Ukrajinští nacisté musí vraždit novináře, jelikož ti ukazují pravdu

loading...

Další váleční novináři zahynuli. Tentokrát Ukrajina. 17. června se štáb ruského TV kanálu Rossija 24 ocitl pod minometnou palbou v blízkosti Luhansku u obce Metalist. Zvukař Anton Vološin byl zabit přímým zásahem, korespondent Igor Korneljuk byl těžce zraněn, poté zemřel v nemocnici. Stali se čtvrtou a pátou novinářskou obětí během ukrajinské války. 25. června zahynuli italský fotograf Andrea Rocchelli a jeho průvodčí a tlumočník, ochrance lidských práv Andrej Mironov. Ještě 19. únoru v Kyjevě byl napaden nezvěstnými maskovanými lidmi a dostal kulku do hrudi korespondent novin Vesti Vjačeslav Veremij. Zemřel v nemocnici. Toto smutné skóre nejspíš nekončí číslem 5, protože samotný konflikt bude zřejmě pokračovat dál. Porošenkem vyhlášené příměří sotva ho zastaví.

Ukrajinský vrah

Ukrajinský vrah

Vždy každá zóna válečných konfliktů je plná reportérů z různých zemí. Pro noviny a televizní stanice horký obsah zaručuje sledovanost a zvýšení zisků. Adrenalin, peníze a kariéra lákají tam novináře. Profese válečný reportér se stala zvláštním pojmem v moderním světě.

Válka na jihovýchodě Ukrajiny však je očividně výjimkou. Nepochopitelnou výjimkou

Západ jednoznačně odsuzuje „agresí Ruska proti Ukrajině“, ale neposílá už tam své reportéry. Nejsou v Donbasu štáby CNN, BBC, Reuters. Ani všudypřítomná Al Jazeera odtamtud nevysílá. Čím to je? Není to přinejmenším divný?

Stáváme se obětí informační války, ve které se usiluje o rozdělení národů, o eskalaci válečného konfliktu, o zničení lidských hodnot. Když jsem se díval na reakci ukrajinských médií na smrt Korneljuka a Vološina, zježily se mi vlasy. Zabili je domobranci, znělo z obrazovek s odkazem na Reuters, který psal úplně jinou informaci. Prý se štáb nacházel na území Ukrajiny nelegálně. Korneljuk neměl oprávnění natáčet své reportáže. I když žádnou zvláštní akreditaci nepotřeboval. A tak dále.

loading...

Nedivím se, když odiózní poslanec ukrajinské Vrchní Rady Oleg Ljaško prohlašuje, že ruští novináři, kteří se nachází v zóně protiteroristické operace, jsou pomahače nepřítele a mají nést stejnou odpovědnost za své činy. Ale úplně jiná věc, když oficiální představitelé Ukrajiny svadí celou odpovědnost tragického incidentu na samotný televizní štáb. A vůbec nechci citovat nelidské komentáře v sociálních sítích. Ty jsou za hranicemi pochopení.

Možná ze všeho nejvíc překvapuje lhostejnost a nečinnost mezinárodních novinářských organizací. Kolikrát byli unesení před tím novináři na Ukrajině! Jakoby se nic nestalo. Ticho jako ve sklepě. Čekalo se na další a další smrt. Jen tentokrát Rada Bezpečnosti OSN, OBCE, UNESCO, Reportéři bez hranic a další profesionální sdružení jednoznačně odsoudily smrt dvou ruských novinářů.

My jsme novináře, nestřílejte!

Ten slogan někdy platil pro každou z válčících stran vždycky. Nezáleželo, čí stranu reportéři zastupovali. Ale časy se mění. Objektivní zpravodajství bohužel mizí. Bílý nápis TV, PRESS na helmách a neprůstřelných vestách se místo ochranné známky stává snadným terčem. Třeba pro ostřelovače.

Podle hlavy samozvané Luhanské republiky Valerie Bolotova se v hlavě jednoho z těl byla nalezena sniperská kulka.

Zdroj: Blog autora

loading...
loading...