Co nás stojí komunisté

Musím reagovat na diskuse, které se odehrály na téma mého blogu „Poslední tažení komunistů“. Na výtky, že jsem použil nepravdivé údaje mohu jedině konstatovat, že vše je z naprosto dostupných, otevřených zdrojů – z českého statistického úřadu a z průzkumů agentur, kterými se často právě komunisté ohánějí, když mluví o religiozitě. Navíc někteří diskutující, zvláště poslanci KSČM falešně uvádějí data o počtu voličů této strany, nikoliv členů – o nich jsem psal já. Také záleží na úhlu pohledu a na interpretaci čísel: úbytek členů se jeví jinak při konstatování každoroční změny a jinak při protažení trendu úbytku členů za posledních 10 let. Nakonec, blog není žánrově žádná akademické studie, není tedy zapotřebí se vzájemně chytat za slovíčka a jazykově posouvat smysl textu do úplně jiné roviny.

Mons. Dominik Jaroslav kardinál Duka OP

Mons. Dominik Jaroslav kardinál Duka OP

Mám-li odpovědět na častou výtku, že by se věřící měli financovat ze svých sbírek, zeptám se, proč se komunisté nefinancují z členských příspěvků? Proč jen v tomto roce přijali od nás všech, ze státního rozpočtu, 76.687.917, korun na činnost své strany a k tomu dalších 74.104. 400 za volby v minulém roce? A to nepočítám výdaje na jejich 33 poslanců a senátory, což ročně obnáší přibližně dalších 150 milionů – ty jdou na platy poslanců, jejich asistenty, kanceláře, ošacení, jízdné a další benefity.

Na co používají těch 300 milionů? Kolik hospiců zbudovali, kolik škol, kolik nemocnic? Přispívají na sociální zařízení? Nikoliv. Jejich děti chodí do našich škol církevních i státních, které platíme všichni, i nevoliči a nečlenové KSČM, léčí se v našich nemocnicích a umírají v našich hospicích, aniž bychom po nich chtěli korunu! Samotný známý komunistický novinář pan Kojzar, kterého věru nemusím podezřívat ze sympatií ke katolické církvi psal pochvalně o našem hospici, s nímž učinil osobní zkušenost. Vydal svědectví o laskavé službě, při níž jeho rodině nikdo nenutil ani žádné bohoslužby (náboženství) v tomto zařízení.

Přijměme tedy na chvíli onu hru statistiky: KSČM má dnes 51 000 členů. V posledním sčítání lidu se ke katolické církvi přihlásilo pouze 1. 083. 899 lidí. A velká část obyvatel (4 662 455 osob, 44,7%), protože dotaz na národnost a náboženství byl nepovinný, tuto otázku nezodpověděla s poukazem, že státu není nic do toho, v co věří. I tak ale máme dvacetkrát více členů než komunisté. Měli bychom tedy podle toho, kolik jejich strana dostává z našich daní dostávat poměrnou část, tedy dvacetkrát 76 milionů na provoz, to je jeden a půl miliardy? Naši kněží by v takovém případě měli dostávat platy od státu – ne ty poslanecké, ale třeba jen ty svoje dvacetitisícové? Kam bychom se v takových propočtech dostali? Dohromady by vše dalo znatelně více, než kolik nyní ročně získávají církve v rámci odškodnění jako náhradu za nenavrácený majetek.

Tak zvané restituce nejsou o ničem jiném, než že po navrácení alespoň části majetku a jeho částečném nahrazení si budou církve svůj provoz financovat samy. Pochopitelně počítáme s tím, že na financování školství, zdravotnictví, sociálních zařízení či památek, kterých využívají i nevěřící, se budeme se státem podílet.

My nebojujeme proti jednotlivcům, ale proti ideologii, která přinesla tolika lidem utrpení. Naše školy, nemocnice i hospice jsou otevřené komukoliv. Nejsme jako totalitní režimy nacismu a komunismu, které bojovaly proti ideám křesťanství tím, že pronásledovaly, šikanovaly, věznily a dokonce i fyzicky likvidovaly jejich nositele.

Zdroj: Blog otce kardinála Dominika