitivní závěry včas. Jenže hledejte zdravý rozum na straně státní moci, která v té legislativní smršti nestíhá sama sebe. A tak tu máme další návrh, který dostane vláda za měsíc na stůl, a který by měl tentokrát umožnit prodat zabavený majetek podezřelého (!) co nejdříve, bez ohledu na to, zda bude nebo nebude uznán vinným. A když bude, stát mu místo majetku dá utržené peníze, a když nebude, stát si je nechá. Že to byl dům, který pro vás hodně znamenal, protože se tam narodily vaše děti? Že jste toho koně měli fakt rádi? Sorry.

loading...

Známkou totální rezignace na principy je stav, kdy si někdo řekne, že se ho to netýká. Vždyť on nic nepáchá a tak se nemá čeho bát. Jenže z pozice pomalu vařené zatím stále ještě spokojené žáby nebývá cesta zpět. Presumpce neviny? Zapomeňte. Podle navrhovatelů podobných opatření jste hajzlové všichni, protože před soud, jak říkala Máňa od vedle po shlédnutí zpráv na Nově, se přece nikdo nevinný dostat nemůže.

Zdroj: Blog autora

loading...