Praha má svého Puškina a zelené „kulturní“ havlisty to uráží. Známá lež a nenávist v přímém přenosu

Ladislav Zemánek komentuje dění okolo nového Puškinova památníku, které opět dobře ilustruje, o co „tolerantním a liberálním“ havlistům skutečně jde. Zhruba před měsícem byla v pražské Bubenči odhalena busta Alexandra Sergejeviče Puškina, jednoho z největších ruských i světových básníků a spisovatelů. Vlastně je překvapivé, že jde o vůbec první veřejné připomenutí tohoto velkého umělce v České republice. Vůbec však naopak není překvapivé, že odhalení této zcela nepolitické busty vyvolalo v havlistických kruzích odpor a hnus: Není prý nejmenší důvod, proč by si u nás v Čechách měli ti zpropadení Rusové stavět vůbec nějaké památníky.

Puškin

Pro vytvoření památníku přitom existuje bezpočet důvodů. Nehledě na samotnou osobnost Puškinovu, je také zvolené místo velmi příhodné. Hned za rohem v Rooseveltově ulici stojí totiž tzv. Profesorský dům, který si ve 20. letech minulého století svépomocí zbudovali ruští emigranti, kteří museli utéct před bolševiky, anebo jimi byli vyhnáni. Právě tehdy byla Praha jedním z center ruské emigrace a žilo zde nemálo z nejpřednějších vzdělanců své doby. Dost se na to zapomíná.

Zelení – předvoj tolerance a pokroku?

Do čela odpůrců památníku se statečně postavili Zelení, kteří se jinak vydávají za předvoj tolerance, volnomyšlenkářství a pokroku. Když jde ovšem o Rusko, všechna tolerance musí stranou. Místo toho, aby ocenili chvályhodný kulturní počin, žádají, aby radnice bustu vrátila. Proč? Může za to – světe div se – i známý „zločinec“ Janoušek a – Temelín. Ne, to není vtip.

Podnikatel Vladimir Ermakov, který stojí v čele Rusko-české smíšené obchodní komory, jež projekt financovala, se s ním totiž před časem sešel, údajně kvůli dostavbě Temelína. První vážný prohřešek! Ermakov je ovšem také generálním ředitelem a jednatelem společnosti Vemex, jejímž majoritním vlastníkem je Gazprom. A to už je průšvih. Zpoza projektu Puškinova památníku prý tak číhá ruský byznys, který si už brousí zuby na naši nebohou republiku. Navíc je všeobecně známo, že ruský byznys by nebyl nic bez krvelačného diktátora Vladimíra Putina. Busta je podle Zelených tudíž dalším důkazem jeho nebezpečně posilujícího vlivu u nás.

Fanatici a fašizující maloměšťáci

Jeden by řekl, že „konspirační teorie, xenofobie a paranoia“ jsou výsadou „náboženských fanatiků, xenofobních národovců“ a dalších (slovy Tomáše Halíka) fašizujících maloměšťáků. Říkají to přece Zelení. Začínám mít ovšem neblahý pocit, že bychom jim neměli věřit úplně všechno. Nejspíš ani netuší, že na památník se složili i Češi, například z řad České asociace rusistů, která celý projekt již před více než dvaceti lety iniciovala.

A možná mi dají zapravdu i zapřisáhlí rusofobové, řeknu-li, že tehdy občanská válka na Ukrajině ještě nebyla ani na papíře, nemluvě o tom, a že Puškin zrovna nepatří mezi klasické představitele „ruského velmocenského šovinismu“. Především však: pro normálního člověka je naprosto absurdní spojovat odhalení busty velkého ducha moderní doby se současnou politikou. Právě to se však děje.

Primitivové pochodují

Hloupost a nevzdělanost Zelených je obecně známá – a nemusí jít jen o „biomasu“ Kateřiny Bursíkové-„Žakové“. Jsou reprezentanty nemocné iracionální nenávisti ke všemu ruskému, a obětují jí klidně i univerzálně platné umělecké hodnoty. S Ruskem by se smířili až ve chvíli, kdy by se stalo stejně postmoderním a „liberálním“ jako duchovně i občansky onemocnělý Západ. A pochopitelně stejně „demokratickým“, jako přinejmenším Evropská unie. Skutečným uměním by pro ně nanejvýš ještě tak byla nechutná „představení“ v podání nešťastnic z politického porno kabaretu Pussy Riot. Těm by tady pomník určitě postavili.

V kauze Puškinova památníku se tak znovu prokazuje, že Zelení nejsou ani liberální, ani tolerantní, ani kulturní. Jen nekonečně hloupí a primitivní. Právě oni patří k typickým představitelům nenávistného „kulturního havlismu“ jenž výběrově uznává pouze vše dekadentní, co nabízí současný Západ. Odmítá se byť jen na okamžik zamyslet, zda nejsou ještě jiné hodnoty, které poměrně nedávno patřily ke všeobecně uznávaným. To bychom však od nich asi chtěli moc. Místo toho tak alespoň opět vidíme jak v jejich podání vypadá pravda. A láska.

Zdroj: protiproud.cz