Dovede nás omezenost USA a Polska na scestí? Naše sebevražedná snaha o zničení Ruska je kontraproduktivní

Samozřejmě, naprostá většina západních politiků, snad kromě amerických a polských jestřábů, nemyslí na přímou vojenskou konfrontaci s Ruskem. Ta by poničila nejen Rusko, ale hlavně celou euroatlantickou civilizaci a stejně by asi na obou stranách konfliktu zůstalo dost živých, kteří by se pachatele té apokalypsy prokleli do pátého kolene. To, oč se již několik let Západ snaží, není vojenské vítězství nad Ruskem, ale vítězství ideologické. A má v tom poměrně značnou praxi.

Jiří Hermánek - Bloger

Jiří Hermánek – Bloger

Když před koncem První světové války chtělo císařské Německo oslabit carské Rusko, poslalo tam v zapečetěném vagónu revolucionáře Uljanova, zvaného Lenin. Tento tah se Německu příliš nevyplatil. Následky tohoto jejich činu se jim vrátily na hlavu jako bumerang.

A v mnohém mi dnešní snažení Západu připomíná obsah satirické knihy Jiřího HaussmannaVelkovýroba ctnosti. Je to již skoro padesát let, co jsem knihu četl, ale pamatuji se, jak byl vynalezen „náboj ctnosti“ a sociální inženýři tímto nábojem nabíjeli lidi. Leč, ten náboj byl u jedněch kladný a u druhých záporný a tak došlo ke zničující válce. Ale neříkám, že to reprodukuji přesně. Kdo chce, ať si knihu přečte a nespoléhá na moji paměť.

A přesně tak se snaží postupovat dnešní tandem USA-EU v rozšiřování současné homosexualistické politiky tzv. lidských práv. Ono by se mohlo zdát, že homosexualismus je jakousi okrajovou záležitostí, ale opak je pravdou. Jsou dvě věci. Homosexualita a ta je víceméně daná přírodou a nedá se s ní nic dělat. A homosexualismus jako ideologie, jako jakýsi sochor, kterým se „moderní západní společnost“ vlamuje do vrat společností tradičních, jako je ta ruská, potažmo ukrajinská.

Ukrajinci již spoustu svých tradic ztratili, protože jejich styk se Západem Evropy je více než častý. Takže ukrajinská společnost se štěpí na část západní, homosexualistickou a na část tradiční, východní a pravoslavnou. Nelze podléhat zdání, že homosexualismus má něco do činění s nějakými právy homosexuálů. To je absolutní nesmysl. I v proklínaném Putinovském Rusku nejsou homosexuálové nijak trestáni či diskriminováni.

Říká se a já tomu věřím, že Majdan nebyl nic jiného než generální zkouškou na Rudé náměstí. Zkouškou na to, jak bude společnost na takovou „revoluci“ reagovat. Ale myslím si, že v současné době je repríza Majdanu v Moskvě nemožná. Ať se jakkoli snažíme, ať využíváme jakéhokoli, byť sebenepatrnějšího, „prdu“ k tomu, abychom ruskou společnost podkopali, tak ta se zdá nadobyčej pevnou. Tak třeba slavné kuřecí krákory „Pussy Riot“. Co kvůli nim zde bylo kraválu a nikdo se k tomu dnes nechce znát. Přesně tento případ oněch „slavných“ exhibicionistek byl jasným příkladem západní propagandistické činnosti.

Publicita okolo těch slepic se Západu náramně hodila a proto západní média, včetně našich užitečných idiotů, udělala z této naprosté banality drama. Princip prostě je, hodit Rusku a Putinovi na hlavu cokoli, co lze propagandisticky využít. Všechno, co u jiného státu projde zcela bez povšimnutí a snažit se z toho vydolovat maximum propagandistického zisku. Myslím, že plánovači USA-EU-NATO očekávali trochu jiný průběh toho majdanského dobrodružství. Mysleli, že se pučisté chopí moci rychleji a rázněji a v zárodku zadusí vzpouru na Krymu.

A že také nedojde k oněm tak nepopulárním bojům na Východě Ukrajiny a oni budou v historicky krátké době moci strčit zbraně NATO Putinovi přímo pod nos. To by ho opravdu oslabilo a jako vůdce národa by byl zpochybněn. Ale stal se pravý opak. I přes půlroční hysterickou kampaň, v níž slovo „Putler“ bylo jen jedním kamínkem do mozaiky a na které se zúčastnilo mnoho českých antiruských snaživců, vychází Putin z tohoto klání jako vítěz a podkopání ruského režimu se odkládá na neurčito.

Zdroj: Blog autora