Velká sázka o malého Bartáka. Co je úlohou soudů v dobách korupčního fetišismu? Soudit, nesoudit, soudit, nesoudit? Vždyť soudů netřeba. Máme pokrokový tisk

Michal Fraiman se poněkud nekorektně zamýšlí nad dosavadním dopadem kauzy Martina Bartáka a nad úlohou soudobých soudů vůbec. Na verdikt prvoinstančního soudu nad „korupčníkem“ Martinem Bartákem a jeho „komplicem“ Michalem Smržem bych si za stávajících poměrů panujících v naší neohrožené protikorupční polici, osvobozené prokuratuře a nevyzpytatelných soudech nevsadil ani korunu. Výrok soudce, který si zdá se ještě pamatuje něco z Listiny základních práv a svobod, ví, co je to in dubio pro reo a zjevně nečte noviny, mne však těší víc, než milionová výhra. Jenže hraje se dál. A nejen o Bartáka.

Martin Barták

Martin Barták

Kauza před soud nepatří

Předně: patří vůbec kauza postavená na tom, že si někdo po letech vzpomněl, jak s ním kdosi tak nějak neurčitě klábosil o čemsi, pak se mu ale to rozleželo v hlavě a on si to vyložil tak, že ho vlastně žádal za něco ve spojitosti s něčím o cosi, o čemž nelze vyloučit, že by to (při troše dobré vůle) mohl snad být úplatek……, před soud?

Určitě ne. V právním státě by patrně příčetný policista provedl takzvané prověření, došel by k závěru, že podobných tlachů jsou denně plné noviny, že nejde o svědectví, ale o drb, že tedy skutek se nestal, případně není trestným činem a věc úředně řečeno odložil. Tedy hodil do koše. A pokud by už dotyčný policista příčetný nebyl, měl by na něj dozírat příčetný státní zástupce.

Jenže ouha. On tím kýmsi, kdo si prý snad možná řekl o úplatek, byl „známý šíbr“, „šedá eminence“, „architekt zbrojařských kšeftů“, exnáměstek a exministr obrany Martin Barták. Nebo ještě jinak. Skoro to s ohledem na běh věcí pozdějších vypadá, že na počátku nebylo ono podivné svědectví, ale spíše to jméno. Martin Barták. Někdo jej vyřkl nebo napsal na kus papíru. Teprve kolem tohoto jména vznikla ona zvláštní věta a teprve pak se našel svědek, který se na ni rozvzpomněl.

Inkviziční postup vyšetřování od (předem určeného) pachatele k (jakémukoli) trestnému činu, o kterém se ještě dočteme a který čouhá z většiny soudobých korupčních kauz, ale pochopitelně nemá s právním státem nic společného.

Kauza před soud patří

Celý postup policie a prokuratury v Bartákově kauze může u zdravě skeptického jedince jen těžko budit důvěru. Kupodivu i část mainstreamu zaznamenala, že spis Barták putoval po státních zastupitelstvích tak dlouho, až konečně přistál v Ostravě na stole tom správném stole, stole kovaného soudruha Táborského, který k věci přistoupil vpravdě po bolševicku.

Za vše hovoří dokument zveřejněný na serveru novodoba-inkvizice.cz, v němž jeden z vyšetřovatelů, členů týmu „Tatra“, už ve fázi prověřování podrobně vysvětluje, proč je kauza naprosto ztracená. Dokladuje, jak státní zástupci Táborský a Tatárek tlačí na vyšetřovatele, aby na prověřované (zejména Bartáka) něco našli a a priori nepřipouští jiný konec prověřování, než zahájení trestního stíhání (což se nakonec stalo, místo toho, aby věc letěla do koše, kam patří). S odkazem na konkrétní ustanovení trestní řádu vyšetřovatel rovněž popisuje nezákonnost takovéhoto postupu žalobců. Pokud je tento dokument autentický, pak je to docela silná káva. Je to delší čtení, ale stojí to za to. Posuďte sami.

Takovéto nahlédnutí pod prokurátorskou pokličku jen potvrzuje, že státní zastupitelství se definitivně staví do role vymítače korupčníků a že cokoli mu bude stát v cestě, vzpupní obvinění, lstiví advokáti, nechápaví vyšetřovatelé a prohnilé zákony, to vše musí stranou. Pokud státní zastupitelství takto rezignovalo na svou úlohu strážce zákonnosti trestního řízení a pasovalo se takřka do role posledního soudu, pak jsme si na úvodní otázku odpověděli špatně.

Za takovéto situace kauza Barták před soud patří. Určitě ano. Především proto, že pouze soud je ve společnosti mající úctu ke svobodě a právu povolán v řádném a zákonném procesu rozhodovat o vinně a nevinně. V soudobých reáliích České republiky je soud jak patrno z výše uvedeného nadto často nucen odstraňovat excesy policie a státního zastupitelství, které se v „zájmu všeho lidu“ páchají na obviněných a jejich právech, pokud tedy k těm excesům není nucen (případně je nepáchá) sám soud.

Jenže opět ouha. Máme tu další české specifikum. Národ odchovaný radou Vacátkem, majorem Zemanem a Rudlou Kuchařem zkrátka rád pátrání v přímém přenosu. Na stránkách pokrokového tisku a na našich obrazovkách.

Kauza před soud nepatří, neb soudu už netřeba …

Ono totiž po tom všem, co už o Martinu Bartákovi a Michalu Smržovi „víme“, rozuměj přečetli jsme si a viděli jsme, může být oběma pánům verdikt soudu (snad s výjimkou nepodmíněného trestu odnětí svobody) svým způsobem jedno. Gauneři jsou a zůstanou.

Nesejde na tom, jestli mají toho soudce koupeného, nebo jestli je to taky všivák nebo jen nekňuba. Zkrátka je nedokázal odsoudit a hotovo. Tak jakápak úcta.

Je dojemné sledovat, v jaké jednotě se opět dokázal semknout pokrokový tisk a osvobození prokurátoři: vždyť my už léta píšeme, že Barták je „šíbr“, „šedá eminence“, zkrátka zloděj a lump, tak už ho konečně za něco zavřete! Hledejte, soudruzi! Inu, my hledáme, hledáme, zákon, nezákon , „podmínkou pro odložení věci je prokázat že obvinění nikdy nespolupracovali v ničem nekalém“ (sic!)…a ono nic.

Jsem hluboce přesvědčen, že policie pod brutálním tlakem ostravských žalobců Táborského a Tatárka prokutala pánům Bartákovi a Smržovi za poslední tři roky jejich života každou ponožku, prolustrovala všechny jejich příbuzné do pátého kolene, obrátila jim život na ruby a jak vidno (zatím) nic nenašla. Jsou tedy nevinní.

Ale to přece není možné!, pláče pokrokový tisk nad osvobozujícím verdiktem, nebo se alespoň jízlivě ušklíbá nad souslovím nevinný Barták. A internetoví diskutéři jako obvykle rovnou věší a střílejí (Bartáka, ne Táborského).

Přijatelná a nepřijatelná vysvětlení rozsudku

Přímo k popukání je konečně intepretace rozsudku z pera samotných amerických manažerů Tatry, mezi kterými je i Cabaniss, onen svědek se zázračnou (a podle citovaného policejního dokumentu rovněž značně selektivní) pamětí. Podle této party (která mimochodem Tatrovku přivedla takříkajíc zu grunt, což asi samo o sobě dostatečně vypovídá a o jejím pouvoiru někomu radit) se zkrátka hloupí Češi ještě nenaučili „potírat společensky škodlivé jevy“. Tak snad proto musí naši „elitní“ žalobci tak často na zkušenou právě do Spojených států. Tak to už nám na té prokuratuře chybí jen sovětští, pardon američtí, poradci. Nebo se jim teď v „korupčních“ kauzách říká svědci?

Pro prvoinstanční osvobozující rozsudek nad Bartákem a Smržem tak prokurátorsko-mediální mainstream úpěnlivě hledá nějaké to přijatelné vysvětlení: podplacený vyšetřovatel, který sepsal onen pamflet a ještě ho poslal do novin, aby těm lumpům nahrál. Soudce, který si z těch peněz, co Barták se Smržem nakradli, vzal něco na přilepšenou k mrzkému platu. Anebo je ten Barták zkrátka rafinovanej.

Jediné vysvětlení, které je zdá se za všech okolností nepřijatelné je to, že Martin Barták a Michal Smrž jsou zkrátka nevinní a dost možná sami obětmi třídního boje za časů korupčního fetišismu. A to mají ještě tu drzost mluvit o nějakých náhradách!

Soudruh Táborský to nevzdal. Takže uvidíme, co na to odvolací soud. Vsadíte si?

P. S. A co Dalík? A Rittig. A co vy?

Jen několik hodin po zveřejnění rozsudku v kauze Tatra oznámilo vrchní státní zastupitelství v Praze, že podalo obžalobu na Marka Dalíka v kauze Pandur. To je to, jak si jeden Američan vzpomněl, že četl depeši o tom, že jeden utajený neutajený svědek z Rakouska prý říkal, že snad někde v Izraeli od kohosi slyšel….bla, bla, bla spousta nul a Marek Dalík. Tak sakra hledejte, kutejte! Bla, bla, bla, provize, trafiky, šperky, Ivo Rittig. Bla, bla, bla…, vy.

Že vám by se to stát nemohlo? Vážně? A kde berete tu jistotu, že příště někdo nenapíše na kus papíru vaše jméno, kolem jména větu, k větě udání a k udání spis? Že to se nemůže stát? Vážně? Vsadíme se?

Zdroj: protiproud.cz