Homofob je ten, kdo nehodlá anebo včas nestihne nadšeně veřejně zajásat nad perverzními institucemi jako registrované partnerství nebo adopce dětí homosexuály

loading...

Virtuálním prostorem zahýbala otázka teplého pražského průvodu. Řeč není o počasí, aby bylo jasno. řeč je zviditelňovacím festivalu LGBT komunity místy přecházejícího do zvrhlosti. Opět se producírovaly holé naleštěné prdelky, dokonce pod záštitou policie. Zkuste někdo takhle vyrazit na ulici. Nebudete se stačit divit. Dokonce naše vaše veřejnoprávní ČT nás nezapomněla pravidelně o této akci několikrát denně informovat. Národ se rozdělil na ty politicky korektní, kteří pouliční jásání barevné skupiny lidí s jinou sexuální orientací než je většinová považuje za normální, na ty co je jim to fuk a na ty co sám fakt homosexuality považují za zvrhlost. Patřím k těm, co je jim to fuk, ovšem s výhradou.

Deviace v centru Prahy | Foto: Vít Hassan

Deviace v centru Prahy | Foto: Vít Hassan

Sexualitu považuji za výsostně intimní záležitost, kterou by si podle své orientace měl provozovat každý doma. Nechápu, proč je potřeba ji deklarovat na ulicích. Rovněž mi uniká zběsilý atak na všechny kdo nesdílí povinné nadšení nad touto akcí. Zaštiťování takovýchto akcí politiky či velvyslanectvími je už pak zcela nad rámec mého chápání. Ve svobodné společnosti by homosexuálové na podobné pochody bezpochyby měli mít právo, ačkoliv to nic nemění na tom, že je to zhruba stejně důstojné a estetické, jako nosit tričko s nápisem Tento měsíc menstruuji. Když LGBT chtějí přesvědčit konzervativní veřejnost, že teplí kluci a holky jsou in, ať to zkusí. Vždyť kdo s kým a co dělá je jeho věc. Akorát mi uniká proč to potřebují deklarovat veřejně na ulicích. Navíc nechápu proč na sebe navlečou růžové kostýmy, narazí bizarní klobouky a barevné kreace v duhových barvách. Až jsem si nucen položit otázku. Jsem hetero. Jsem normální?

Případné nařčení z homofobie předem odmítám. I když, i kdybych homofob byl, je to něco degradujícícho? Je to nadávka? Mám se za to stydět? Homofob je ten, kdo nehodlá anebo včas nestihne nadšeně veřejně zajásat nad perverzními institucemi jako registrované partnerství nebo adopce dětí homosexuály. Je to zvláštní v tom duhovém světě. Když s nimi souhlasíte, tak je to relevantní forma sebevyjádření, ale když s nimi nesouhlasíte, tak jste umlčen coby fašista a homofob. Je to zhruba stejné, jako když máte problém se multikulturně obohacovat. Pak jste zase rasista a xenofob. Diverzita ano, ale vocaď pocaď. Jen pro duhové, ano?!

Ne vždy souhlasím s renomovaným novinářem Pavlem Šafrem. Ale tenhle jeho závěr podepíši: „Jestli se účastníci pochodů hrdosti na své pohlaví tolik zaštiťují svobodou, tak je třeba říci, že svobodu máme i my, co se nám z takových pochodů dělá špatně. Neznamená to, že bych jim ten pochod chtěl zakázat. Ale mám právo říci, co si o něm myslím. Kdybych byl homosexuál, neměl bych potřebu prezentovat svoji pohlavní orientaci veřejně na ulici. Prostě bych si žil svůj citový život svým vlastním způsobem a jinak bych se zabýval tím, co považuji za důležité. Mimo jiné tu aktuální důležitost vidím v obraně liberální společnosti, která je dnes vážně ohrožena z úplně jiné strany než od nějakých homofobů“.

Zdroj: paulczynski.cz | Kráceno

loading...
loading...