Je demokracie skutečně lepší než diktatura?

Na to by možná dobře odpověděl americký časopis Playboy, který kdysi míval obsáhlou odpovědnu na dotazy čtenářů. A mnohdy byly ty odpovědi velmi stručné a výstižné. Nějaký mladík v asi pěti odstavcích popisoval své sexuální konání s přítelkyní a z toho konání dedukoval, zda by přistoupila na jistou sexuální praktiku, už nevím jakou. Odpověď redakce byla velmi stručná: „Ask her“. A v tomtéž časopisu, který hodně prostoru věnoval i motorismu, se kdosi ptal na výhody a nevýhody dieselového motoru také pro osobní vozy. Odpověď sice nebyla tak „velestručná“, ale zato naprosto výstižná: „You will exchange one set of troubles for another set of troubles“.

Jiří Hermánek - Bloger

Jiří Hermánek – Bloger

Tím jsem nechtěl říci nic jiného než to, že oba dva systémy mají své výhody a nevýhody a pokud se domníváme, že demokracie je pro lidi výhodnější, pak je také nutné se ptát v čem a proč?

Rakousko Uherská monarchie dozajista nebyla žádnou demokracií, přesto mám ten neodbytný pocit, že se v ní možná lidem žilo lépe než v nějaké „upatlané“ demokracii, kdy se každý kvartál mění vláda.

Tak třeba jenom historie vzniku Národního divadla svědčí o tom, že zde patrně nešlo o nějaký „žalář národů“, jak se s oblibou říkalo, ale o celkem rozumně vedený stát.

A skoro padesát klidných mírových let, mezi Prusko-Rakouskou a První světovou válkou, by asi lidé žijící v demokratické ČSR jen záviděli. Souvisí to samozřejmě i s velikostí státu.

Prostě to není tak, že, obdobně jako u dieselového motoru, má demokracie vlastnosti pouze kladné. Podobně, jako ten dieselový motor není dokonalá a výsledky, které dosahuje, jsou chabé, ba mnohdy by se dalo říci, že kontraproduktivní.

Otázkou třeba je, zda vznik Československé republiky byl pokrokem národním nebo státoprávním. Zda to hlavní plus bylo osamostatnění českého a přivěšených národů, které v republice stejně nevydržely nebo právě to republikánské státní zřízení, na rozdíl od toho monarchistického.

A nabízí se otázka, kdyby to bylo možné a obnovilo se České království, zda by to bylo ku prospěchu nebo k neprospěchu celého národa. Zda panovník s nenulovými pravomocemi by nebyl lepší než neustálé „demokratické“ sváření, spojené s masivní korupcí, podobně jako tomu je dnes.

Takže, otázka, jak moc jsme si pomohli pádem vlády jedné strany, je zcela legitimní. Jistě, bráno v absolutní hodnotě klady převáží, ale v mnohých jednotlivostech zase zápory zceal vymažou klady.

Tak například, otázka širších lidských práv. Je jistě velmi přínosné, že máme svobodu slova. Ale máme ji určitě? Není nám stále někým osekávána a oklešťována? Já myslím, že ano a to tzv. „samozvanými korektory myšlení a jednání“.

Tak například: Sociálně slabé až vyloučené rodině s velmi nízkým stupněm vzdělání, která musí spoléhat hlavně na dávky, se narodí paterčata. A otázka, zda za dvacet let nebude těch pět novorozenců na dávkách, je nepřípustná? PROČ?

Nuž, odpověď je velmi snadná. Protože se nejedná o rodinu nezaměstnaného havíře, alkoholika, ale o rodinu romskou, která, a to zcela nezaslouženě požívá nejrůznější privilegia, výhody a ochranu. A to vše pak samozřejmě vesele zneužívá.

A z druhého koše naší skvělé demokracie: Dost lidí považuje skutečnost, že určitá velmi malá skupinka homosexuálních aktivistů, velmi vyzývavě oblečených a za lascivních pohybů hlučně pochoduje městem, za nevhodnou až nepřípustnou.

A proč? Protože prostě sexuální život je věcí intimní a nepatří, snad kromě primitivních kmenů, na veřejnost. Ale jakmile člověk napíše, že takový pochod považuje za nevhodný, i když v zásadě proti homosexuálům nic nemá, tak je označen za homofoba. Je peskován, grilován až vláčen blátem.

A třetí nevýhodou naší demokracie (další už nebudu rozebírat), je jistá moc, která je dána určitým zájmovým, ale nikým nevoleným skupinám. Tyto, často velmi malé skupiny, se fanaticky rozhodnou, že zabrání nějaké celku prospěšné stavbě. Konkrétně, dálnici D8 a to kvůli „čolkům a molkům“, jak se žertovně říká.

A tady jsme s vaničkou vylili i dítě, protože opravdu pár fanatiků dokáže roky a roky brzdit prospěšné, naprostou většinou obyvatelstva schválené stavby, které zachraňují lidské životy a zdraví a v tom okamžiku si říkám: Čeho je moc, toho je příliš. I demokracie.

Zdroj: Blog autora