Český „mediální bolševismus“ v praxi: Raději se mýlit s Amerikou, než mít pravdu s vlastním národem. Poženou nás třeba i do „humanitární“ války?

loading...

Petr Hájek se zamýšlí nad posledním průzkumem veřejného mínění, který odhalil, že totalitní „protiruské“ mediální propagandě většina národa nevěří. Tupé protiruské šílení, kterého jsme v posledních týdnech a měsících v českých médiích svědky, není ve skutečnosti nic nového. Vidíme pouze donaha svlečenou podstatu světa, v němž aktuálně žijeme své vlastní osudy i osud naší země, a který se ani za posledních dvacet pět let vůbec nezměnil. Jen se „zrcadlově obrátil“.

Petr Hájek

Petr Hájek

Pokus Západu – především Spojených států – otevřít si státním převratem na Ukrajině „jižní cestu“ k hranicím Ruské federace stále více selhává. Veřejnost to však nemá vědět. Má být bojovně naladěna a toužit po amerických vojácích na našem území. K prosazení tohoto strategického záměru Washingtonu lokajsky slouží hlavní média. Není lepšího důkazu, že již opět žijeme v „totalitním režimu“, z něhož jsme se domněle před čtvrt stoletím zázračně a bez vlastního přičinění „vyvlékli“.

Sověty vládnou

Každá konfliktní událost velkého významu nakonec odhalí víc, než její strůjci v počátku tušili – a zamýšleli. Ukrajinská tragédie, zvláště pokud jde o východ země, kde jsou celá města a vesnice rozbombardována a srovnána se zemí jako za Druhé světové války, už vlastně hlavní média ani nezajímá. Propagandisté řinčí zbraněmi hlavně proti Rusku.

Nekonečný proud dezinformací, polopravd, zamlčovaných událostí i vědomých lží, prší denně především z médií „veřejnoprávních“: Z České televize a rozhlasu. Vzhledem k tomu, že jejich provoz platíme povinně „daní z hlavy“, měla by nás jejich „totální propagandistická válka“ zajímat na místě prvním. To ovšem není možné. Kruh je vystavěn tak, že je pro veřejnost neproniknutelný, neovlivnitelný.

loading...

A protože jej neřídí „poptávka a nabídka“, využívají těžké miliardy, které jim z našich daní každoročně „posíláme“ k tomu, aby se technologicky i personálně (třeba i astronomickými platy propagandistů) „vybavila“ tak, že jsou na mediálním trhu vlastně bez konkurence. Což je jedním z důležitých znaků totality: Politici, prostřednictvím převodních pák v rukou různých „rad“ (v ruštině „sovětů“) totalitně ovládají hlavní komunikační kanály. A domněle i veřejné mínění. Poslední průzkum však navzdory tomu ukazuje něco překvapivého – většina veřejnosti jim nevěří.

Pravicoví bolševici

Rochefoucauld, autor mnoha přesných výroků, říká: „Žárlivost se rodí s láskou, ale s ní neumírá.“ Tuto pravdu lze vztáhnout i na bolševismus. Narodil se s totalitním systémem, ale s jeho pádem nezmizel. Hlavním znakem bolševismu je stádnost – což v médiích platí dvojnásob. Něco je určeno jako pravda a na novinářích je, aby ji vtloukli do hlav veřejnosti. A oni tak činí. Zvláště mnozí ti, kteří si myslí, že jsou „pravicoví“. Teď nemám na mysli ze řetězu utržené „pravičáky“ třeba z časopisu Reflex, klony amerických „neokonzervativců“, kteří si hrají na protiruské kovboje a jsou směšní už z dálky.

Týká se to i mnohem „jemnějších“ případů. Tradičně jich nejvíce objevíme v dnes již Babišových Lidových novinách, které se tváří „intelektuálně“ náročněji. A vůbec nejde o to, že tyto noviny jsou dnes téměř výhradně už jenom pražskou záležitostí, kde ultralevicový havlismus má stále svou hlavní baštu. Totéž lze říci také o Mf Dnes, anebo v ještě extrémnější podobě o Bakalových Respektech, Hospodářských novinách a tak dále: Bolševismus jediného dovoleného názoru je v nich přímo poznávacím znamením. Ukrajinská krize jejich podstatu dokonale ukazuje v každodenním „přímém přenosu“.

Mýlit se se Stranou

„Před lety Česko učinilo volbu, že jeho civilizační okruh bude západoevropský či euroatlantický, zhmotněný spojenectvím v NATO a EU. Sobotkova vláda však zatím ukazuje, jako by si tím civilizačním okruhem nebyla úplně jistá,“ tvrdí ve zmíněných Lidových novinách komsomolsky Kateřina Šafaříková a o něco dále pokračuje větou, která by se měla tesat spolu s Leninovými spisy: „K ukrajinské krizi se ministr zahraničí zpočátku postavil příkladně, v posledních týdnech tváří v tvář opozici těch v ČSSD, jejichž civilizační okruh leží jinde, lavíruje.“

loading...

Jinými slovy, která v podobných „opusech“ denně opakuje 98,99% jejích kolegů a kolegyň, nám říká: I kdyby současné elity Spojených států a EU nás třeba hnaly do šíleného válečného konfliktu, který je totálně v rozporu s našimi národními zájmy, budeme nadšeně řičet Válka, válka, sláva!

Povšimněme si zvláště slova „příkladně“ při hodnocení Zaorálkova protiruského bláznění. A ponechme teď stranou, že jde o důsledek jeho namyšlené intelektuální prázdnoty, nikoli, že by si to snad opravdu myslel. Nemyslí si jako vždycky nic. Stejně jako novináři. Jak říkali vždy bolševici: „Raději se mýlit se Stranou, než mít pravdu proti ní“.

Z toho však něco vyplývá. Na prvním místě postoj k vlastní zemi a jejím zájmům. Havlistická novinářská Pátá kolona od počátku přijala Havlovu vizi, že suverénní státy komplikují nastolení globálního Nového světového řádu, a proto musí být odstraněny. Ten náš „příkladně“ na místě prvním. To byl zdroj Havlova „světoobčanství“: Ušklíbání se všemu českému, výroky o „humanitárním bombardování“ vzpurného Srbska Američany (alias NATO) a cválání vstříc Bruselu a Washingtonu jako jedinému „spásnému“ měřítku našich zájmů. Opět Na věčné časy.

Především o tom byl i jeho letitý střet s Václavem Klausem. A právě v tomto odkazu svého zvěčnělého vůdce místní odbočky světové revoluce naši „pravicoví bolševici“ v médiích i politických stranách z „přesvědčení“ pokračují. A týká se to už i těch z médií původně „nominálně levicových“, jako je A. Mitrofanov z Práva. Nikoli náhodou. Právě „Mitrofanovův“ kavárenský marxismus je přece v pozadí amerického „pravicového neokonzervatismu“. Vzešel z něj a je to v něm „jako v koze“. Jen namísto „vývozu revoluce“ přešel na „vývoz západní demokracie“. Ukrajina je zatím poslední případ.

Nejsme pro ně nic

„Česko bude důležité a zajímavé pro ostatní jen potud, pokud bude důležité a zajímavé pro středoevropského lídra – Polsko. Odvázáním se od něj se Češi ocitají v prostoru, kde nebudou vůbec nikoho zajímat.“ Těmito pomatenými slovy zdůvodňuje soudružka Šafaříková svou kritiku Bohuslava Sobotky, jenž hrůzou pobledlý „kuňknul“, že na našem území vojska NATO nepotřebujeme. Komentátorka je v šoku z toho, co si to jinak oddaný internacionalista dovolil: Vždyť Poláci se přece ve stejném okamžiku objímají s „černým“ prezidentem Obamou a nejraději by celé své území přeměnili na americkou vojenskou základnu – nástupní prostor k válce proti Rusku.

loading...

Přitom Poláci nedělají nic jiného, než co bychom měli dělat my: Snaží se prosadit své (hazardérské a nemocné) zájmy. Ty naše jsou proto v tomto případě s polskými zcela protikladné. Obsadit Moskvu a podrobit si Rusko netoužíme. Narozdíl od Poláků. Po staletí o tom naši severní sousedé ve „velkopolském rauši“ sní – a nyní opět doufají. A Hussein Obama jejich historického komplexu využívá dle leninské teze o „užitečných idiotech“. A čeští pravicoví bolševici v médiích i v politice si přejí, abychom této tragikomedii „Myš, která řvala“, dělali záda. Jako myšička. Poslušná.

Je to mimochodem samozřejmě nesmysl. Polský mindrák je kromě jiného v rozporu s aktuálními německými zájmy, a proto zatím nemá šanci. Podstatné je však něco jiného: Přesvědčení, že vždy musíme být lokajsky loajální k dobyvačným choutkám cizích „lídrů“ , jinak nemáme nárok na existenci. Tohle do nás mediální bolševici buší dnem i nocí – jako to úplně stejně jen stranově obráceně dělali jejich předchůdci v dobách, kdy hlavním městem socialistické totality ještě nebyl Washington a Brusel ale sovětská (nikoli ruská!) Moskva.

Veřejnost odmítá válečné blouznění

Snad právě proto, že máme s těmito propagandistickými praktikami ještě ne zcela zapomenutou zkušenost, navzdory „totální mediální válce“ reaguje česká veřejnost instinktivně správně. Aktuální průzkum společnosti SANEP o tom právě přinesl zajímavá čísla – a vzhledem k tomu, že ještě nevypukla další předvolební kampaň, lze je pokládat za relativně realistická:

Téměř tři pětiny občanů odmítají, aby v reakci na ukrajinskou krizi NATO posilovalo svou vojenskou přítomnost v Evropě. 58 % dotázaných souhlasí s názorem Bohuslava Sobotky, že posílení vojenské přítomnosti Severoatlantické aliance naše země nepotřebuje. Dvě třetiny (!) si myslí, že Spojené státy pouze využívají ukrajinské krize k prosazení svých mocenských zájmů v Evropě. Názor Karla Schwarzenberga, tiskového mluvčího Kalouskovy TOP 09, že „američtí vojáci by naopak měli do ČR přijít co nejdříve“, odmítá dokonce 65% respondentů.

Zázrak? Nikoli. Jen letitá „místní“ zkušenost s bolševiky. A hluboké vědomí, že je úplně jedno, jestli se vydávají za pravičáky či levičáky. Nejsou ani jedno. Pouze kolaboranti s cizí mocí.

loading...

Vždycky byli, jsou a budou stejní. Poznají se podle toho, že jejich totalitní propaganda zásadně míří proti přirozeným zájmům veřejnosti. A protože s nimi má náš národ po několika protektorátech tak bohaté zkušenosti, už jim nevěří. Leninsko-goebelsovská stokrát opakovaná lež – alespoň v klíčových okamžicích, kdy dochází k lámání chleba – se tak v jejich hlavách pravdou kupodivu nestává. V tomto případě se to týká dokonce dvou třetin lidí. Což si „premiér“ Sobotka s blížícími se komunálními a senátními volbami prostě uvědomil. Jinak si samozřejmě nemyslí vůbec nic, stejně jako jeho dnes již „stranicky kritizovaný“ spojenec, ministr bruselských zájmů Lubomír Zaorálek.

Pouze v tom jediném spočívá rozdíl mezi socialisty v soudružské jednotě s ODS a TOP 09  – a jejich „ideovými kolegy havlisty“ z médií: Mediálním bolševikům je probouzející se sebezáchovný „skupinový rozum“ většinové veřejnosti naprosto lhostejný. Jsou to politici nevolení.

Takže svítá? Ne. Jen ještě není tma. Ale stmívá se.

Zdroj: protiproud.cz

loading...