Opravdu chce vláda udělat pořádek?

Ukřičený Miroslav Kalousek před několika dny opět dráždil českou veřejnost. Jakkoli Kalouska nemusíte mít rádi, tentokrát měl pravdu. Jeho povyk se ozýval sněmovnou právem. Jablkem sváru se stal nový zákon o státní službě, jež pokud bude za současných okolností přijat, nám v Evropě, ani ve světě, rozhodně slávu nenadělá. Současná vláda obhajuje urychlené přijetí tohoto zákona potřebou řádu a pořádku ve státní správě.Kalousek šílenec

Ale nebyla to právě tato koalice? Ta která nadělala spolu se Zemanovo-Rusnokovou vládou nejhorší personální zemětřesení za poslední dekádu? Nebyli náhodou vyhazováni špičkoví státní úředníci, často bez důvodu ? Nebyli snad tito lidé nahrazováni loajálními lidmi, často bez zkušenosti ?

Neproběhla snad tato personální rošáda u skoro sedmi stovek nejdůležitějších státních úřednických pozic ?

Když se ohlédnete zpátky do historie, zjistíte, že takhle rozsáhlou a nesmyslnou personální politiku u nás naposledy praktikovaly komunistické vlády v padesátých a sedmdesátých létech.

Jako příklad může posloužit personální obměna legislativní rady vlády před několika týdny, kterou Jiří Dienstbier obhajoval potřebou dostatečného počtu odborníků. A oni tam předtím nebyli ?

A tak jeden z našich nejdůležitějších orgánů na poli přípravy nových zákonů obsadili skoro z poloviny noví členové. Většinou vysokoškolští pedagogové. Proti tomu snad ani tak moc namítat nelze, ale jen do chvíle, než se dozvíte, že z této rady byli odejiti ostřílení profesionálové z řad elitních soudců a spousta špičkových teoretiků s rozsáhlou praxí.

Poté nutně musejí být kroky Jiřího Dienstbiera a zejména jejich naprosto průhledná zdůvodnění nanejvýš k smíchu.

Stejně tak, jako byla zdůvodnění Jiřího Rusnoka když vyhodil první stovku nejlepších státních úředníků a manažerů této země poté, co se úřednická vláda ujala moci.

Prostě si tam socialisté nastrkali svoje lidi a vyházeli odborníky.

O to méně důvěryhodně zní poté argument, že je třeba urychleně zákon, který tam ty lidi spolehlivě zazdí, přijmout, protože se na něj váže čerpání evropských fondů. Pochopitelně to by nebyl šťoural Kalousek, aby vzápětí jako důkaz, že toto tvrzení je lživé, nepřinesl písemné prohlášení z Bruselu, že nic takového neplatí a že europarlament upřednostňuje kvalitně prodiskutovaný zákon, bez ohledu na termín jeho přijetí.

Hloupé vykrucování Jiřího Diensbiera, že se diví jak Kalousek ten dokument mohl mít v ruce dřív než on, zní opravdu lacině. Stejně tak udýchané tvrzení Věry Jourové z hnutí ANO, že existuje spousta dokladů z jednání, že tomu tak není. Vynechme nyní politické amatérství Věry Jourové, nad kterým si vzápětí umyl veřejně ruce i sám Jiří Dienstbier, ale je to o to peprnější, že sama Věra Jourová by díky svojí zkušenosti, do tohoto procesu vstupovat nemusela.

Tato politička totiž v minulosti jako vysoká státní úřednice byla nevinně obviněna z něčeho, co je dnes jisté, že nikdy neudělala, dokonce strávila nějaký čas ve vězení aniž se někdy nějaká vina prokázala. Když dnes, několik let poté Věra Jourová obhajuje proces, kdy byli podobnými metodami vyházeny stovky lidí jako byla ona sama a dokonce se na půdě parlamentu zasazuje o konzervaci tohoto stavu pomoci nového služebního zákona, vypadá to nanejvýš hloupě.

Zabetonovat ve funkcích narychlo dosazené lidi jako zasloužilé úředníky je totiž zhovadilost. A je jedno, zda tu máme komunisty, anebo socialisty spolu s hnutím ANO.

ANO a bude hůř milý voliči.

To máš zato, že nechodíš k volbám.

Zdroj: Blog autora