Zákon a pořádek v trestní praxi

Jestliže se dnes setkáváme s řadou trestních případů, od obyčejných krádeží až po miliardové podvody, kdy i naprostým laikům se něco na těchto případech nelíbí, buď malé tresty, nebo naopak tresty neúměrně vysoké, nebo že pachatel odejde od soudu nepotrestán apod. tak skutečně se něco děje. To něco , bych označil asi takto. Jsem zastáncem názoru, že ani jeden jediný rozsudek v trestním právu nesmí být nezákonným a tedy justičním omylem. Pochybnosti však v tomto směru existují. Považuji je do značné míry za důvodné. Ačkoli vždy říkám, že bez dokonalé znalosti trestního spisu nemohu posuzovat ani jediný případ, velice často se na veřejnost dostávají informace o průběhu některých kauz. Již sama skutečnost úniku informací z nedokončených trestních případů, úniky odposlechů je špatná.

JUDr. Richard Novák

JUDr. Richard Novák

Za jednu z nejhorších věcí však v současné době považuji přístup veřejnosti zprostředkovávaný přes média k tomu, co bych nazval „ odsouzení již předem“ . I soudce je člověk a i přes jeho rozhodovací nezávislost má na něj vliv společenské ovzduší, které nemá dnes v některých případech daleko k tomu, že osoba pachatele již na počátku trestního řízení je v roli předem odsouzeného.

Zná snad některý novinář či občan spis, nebo seznámil se aspoň s částí důkazů v kauzách o kterých se tzv. hovoří a na které se již v okamžiku jejich velkého odhalení pohlíží jako jasný případ. Nechtěl bych být soudcem , soudícím takové kauzy, nechtěl bych na jedné straně posuzovat odborně vinu či nevinu člověka, stojícího přede mnou v ohrádce v soudní síni a současně vnímat resp. nevnímat tlak okolí, sledovanost případu a „odborné“ diskuse nejen občanů, ale i nejvýše poltických autorit v této zemi, kdy někteří z nich v rámci tzv. populismu, klidně označí dosud spořádaného a dosud neodsouzeného člověka za nepřítele státu a jasného pachatele ?

Pokusím se alespoň krátce ukázat na problém , který jsem označil jako spravedlnost nebo nespravedlnost v českém trestním právu, z jednoho možného úhlu pohledu, tedy mého pohledu. Pokusím se i trochu odpovědět v čem já spatřuji problematické místa dnešní neutěšené situace. Ano jsem pro , aby probíhala co nejširší diskuse jak na úrovni laické veřejnosti , tak na úrovni odborníků, ale jsem hlavně pro , aby se již konečně něco začalo v oblasti trestního řízení dělat, pokud se skutečně nechceme dostat do stavu, kdy nezáleží vůbec na důkazech, ale na pouhých pocitech a domněnkách. Jak se oblibou říká – soud naznal, anebo soud dospěl k přesvědčení …aniž by se konstatoval jeden jediný skutečný důkaz o vině resp. abych byl konkrétní, dost často se v praxi setkáváte např. se stavem ,kdy „soud dospěl k přesvědčení , že obviněný je vinen, neboť proti němu máme jeden jediný důkaz spočívající ve výpovědi nějakého recidivisty , nebo jeden jediný odposlech, nepodpořený dalšími důkazy. To je skutečně nedostatek dnešního rozhodování, nedostatečné nebo téměř žádné dokazování. To je cesta do pekel, k anarchii a k inkvizičním procesům.“

Občan však očekává, že stát i v této oblasti mu musí zajistit nejen právo na obhajobu ale především právo na spravedlivý proces. A pokud se za spravedlivý proces dnes považují některé např. mediální kauzy, tak tvrdím opak, že ten proces je již předem nespravedlivý, neboť je nepřípustně tedy nezákonně ovlivňován i těmi médii a tlakem veřejnosti, kdy společnost chce dost často krev než spravedlivé rozhodnutí soudu.

Jsem obhájcem v trestních případech od roku 1991. Od uvedeného data nepamatuji, že by se mě nebo jiných kolegů z mého dosti širokého okruhu známých někdo zeptal, doktore v čem je problém… Pánové Ištván a Šlachta jsou profesionálové, kteří dodržují zákon a postupují podle něho. Tím, kdo musí nastavit pravidla hry, tedy jak dalece mohou uvedení zajít, je soud. Ten musí říct, pánové tento případ soudit nebudu, protože jste mi nepředložili ani jeden pořádný důkaz anebo pánové vaše postupy jsou procesně nepoužitelné tudíž nezákonné. To se však dnes neděje. Ale pozor – za dnešní situaci viním politiky, kteří dlouhodobě neřešili systémové změny v trestním právu. Je neuvěřitelné, že od roku 1989 nebyl přijat trestní řád a ten platný je z roku 1961, vzorem mu byl sovětský trestní pořádek.

Takže celé jádro pudla je v tom, že trestní řízení je deformováno pokřivením základních procesních zásad uvedených v trestním řádu a zákoně – stačí uvést dvě – zásada presumpce neviny je zaměněna v praxi za presumpci viny až z inkvizičním záměrem všechny trestat, a zásada in dubio pro reo – tedy v případě pochybností, např. nedostatek důkazů, rozpory ve výpovědích, by měl být podezřelý osvobozen, tak dnes je tomu mnohdy naopak. Jak jsem se nechal poučit jedním soudcem, který odsoudil mého klienta, tak v odůvodnění odsuzujícího rozsudku pan soudce doslova uvedl – právě, že i po provedeném dokazování před soudem rozpory nadále existují, tak soud musel odsoudit protože podezření zde zůstalo a soud tyto rozpory zohlednil při stanovení výše trestu.

Tedy není zde problém výše jmenovaných pánů, ale chyba je v systému, který nedokázali politikové ani odborníci z našich řad, mnohdy nedotčení praxí , řešit. Např. si ani nevšimli jakou škodu způsobili zrušením policejních vyšetřovatelů, kteří aspoň občas „zabránili“ tomu aby právní zmetky se dostávali až k soudům. Takových případů by bylo možné uvést daleko více, ale ono to nikoho nezajímá tedy především z řad legislativců – politiků, když se jich to osobně netýká. Změnit to však lze a to velice rychle a s efektem – vyšší míra zaručení práva na spravedlivý proces – ale musí se nejen chtít, ale i vědět – jenže těm největším expertům tohle buď nedochází nebo ani nemůže, protože jim velice často chybí to základní- běžná, každodenní praxe v terénu.

Mám za to, že problém nabírá na rozměrech a vítám i založení podobných spolků, jako je Unie obhájců. Dosud v tomto směru působila velice pozitivně jen jedna skupina . Spolek Šalamoun, kdy sice v jejich řadách na rozdíl od Unie obhájců nefigurují významní právníci, ale považuji činnost pánů Boka a Jemelíka za nedoceněnou a vysoce záslužnou. Upozorňovat na nedostatky v trestním právu , v soudních kauzách, je aktivita nepopulární, kterou doceňuje pouze úzký okruh osob, např. ti, kterých se právě případ nespravedlivě posuzovaný dotýká. Pak se nedivte, jak daleko si někdy dovolí zajít v postupech policie a státní zástupci ve svém rozhodování např. při posuzování zda někoho předvolat nebo rovnou zadržet. Když to soudy budu považovat za naprosto normální a zákonné, pak se nedivte co se kolem nás odehrává.

Takže jsem rád, že se snad již něco děje.

Autor je stínovým ministrem spravedlnosti OK Strany