Napadli Rusové Ukrajinu nebo vyfoukli Krym USA?

Já jsem člověk sportovně naprosto a zcela apolitický. Tedy nefandím žádnému z místních týmů. A na mezinárodní úrovni samozřejmě fandím Česku stylem: „kdo skáče je debil“ nebo nemá artrózu v kolenou. Ale vlastně, jednu preferenci jsem vždy měl. A to byl můj vlastní, rekreačně-volejbalistický, tým se kterým jsme kdysi vyklepli bratry Hůlky. To už je ale dávno. To ještě nebyl Dan tak vyžraný. Ale to, co se od začátku roku děje na ukrajinské scéně a hlavně na scéně jejího komentování, to už překračuje všechny meze a opravdu nemá obdoby. Ani při bojích o „oteplování“, které dnes už vůbec nikoho nezajímá a ani při diskuzích Havel-Klaus-Zeman-Schwarzenberg se nic takového nedělo.

Jiří Hermánek - Bloger

Jiří Hermánek – Bloger

Tady je to již končící sedmý měsíc „třídního boje“, kdy jedna třída kope za centrální ukrajinskou vládu a ta druhá se snaží mít objektivní nadhled a nutně dospívá k názoru, že to ti ukrajinští fanatici jak v Kyjevě na Majdanu, tak i u nás dokonale pos*ali.

A to je přesvědčení nejen moje. Myslím si, že i významná části veřejnosti ho sdílí. A tak zde dochází k jakési rychlokvašené výrobě rusofilů. Ta probíhá ve dvou etapách. V té první se člověk snaží něco objektivně zjistit a v té druhé dostane přes hubu.

Jako s tím SU-25. Já jsem technik a netvrdím, že jsem již všechno nezapomněl. A tak jsem si přemýšlel, proč by proboha vojenské proudové letadlo nemohlo do výšek, kde naprosto běžně létají civilní stroje?

A když to člověk zjistí a dá do článku, tak se věcného vůbec nic nedozví. Ale protože to majdanistům nevoní pod fousy, dozví se, že je „o fantazii chorých mozků“ (P. Ševčík) nebo „bublání z mrákot emeritního rusofilního donašeče“ (Z Kladenský).

Ale kolegu Romana Košťála vždy rád čtu, ale v souvislosti s Ukrajinou se mi zdá, že ztrácí smysl pro proporce: „ Rusko napadlo Ukrajinu. Začalo to krádeží Krymu a pak řízeným rozvratem východní ukrajiny…“

Romane, zamyslel jste se někdy nad tím, co chtěla většina obyvatel Krymu? Vždyť je to totéž, jako bych já odloudil bohatému člověku jeho krásnou manželku a ta by po pár letech zjistila, že sice milování je krásná věc, ale manželovi peníze váží víc.

Tady to samozřejmě tak nebylo, Ukrajina nebyla žádnou krásnou milenkou, se kterou by obyvatelé Krymu rádi obcovali, Ukrajina byla prostě jen průšvih, který spáchal Chruščov a proti kterému nešlo nic dělat.

A najednou nějaký idiot vymyslel Majdan, nacpal do jeho organizace fůru peněz a věřil, že spolu s chudou Ukrajinou a jejími hladovými obyvateli dostane nádavkem i strategicky významný poloostrov Krym. A protože dětičky námořníků musí mít kam chodit do školy, hned j připravoval.

Ovšem, všechno bylo jinak. Rusové asi byli na takovouto eventualitu moc dobře připraveni, měli určitě seznam několika tisíc spolehlivých lidí (alespoň já bych to tak udělal) a jakmile se začal lámat chleba, nastalo odpočítávání.

Je takové otřepané přísloví „Kdo seje vítr…“ a já ho doplním takto „Může také dostat ráhnem přes držku“. A přesně to se majdanistům stalo. Než se rozkoukali a než zkonsolidovali svou zdecimovanou armádu, tak jim krymské obyvatelstvo uteklo i s celým poloostrovem.

Mezinárodní vztahy často nejsou procházkou růžovým sadem, ale nemyslím, že by uskutečnění práva na sebeurčení obyvatel Krymu nějak moc odporovalo mezinárodnímu právo. To totiž připojení území, které získalo samostatnost, k jinému státu nijak nedefinuje.

Zdroj: Blog autora