Těžká schizofrenie Západu v Iráku a Sýrii: Koho vlastně sejmout?!

Zatímco si Západ přidal syrského Asada na seznam, určený k demokratickému odstřelu, zvažují USA vojenskou pomoc Iráku proti islamistům. Proti Asadovi i irácké vládě přitom bojuje stejná skupina. Islámský stát v Iráku a Levantě. Sakra, co teď? Koho teda vlastně sejmout? Tvrdím to už roky a napíšu to zase. Jsou místa na Zemi, kde autoritářský (před zásahy Západu dříve mnohdy sekulární) režim, postavený na přirozeném vývoji v prostoru a čase s ohledem na lokaci, bez násilného zásahu zvenčí pod pláštěm dobra, byl, je a bude řešením místních problémů. To, co se teď děje v Iráku, by se téměř jistě za Saddáma Husajna nestalo. Vládl tvrdě, ale byl tam, až na výjimky, relativní klid, kdy vývoj v místě byl problémem toho místa, nikoli celého společenství států v okolí, a s ohledem na uprchlíky už i nejen okolí, ale i států v Evropě.

Bloger František Matějka

Bloger František Matějka

Jenže Saddám byl hodně rychle popraven, aby snad nestihl nic říct, a aby se jiní po něm mohli ujmout moci. Výsledky jsou podobné celému „slavnému“ Arabskému jaru. V Iráku obsazují místo za místem islámští bojovníci a Obama komentuje: „Nevylučuji žádnou možnost. Ani použití síly, pokud to bude nutné k obraně amerických národních zájmů.“

Národní zájmy, pokud je zvažováno užití vojenské síly, jsou ošemetná a zejména velmi ohebná věc. V posledních letech hlavně ty americké. Obama zvažuje použití síly nutné k jejich obraně v Iráku, přičemž by ale v takovém případě byly cílem úplně stejné islamistické síly, se kterými jen o kousek dál bojuje už roky Bašár Asad v Sýrii. To je ten, který je na seznamu k demokratickému odstřelu, přičemž jediný důvod, proč ještě nebyl demokraticky oběšen, sťat, nebo zlynčován v poušti, je absence podobně nacpaných ropných nalezišť, jako má Irák. Těžká schizofrenie, jenže nic neobvyklého. Celý ten nekonečný boj s terorismem, který dává záštitu tažení napříč světem v podstatě kdekoli, a který umožňuje odčerpávat veřejné peníze a zadlužovat západní státy pod rouškou boje za dobro, je založen na tomtéž. Nejdřív vyrobíte problém, abyste ho mohli nekonečně dlouho řešit.

Bývaly doby, kdy jsem vzhlížel k USA s jistou mírou úcty a vděčnosti za některé jejich historické kroky. Jenže doba druhé světové už je pryč a jejich ohebná zahraniční politika z pozice absolutní síly je podle mě v současné době jedním ze zásadních zdrojů terorismu ve světě. Jako aktuální ukázka ohebnosti tzv. národních zájmů nechť slouží Irák a Sýrie. A já bych si tak přál, aby se USA s celým Západem, jehož jsem součástí, přestaly srát do cizích států. Za poslední roky totiž kam jsme šlápli, tam po našem odchodu umírají lidé ve velkém a hospodářství jde od deseti k pěti. Jestli tohle má být součástí demokracie, pak jedině jako součást jejího konce.

Zdroj: Blog autora